Janovská literatura | D. A. Carson

Profesor NZ Dr. Don A. Carson z Trinity Evangelical Divinity School v Chicagu, stát Illinois se ve svém vyučování zaměřil na hlavní témata biblických knih, jejichž autorství je připisováno apoštolu Janovi, tedy Janovo ev., Janovy epištoly a Zjevení. Mimo jiné se věnuje tématům prologu z úvodu Janova ev., významu historičnosti Ježíšovy postavy pro křesťanskou víru, výrokům „já jsem“, tématu nového narození, různým způsobům Boží lásky, uctívání, usmíření, Kristovy smrti, jistotě spasení a dalším. 

Čas: přibližně 30 hod.

O šesti bludech: Blud o poslušnosti

Další blud je o poslušnosti. Je to tom, že lidé by měli poslouchat své starší, biskupy, pány, otce a jiné autority duchovní i světské ve všem, co přikazují, v dobrém i zlém. A zvláště kněží to nechápou a nechtějí tomu rozumět, že veškeré zlo Bůh zapověděl a že on je nejvyšším Pánem. Proto když by kdokoliv chtěl po někom jiném, aby dělal něco zlého, tedy se dopouštěl hříchu, nemá to ten člověk dělat, neboť má v tomto světě více poslouchat Pána Boha, než kohokoliv jiného.

Pomoc při rozhodování jaký zaujmout postoj vůči očkování proti nemoci COVID-19

Milovaní bratři a sestry, musíme být připraveni na těžké časy, v nichž budou křesťané, kteří se z důvodů víry a svědomí nemohou podřídit některým státním příkazům, pronásledováni. Pán vede svou církev do zkoušky ohněm, v níž se naše víra pročistí, aby se osvědčila. Je možné, že naše bohoslužby již nebudou možné ve stejné podobě jako dříve. Nakonec se však jen vrátíme do stavu, který byl pro mnohé křesťany na mnoha místech a ve všech dobách běžný, jak říká Pavel: Ale i všichni, kdo chtějí žít zbožně v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.

Za pár let!

Jak pomíjivý je lidský život! A přesto si to nikdo nebere k srdci. Když uvážíme velkolepost věčnosti, která je před námi, ponechme prchavý proud času se všemi jeho výkyvy odplynout do jeho vlastní nicotnosti.

Za pár let budou naše hlavy ležet v chladném hrobě a budou nás zakrývat drny zelené trávy.

Novoroční (J 14,18–19)

„Já jsem živ.“ To je nepochybně slovo největší útěchy pro pomíjejícnost tohoto světa. Rok za rokem ubíhá. Umřeli naší přátelé, leckterá přání, veliké myšlenky zapadly, veliké skutky přišly k zapomenutí, všechno jako by trvalo na chvilku. Ale doprostřed toho zní veliké slovo Spasitele: Já jsem živ. Co se tedy budeš trápit, lekat, co se budeš ohlížet, že ty a ony opory pod tebou klesly, že ti a ti lidé, v které jsi doufal, tě zklamali, co se budeš lekat, když síly jsou podlomeny? Čas rychle letí, ale co se budeš lekat? Tady je pevná půda, něco trvalého, trvalý život. Náš Spasitel je živ.

Moudrost knihy Přísloví

Kniha Přísloví je klenotem moudrosti v Božím slově. Všechny knihy Bible jsou inspirované Bohem a jsou vhodné k učení, k usvědčování, k nápravě a výchově ve spravedlnosti, aby byl každý Boží člověk dokonale připraven ke každému dobrému skutku. Bible naprosto dostatečná k tomu, aby každého, kdo se do ní ponoří, kompletně připravila ke zbožnému životu, ke každému dobrému skutku, ke každodennímu chození s Pánem. To je smysl reformačního „sola scriptura“, ‚jedině‘ nebo ‚pouze‘ či ‚samotné‘ Písmo. Přesto máme v Bibli několik knih, které samy o sobě slibují svým čtenářům ještě něco více.

Smrtelný hřích dnešní doby: Hřích kritiky a netolerance!

Jeden ze smrtelných hříchů dnešní doby, s nadsázkou řečeno, je hřích kritiky a netolerance. Jistě jste se s tím již setkali, když trváte na Božím slově a jeho výsadním postavení ve všech oblastech života, dostanete se nutně do konfliktu s člověkem.

A konflikt s člověkem je vždy tak trochu očistec. V něčem musíme souhlasit s Davidem v těchto slovech (v kontextu si měl vybrat způsob Božího soudu): „Kéž padneme do Hospodinovy ruky, neboť jeho slitování je velké. Jenom ať nepadnu do ruky člověka.“ (2S 24,14).

Zaslíbení zachránce (Gn 3,15)

Dnes máme ještě další zvláštní příležitost k oslavě, protože si tradičně připomínáme narození Pána Ježíše Krista. Proto dneska nebudeme pokračovat ve výkladu knihy Skutků, ale půjdeme do Starého zákona a podíváme se na zaslíbení Mesiáše. Kdo mě znáte déle, víte, že nejsem zvlášť velkým přítelem tzv. křesťanských svátků a kázání u příležitosti těchto svátků. Kazatel má kázat Krista, ukřižovaného a vzkříšeného z mrtvých. To je evangelium. Není potřeba ho balit do pozlátka. Ale můžeme použít tyto lidmi zavedené svátky k tomu, abychom nakonec oslavili Pána Ježíše Krista a zvěstovali evangelium. Minulý rok jsem si řekl, že bych chtěl vždy před Vánoci kázat na text ze Starého zákona, který ukazuje na zaslíbení Mesiáše. Nakonec všechna Písma mluví o Kristu (J 5,39). Hlavním tématem Starého zákona je Pán Ježíš Kristus a my se dnes podíváme na samotný začátek, na první zaslíbení, které Bůh dal lidem.

Vaše povinnosti k vedoucím církve (Žd 13,17–19.22–25)

Naše kultura je dále ovlivněna postmodernismem, který tvrdí, že absolutní pravda neexistuje a že každý má právo si „pravdu“ vytvářet či vykládat, jak uzná za vhodné. To znamená, že vaše „pravda“ je dobrá pro vás, ale já mám svou vlastní „pravdu“ a nikdy se nebudu cítit povinen podřídit se vaší „pravdě“. Můžete si věřit, čemu chcete, ale na druhou stranu musíte nechat mne, abych věřil, čemu chci já. Pravda není autoritativní. Já sám jsem autoritou svého života a moje „pravda“ slouží mým vlastním záměrům. Přidejte k tomu baptistickou filosofii řízení církevního sboru s rovností hlasů všech členů, a pak teprve budou s naším textem problémy! Správa baptistických sborů je příslovečně politická. Baptisté se s jinými baptisty rozcházejí kvůli poměrně nevýznamným otázkám.

Působící pokoj (Tt 3,2)

Na začátku bych chtěl zdůraznit rozsah našeho jednání – týká se všech lidí. První a druhý verš je souvětí, ve kterém Pavel začíná příkazem Titovi (Připomínej jim!) a potom jsou tady zase takové uvozovky – po slovech ‚připomínej jim‘ to v originále pokračuje slovy ‚vládám a autoritám‘ (se podřizujte), potom jsou všechna ostatní slova obou veršů a je to zakončeno slovy ‚ke všem lidem‘. Je tady obsažena úplně celá škála lidských vztahů. Od světských autorit ke všem lidem obecně. To je rozsah našeho působení. Není zde žádná skupina, která by se z tohoto schématu vymykala – třeba skupina šéfů v práci, nebo manželů nebo manželek, rodičů, učitelů, některých spolužáků nebo některých spolupracovníků či spoluobčanů. To, k čemu nás tady vede Boží slovo, se týká všech lidí. Není žádná skupina lidí, kterou bychom mohli pomlouvat (třeba katolíci nebo liberálové), nebo se kterou bychom se mohli hádat (třeba svědkové Jehovovi), kde bychom nemuseli být mírní nebo se nemuseli chovat vlídně. Ke všem lidem!

Co máme nad Starý zákon

Jestliže já vím nebo nevím, jak se to s těmi Božími věcmi má, to na těch Božích věcech nezmění nic. Avšak jestliže já o těch Božích věcech ani nevím, pak já z nich nemám, co z nich člověk může mít. A o to běží, abychom z těch Božích věcí měli, co člověk Boží může mít. A když já z toho mám, co z toho může člověk Boží mít, tak mám v Novém zákoně více než ve Starém zákoně.

Vánoční naučení a modlitba

Naučení

Svátky vánoční nám připomínají narození Ježíše Krista. Proto, milý křesťane, chceš-li s užitkem svátky ty světit, musíš v nich o narození Krista Ježíše v evangeliu svatém číst, poslouchat o něm přednášená naučení, prozpěvovat o něm duchovní písně, aby tvá ústa byla naplněna díkůčiněním a ty o Ježíšovu narození rozjímal s velikou radostí duše a horlivostí. Protož uvažuj v mysli své, jak velmi podivuhodné, slavné a radostné je Ježíšovo narození.