Falešné narativy jsou urážkou Boha a škodí jak těm, kdo je šíří, tak těm, kdo jsou jimi pomlouváni. Bůh nikdy nelže a je Bohem pravdy (Titovi 1,2). Člověk, který šíří lži – vymýšlí si nepravdivé příběhy (narativy) a obvinění – porušuje deváté přikázání a hřeší především proti Bohu. V dnešní době, kdy se hřích nebere příliš vážně, by se ti, kdo si váží Bible, měli zastavit a důkladně se zamyslet nad tím, co Bůh říká o lži.
Každá delegovaná pravomoc je nějakým způsobem omezená – nejsme přece Bůh. Je omezena osobou, sférou (nebo oblastí) a rozsahem. Například člen církve nemá autoritu nad ostatními členy církve, ale pastor ano; pastor nemá autoritu nad členy jiných církví, pouze nad svou vlastní; pastor nemá autoritu nad každou oblastí života členů církve. Příkaz „poslouchejte své vedoucí a podřizujte se jim“ (Žd 13,17) lze tedy chápat a aplikovat pouze v kontextu této otázky: „Jaká je sféra (oblast) a rozsah jejich autority?“
Zpochybnění prvních kapitol Genesis vede ke zpochybnění rozdílů mezi mužem a ženou, vede to k destrukci řádu ve stvoření, ve společnosti i v církvi, vede to ke zneplatnění Pavlových argumentů v prvním Timoteovi, které se týkají fungování církve, takže církev je následně budována spíše podle lidských představ než podle jasného vzoru, který nám dává Písmo.
Noemi neměla tušení o potížích, které měly během příštích zhruba deseti let ovládnout její život. Zdálo se, že vše jde hladce, dokud rodinu nezasáhla tragédie. Její manžel zemřel. Byla ponořena do velkého smutku. Písmo s velkým pochopením říká, že „zůstala sama“ (Rút 1,3). Alespoň měla své dva syny. Nepochybně našla útěchu ve svém zármutku, když se její synové oženili a ona našla útočiště v jednom z jejich domů. Dovedete si tedy představit, jak se její zármutek znásobil, když nejprve zemřel Machlón a pak Kiljón?
Milostivý Kristus ji ani učedníky, kteří za ni prosili, neposlouchal až do pravého času a řekl důvod: že není poslán od Boha, aby uzdravoval nemocné, ale pouze lidi z domu izraelského, tedy jen Židy. A ačkoli Kristus přímo nazval pohanský lid psy, ona si Kristova slova vypůjčila a dodala, že i psi jedí z drobků, které padají ze stolů pánů; a protože byla vytrvalá, pokorná a měla velkou víru, obdržela od Krista chválu pro svou víru a v tom, oč prosila, byla vyslyšena.
„Cožpak nás, Pane, neoživíš?“ Má duše, jsi si vědoma svého úpadku? Je tvé chození s Bohem méně časté, tvé city méně nebeské? Přibližuješ se ke slitovnici s menší ochotou, ochabuje tvé společenství s tvým Spasitelem? Je modlitba menší výsadou než dříve? Pulz duchovního života je slabší, neznatelný a nárazový? Chléb života už tolik nechutná? Viditelné, časné a hmatatelné vytlačuje neviditelné a věčné?
To jsou ty staré ideály a teď máte druhý chrám a nové ideály, lid Boží neskonale slavnější. Neboť co připravuje Pán Bůh pro svůj lid? Církev neskonale duchovnější, takže tvoří na světě zároveň království Boží. Možná, že vaše církev nebo naše není království Boží, ale když ta církev bude v takovém rozkvětu, jaký Bůh pro svět připravuje, tak ta církev je zároveň na světě království Boží.
Ukazuje na chlapíka před sebou, ale on sám je o dost větší chlapák. Neměl by se křivému smát, dokud nebude sám rovný, a ani potom. Nerad slyším, když havran křičí na vránu, že je černá. Slepec by neměl vyčítat bratrovi, že šilhá, a ten, kdo přišel o nohy, by se neměl posmívat chromému. A přece je to tak, že shnilá větev praskne první a ten, kdo by měl mluvit poslední, se ozve nejdřív. Rozehnaná prasata obtěžují ostatní, a kdo je plný chyb, ten chyby nachází. O druhých nejčastěji mluví špatně ti, kdo sami dělají nejvíce špatného.
Pro kazatele není těžké najít témata kázání a věci, které by měli lidem předkládat. Naši kazatelé v jednotě nemusí kopat tak hluboko jako filozofové a ti, kteří neustále vymýšlejí něco nového. Základ je již položen a dům, ve kterém jsou uloženy ty nejčistší poklady, je uspořádán do hromad, svazků, balíků, truhel, sklepů i komor. Stačí, aby tam vešel člověk, který má klíč, podíval se na všechno, co komu náleží, a vzal si, co zrovna potřebuje.
Bůh nás volá k tomu, abychom se ponořili do jeho slova a poznali z něj Pána slávy, Původce života a pramen živých vod a pili tuto vodu nyní i navěky. O Boží slovo se můžeme opřít a můžeme na něm stavět, protože je pravdivé. Cokoliv vychází z Boží úst, je pravda. Je to slovo, na které se můžeme postavit, protože Bůh nemůže lhát a jeho Slovo, Bible, odráží tuto jeho charakterovou vlastnost.
Nešťastný hříšník skočí po milosti jako hladová ryba po návnadě. Když je duše prázdná, začne toužit po Kristově plnosti, ale ne dříve. Plné duše se hádají o medové plástve, nejsou pro ně dost sladké, ale hladovému je sladká i každá hořká věc. Člověk, který si je vědom hříchu, se nebude dohadovat o cestě milosti, ale má-li dostat odpuštění, dostane ho hned. Ať už je sebevíc zamlklý, uslyšíte jeho hlas, jak hlasitě volá: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
Charles Spurgeon
Kristus je pro svůj lid vším ve všem. On je veškerá jeho síla, moudrost a spravedlnost. Jeho lid jsou jen mraky ozářené sluncem a zalité jeho jasem. On je světlo, které plane v jejich šedé mlze a proměňuje ji ve slávu. Oni jsou jen řemeny, kliky a kola, on je tou skutečnou silou. Oni jsou jen kanál, kalný a suchý; on je zářící život, který jej naplňuje a proměňuje ho v radost.
