Charles Spurgeon a odvaha za kazatelnou
Jednou z největších výzev, kterým čelí každý pastor, je odvaha zůstat věrný svému přesvědčení. To platí zejména tehdy, když se toto přesvědčení, ačkoli je hluboce a jasně zakořeněné v Písmu, rozchází s obecným míněním nebo převládajícími přáními vlivných členů církve. Jsem si jistý, že nejsem jediný pastor, kterému vedoucí církve vyhrožovali „vyhazovem“, pokud jsem trval na tom, že budu učit a kázat podle jasného významu některých pasáží Písma. Ještě častější je nenápadný nátlak, který pastoři často pociťují, aby v zájmu klidu ustoupili ze svého přesvědčení. Už dávno jsem přestal sledovat počet pastorů, jež znám osobně a jimž hrozily vážné následky jen proto, že kázali výkladová kázání a vyzývali sbor ke svatosti, která odpovídá evangeliu.
Odvaha pastýřů bývá nakažlivá a příklady věrných kazatelů, kteří odmítli dělat kompromisy s Božím slovem i tváří v tvář velkým tlakům, jsou hodné studia pro každého člověka, který si přeje zůstat pokorně odvážný při plnění svých pastýřských povinností. Jedním z nejvýznamnějších příkladů takové odvahy je Charles Spurgeon. Ačkoli je právem připomínán pro mnoho obdivuhodných úspěchů a osobních vlastností, lze s jistotou říci, že kdyby nebyl při svém kázání odvážný, je velmi pravděpodobné, že by jeho úspěchy byly podstatně menší.
Navzdory nesouhlasu, výsměchu či opovržení – toho všeho zažil nadbytek – Spurgeon nikdy nezastíral poselství Božího slova. Nedovolil, aby ho kontroverze nebo strach z ní umlčely v jakémkoli tématu, kterému se věnuje Boží slovo. Jako takový zůstává pro moderní kazatele úžasným příkladem odvahy při kázání.
Jako malého ho dědeček naučil, aby se nikdy nebál postavit za to, co považuje za správné, bez ohledu na následky. V kapli ve Stambourne, kam Spurgeon prvních několik let svého života chodil s prarodiči na bohoslužby, bylo běžné zpívat poslední řádek písně dvakrát. V době, kdy mu bylo šest let, byl přesvědčen, že takto se má zpívat správně. Následně, když se vrátil do domu svých rodičů a začal se účastnit bohoslužeb v jejich sboru, opakoval poslední řádek písně bez ohledu na to, zda to sbor dělal, nebo ne. Teprve to, co později popsal jako „veliký trest“, ho přesvědčilo o opaku.
Stejná ochota zůstat sám se promítla i do jeho kazatelské služby. Neměl žádnou toleranci k těm, které nazýval „lidmi z hlíny, kteří se nechají ovlivnit úplně kýmkoli a nemají žádné jiné názory, než jaké měl ten, koho potkali naposledy“, nebo „bratry, kteří se ve svých náboženských názorech řídí učením, které převažuje v jejich okolí“. Raději zůstal věrný Božímu slovu s tím, že bude odsouzen jako kverulant, než aby kráčel v souladu s duchem doby a v jakémkoli bodě zkompromitoval poselství Písma.
Nikdy nebyla jeho odvaha na kazatelně tak zřejmá jako v debatě o znovuzrození na základě křtu v roce 1864 a ve sporu nazývaném „Down-Grade kontroverze“ v letech 1887-91. V prvním případě Spurgeon dobře věděl, že kázáním proti učení anglikánské církve dráždí klubko zmijí. Svému vydavateli předem oznámil, že se chystá zničit prodej svých tištěných kázání, protože si byl jist, že ho spor bude stát mnoho přátel a vyvolá mnoho útoků. Částečně měl pravdu. Byl sice nelítostně napadán a přišel o přátele, ale tohoto kázání se okamžitě prodalo více než 100 000 výtisků a posléze ještě více než třikrát tolik.
Poslední spor vyžadoval ještě více odvahy, protože Spurgeon byl prakticky jediný, kdo varoval před zhoubnými vlivy vyšší kritické ideologie. Ti, kteří by měli stát na jeho straně, to neudělali a mnoho přátel se ho snažilo přesvědčit, aby mlčel. Spurgeon si však koupil pravdu za příliš vysokou cenu, než aby ji prodal tak lacino. Jako Bohem ustanovený strážce Božího lidu musel promluvit, i kdyby to znamenalo zůstat sám. V kázání z roku 1888 mluví o nadčasovosti přesvědčení a odvahy v boji za Bohem zjevenou pravdu.
„Obdivujeme člověka, který byl pevný ve víře, řekněme před čtyřmi sty lety… ale takový člověk je dnes na obtíž a musí být odstraněn. Nazvěte ho úzkoprsým fanatikem, nebo mu dejte horší jméno, pokud vás nějaké napadne. Ale představte si, že by v oněch dávných dobách Luther, Zwingli, Kalvín a jejich souputníci řekli: ‚Svět je v nepořádku, ale když se ho pokusíme napravit, způsobíme tím jenom velký rozruch a dostaneme se do nemilosti. Vraťme se do svých komnat, nasaďme si noční čepice, zkusíme prospat špatné časy a možná, že až se probudíme, věci už budou lepší.‘ Takové jednání z jejich strany by pro nás znamenalo dědictví omylů. Století za stoletím by se propadalo do pekelných hlubin a otravné bažiny bludu by pohltily všechny. Tito muži milovali víru a Ježíšovo jméno natolik oddaně, že se nemohli dívat, jak jsou pošlapávány…
Dnes je to stejné jako v dobách reformátorů. Je třeba se rozhodnout. Nyní je den pro člověka, ale kde je člověk pro tento den? My, kterým bylo evangelium předáno rukama mučedníků, se neodvažujeme zahrávat si s ním, ani sedět stranou a poslouchat, jak je popírají zrádci, kteří předstírají, že je milují, ale uvnitř si oškliví každý jeho řádek… Podívejte se, pánové, ještě přijdou jinačí časy. Pokud Pán brzy nepřijde, přijdou další a další generace, a všechny tyto generace budou poskvrněny a poškozeny, pokud dnes nebudeme věrni Bohu a jeho pravdě. Dostali jsme se k bodu obratu na cestě. Pokud se obrátíme doprava, možná se tou cestou vydají i naše děti a děti našich dětí; pokud se však obrátíme doleva, generace, které se ještě nenarodily, budou proklínat naše jméno za to, že jsme byli Bohu a jeho Slovu nevěrní.“
V proslovu k ostatním pastorům Spurgeon zopakoval své odhodlání zůstat neochvějný před moderními bohy nevěry. Za svůj postoj ve sporu „Down-Grade“ byl ochoten „nechat se příštích padesát let trhat psy“, protože si byl jistý, že jeho věc je správná a že ho dějiny ospravedlní. Spurgeon se domníval, že je lepší podstoupit ztrátu života pro věc Boha a pravdy, než být uvržen na „to odporné hnojiště, které se skládá ze zbabělých selhání a špatně strávených životů. Bůh ochraňuj tebe i mě před touto potupou!“
Evangelium, které pro nás bylo uchováno a které nám bylo svěřeno za tak velkou cenu, si právem zaslouží obrovskou odvahu těch, kdo jsou jeho správci.
Přidat komentář