2. července

Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. (Ž 119,88)

Náš Bůh je plný milosti a slitování. Kdyby jen na okamžik přestal být milosrdný, celý svět by zhroutil sám do sebe, zničil by se v okamžité zkáze. Ve svém milosrdenství Bůh udržuje všechno v chodu – ačkoliv má každý den proč vzplanout nekonečným hněvem, prokazuje své milosrdenství celému stvoření. Drží na uzdě zkaženost padlých lidí – a když tuto uzdu jen maličko popustí, hned se vzmáhá nepravost a zlo, svévolníci se rozmáhají a spravedliví se skrývají. Bůh pamatuje na celé stvoření, které bylo člověkem uvedeno do zkázy – sytí je a stará se o ně, ustanovil pravidelné cykly ročních období, dává slunce i déšť spravedlivým i svévolníkům. Jeho milosrdenství je plná země. Díky němu zachovává svým dětem život.