Rick Bourque je zakladatelem a pastorem rostoucího sboru Eastside Community Church na Floridě, který je součástí Evangelical Free Church of America. Rick nás provádí touto epištolou verš po verši a odhaluje nám její význam.
Čas: přibližně 20 hod
„Pravidelně kážeme evangelium,“ řekl jeden kazatel, „máme modlitební shromáždění, církev je v pokoji – přesto se jen velmi málo duší obrací k Bohu! Co naší církvi chybí?“
Potřebuje přítomnost a moc Ducha svatého!
Pokoj vám a milost, milí svatí. Nacházíme se v textu Božího slova, který bychom mohli označit jako samotné srdce evangelia. Je to Magna charta spasení. Minule jsme zde viděli velikou reformační doktrínu – Sola gratia – jedině milostí. Dnes se k tomuto učení ještě vrátíme, ale budeme také pokračovat dál v našem textu a dotkneme se dalšího velikého, zásadního křesťanského učení, a to je Sola fide – jedině vírou.
Jedním z největších biblických principů je tvrzení, že v samotném Ježíši Kristu je naprosto všechno, co je potřeba k životu a ke zbožnosti (2Pt 1,3-4).
Apoštol Pavel psal Korintským (2K 5,17): „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové.“ O nezbytnosti vnitřní duchovní obnovy mluví též Pán Ježíš. Nazývá ji znovuzrozením. Toto slovo se často užívá, ba řekněme to přímo, i zneužívá. Mluví se mnoho o znovuzrození a přece je jeho vlastní podstata a jeho vznik tajemstvím, jako je a zůstává tajemstvím podstata a vznik života vůbec.
Bůh je hoden veškeré slávy. On je Pán a Bůh. Vidíme Pána Ježíše Krista, Beránka, který jediný je hoden přijmout zapečetěnou knihu a rozlomit její pečetě. Je to Beránek, který svou krví Bohu vykoupil lidi, ze všech kmenů, jazyků, národů a ras … (Zj 5,9). Jan ukazuje na to, kdo je ten Beránek, který byl obětovaný. Náš verš je chválou a oslavou tohoto Beránka a my se podíváme na slávu Beránku, na oběť Beránka a na vyvýšení Beránka.
Ve svém předchozím článku (zde) k tomuto tématu jsem se zabýval otázkami, které nám měly pomoci porozumět vládním nařízením ve světle Písma. V tomto článku se chci zaměřit na to, co jsem v uplynulém roce slyšel hned několikrát – neposlechnout nařízení vlády je možné jenom tehdy, když vláda církvi zakazuje kázat evangelium. Ve všech ostatních případech je potřeba, aby se křesťané podřídili a přijali všechno, co jim vláda ukládá. Skutečně je to tak? Opravdu stanovuje Písmo tuto hranici?
Náš pohled se dnes zaměří na Ezaua – muže, který byl prosáknut světem. Vrátíme se zpátky k událostem z Ezauova života a podíváme se na charakter tohoto muže. Duch svatý nám dává Ezaua jako negativní příklad.
Autor Listu Židům povzbuzuje své čtenáře, aby vytrvale běželi závod, který mají před sebou (12,1). Potřebovali se trpělivě podrobovat Boží přísné výchově, aby nezmalomyslněli a neodpadli ze závodu. Než toto téma zcela opustí, chce jim (a také nám) ještě ukázat, že neběžíme jako jednotlivci, kteří závodí mezi sebou, ale jako tým.
Kristus dal sebe za nás. Veliký Bůh a náš spasitel Ježíš Kristus dal sám sebe za nás. Poslouchejte! Stvořitel světa, věčný Boží syn, ten, v němž přebývá veškerá plnost i moudrost, ten, který je vzkříšení i život, vtělená pravda a záře Boží slávy, dokonalý obraz nebeského Otce, Pán pánů a Král králů, hlava všech mocností a sil, Divuplný rádce, Božský bohatýr, Vládce pokoje a Otec věčnosti dal sám sebe za nás.
Těm tam na té poušti se zachtělo chleba a masa a teď si jeden každý z nás představ sebe na té své poušti. Nám se chce ještě mnohem víc než chleba a masa. A teď si představte, že se toho dočkáte, že to máte všecko. Co se vám ukazuje? Ono se vám ukazuje, že to nebylo žádné takové štěstí, za které jste to měli. Hojnost veliká a hubenost na duši také!