Jsme snad i my slepí?

Přišel jsem na tento svět k soudu. K jakému soudu? Aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí (J 9,39). Divný to soud, viď? Kam se dívají ti, kteří nevidí? Na sebe a do sebe. A kam se dívají ti, kteří vidí? Také na sebe a do sebe. Ale ti jedni tam něco nevidí, co ti druzí tam vidí? Co je to? Toto: moudrost, spravedlnost, očistění před Bohem, smíření s Bohem, pokoj ve svědomí, přístup k Bohu, posvěcení, vykoupení, naděje, spasení, slovem všecky poklady, které člověk potřebuje v tomto i v budoucím životě. Čím to, že ti jedni to v sobě nevidí a ti druzí vidí?

Blažený život

Blažený život se od běžného křesťanství liší jako léto od zimy nebo jako bohatství hojné úrody zlatého podzimu od těžkého probuzení studeného pozdního jara. Takový plný život vedl snad Káleb v městě Hebronu nebo apoštol Jan v době, kdy psal epištoly. Takový život můžeme plným právem nazývat blaženým životem.

Křesťan a volby II – Kdo vyhrál?

Výsledky voleb a reakce lidí na výsledky voleb, mě vedly k otázce, jak se jako křesťan mám dívat na volby. Jak bych měl hodnotit výsledek? Máme nějaká kritéria? Máme nějaké způsoby, jak zhodnotit výsledky parlamentních voleb? Věřím, že jako křesťané rychle odpovíme, že naším měřítkem je Písmo. Naprosto souhlasím. Otázkou je, zda ho skutečně používáme a jak ho používáme.

Cíl života v tomto světě

Nemůžeme uniknout pokušení, ale máme se s ním setkat a projít jím tak, abychom jím nebyli zraněni a abychom z něj vyšli s novou silou a novou září v duši.

Nemůžeme uniknout zkouškám a těžkostem, ale máme žít vítězně, nebýt poraženi, ale všechno přemáhat.

Nemůžeme najít cestu, na níž by do našich životů nepřišel zármutek, ale máme žít tak, abychom zakoušeli zármutek bez toho, že bychom jím byli zraněni.

Žalm 16 – Zlatý zpěv Davidův

Apoštol Pavel cituje část toho Žalmu a tvrdí, že David tu psal o člověku, skrze něhož je nám zvěstováno odpuštění hříchů (Sk 13,35-38). Vykladači Písma mají ve zvyku vztahovat tento Žalm jak na Davida a posvěcené lidi, tak i na Pána Ježíše. My však se odvážíme tvrdit, že jen „Kristus je v něm všechno ve všem.“ Vždyť v devátém a desátém verši nevidíme, právě tak jako učedníci na hoře proměnění, „nikoho, než samotného Ježíše“.

List Galatským - vlastní překlad

1Pavel, apoštol ne od lidí ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z mrtvých, 2a ti, kdo jsou se mnou, všichni bratři, církvím v Galacii. 3Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána našeho Ježíše Krista, 4který dal sám sebe za naše hříchy, aby nás vysvobodil z tohoto přítomného zlého věku podle vůle Boha a Otce našeho – 5jemu buď sláva na věky věků. Amen.

Synové skrze víru v Krista - výklad listu Galatským

List Galatským bývá nazýván „Magnou chartou křesťanství“. Je to dopis, o kterém Martin Luther napsal, že je to jeho nejmilejší kniha v Bibli. Luther shrnul poselství knihy Galatským takto: „Bůh přijímá jenom ty, jimž je odpuštěno, uzdravuje jenom nemocné, dává zrak pouze slepým, oživuje jedině mrtvé, posvěcuje jen hříšníky, dává moudrost jenom nemoudrým hlupákům. Zkrátka, prokazuje milosrdenství jenom ztroskotancům a dává milost jenom těm, kdo ji nemají.“ Pavlův list Galatským je ostrým mocným dvousečným mečem v rukou dnešních křesťanů.

Křesťan a volby

Za pár dní proběhnou v naší zemi další volby, tentokrát do parlamentu. Chtěl bych se zamyslet nad tím, jaký by měl být vztah křesťana k volbám a v širším slova smyslu k politice, tedy k věcem veřejným jako takovým. Často totiž slýchám, že křesťané by se o politiku neměli moc zajímat, protože jde o tělesné, neduchovní věci, že křesťané by se měli víc starat o zbožnost a svatost, než o to, kdo a jak vládne. Vždyť je to přece Bůh, který vládne nade vším, který vlády ustanovuje a sesazuje (Da 2,21), který „nakloní královo srdce jako vodní toky, kam se mu zlíbí“ (Př 21,1).

Bůh zjevuje skryté věci (Gn 42,1–38)

Máme před sebou první část hlavního dějství příběhu Josefa a jeho bratří. To, co jsme viděli do této doby, byla pouze předehra, která nám umožnila pochopit tento příběh v hlubších a mnohem širších souvislostech. Všechny kapitoly od návratu Jákoboa do Kenaánu (od 34. kapitoly) tvoří předehru k tomu, co se začíná odehrávat v této a několika následujících kapitolách. Můžeme to přirovnat k prvním dvěma kapitolám knihy Job, kde čteme o věcech, které Job vědět nemohl – je tam rozhovor satana s Bohem, který se týká Joba a jeho zbožnosti.

Pěstovat spokojenost (Žd 13,5–6)

Jeden Žid kdesi v Maďarsku přišel za svým rabínem a stěžoval si: „Život je nesnesitelný. V jednom pokoji nás bydlí devět! Co mám dělat?“ „Vezmi kozla a nastěhuj ho do pokoje k vám,“ odpověděl rabín. Muž na něj nevěřícně zíral, ale rabín trval na svém: „Udělej, co říkám, a přijď za týden.“ O týden později se muž vrátil ještě zničenější než předtím. „Už to nemůžeme vydržet,“ řekl rabínovi. „Ten kozel je prostě příšerný.“ „Jdi domů,“ řekl rabín, „vystěhuj kozla, a přijď za týden.“ Za týden se muž vrátil a celý rozzářený volal: „Život je báječný!

Postavení Kristova služebníka (Tt 2,15)

Musíme si všimnout, že na jedné straně jsou tato slova určena také Titovi. Pavel mu říká, aby nebyl tím, kým budou druzí lidé pohrdat, koho budou snižovat a nebudou si ho vážit. Co pro to může člověk udělat? Není přece v jeho moci změnit pohled nebo přístup druhých lidí k sobě. To rozhodně není. Ale je v jeho moci postavit se na autoritu Božího slova nejenom svými slovy, ale celým svým životem. Je v moci člověka žít životem, který bude vydávat dobré svědectví. A to je něco, co přinese hojné ovoce.