Rada těm, co nejsou zachráněni
Neexistuje žádná výmluva
Je nejvyšší čas, abych tento traktát ukončil. Věřím, že co jsem vám předložil, se vší vážností zvážíte. Modlím se k Bohu z celého srdce, aby vám tímto poznáním požehnal.
Na rozloučenou bych chtěl říci něco těm, kdo se nemodlí. Nepředpokládám, že všichni, kdo čtou tyto stránky, jsou lidmi modlitby. Pokud se nemodlíte, mějte se mnou strpení a nechte mě k vám dnes Božím jménem promluvit.
Čtenáři, jenž se nemodlíš, mohu tě pouze varovat, ale varuji tě se vší vážností. Varuji tě, neboť jsi v hrozivém nebezpečí. Pokud se svým současným přístupem zemřeš, je tvá duše ztracena. Budeš vzkříšen jenom k věčnému utrpení. Varuji tě, neboť ačkoliv vyznáváš Krista, jsi bez výmluvy. Neexistuje ani jeden pádný důvod, proč bys měl dál žít bez modlitby.
Je zbytečné říkat, že nevíš, jak se modlit. Modlitba je ten nejjednodušší čin v celém náboženství. Je to jednoduše mluvení k Bohu. Nevyžaduje učení ani sečtělost, abys mohl začít. Nepotřebuje nic jiného než srdce a vůli. Nejslabší kojenec může plakat, když má hlad. Nejchudší žebrák může natáhnout ruku pro almužnu a nečeká, až najde vhodná slova. Nejzaslepenějšímu člověku stačí pouze mysl, aby našel, co vyznat Bohu.
Je zbytečné říkat, že nemáte vhodné místo k modlitbě. Kdokoli dokáže najít dostatečně soukromé místo, pokud má vůli. Náš Pán se modlil na hoře, Petr na střeše, Izák na poli, Natanael pod fíkovníkem, Jonáš v břiše velryby. Jakékoliv místo se může stát pokojíkem, kazatelnou i Bételem a být pro nás místem Boží přítomnosti.
Je zbytečné říkat, že nemáte čas. Lidé mají spoustu času, pokud ho umí využít. Čas se může krátit, ale vždy je dost dlouhý na modlitbu. Daniel měl na ramenou královské povinnosti, a přesto se modlil třikrát denně. David vládl mocnému národu, a přesto říká: „Večer, zrána, za poledne lkám a sténám“ (Ž 55,18). Když je čas opravdu žádaný, vždy se dá najít.
Je zbytečné říkat, že se nemůžete modlit, dokud nemáte víru a nové srdce, a že musíte sedět a čekat na ně. To znamená přidat hřích k hříchu. Už tak je dost špatné být neobrácený a jít do pekla. Ještě horší je říci: „Vím o tom, ale nebudu volat o milost.“ Toto je argumentu, pro který v Písmu není žádné opodstatnění. „Dotazujte se na Hospodina,“ praví Izajáš, „dokud je možno ho najít, volejte ho, dokud je blízko“ (Iz 55,6). „Vezměte s sebou tato slova, obraťte se k Hospodinu,“ říká Ozeáš (Oz 14,3). „Odvrať se proto od své ničemnosti a pros Boha,“ říká Petr Šimonovi Mágovi (Sk 8,22). Chcete-li víru a nové srdce, jděte k Pánu a proste ho o ně. Právě samotný pokus o modlitbu je často oživením mrtvé duše.
Ó, čtenáři bez modlitby, kým a čím jsi, že od Boha nic nežádáš? Uzavřel jsi dohodu se smrtí a peklem? Zanechávají tě červ a oheň klidným? Nemáš žádné hříchy, jež potřebují odpustit? Nemáš strach z věčného utrpení? Netoužíš po nebi? Ach, kéž by ses probudil ze své současné pošetilosti. Ach, kéž bys zvážil svůj pozdější konec. Ach, kéž bys vstal a vzýval Boha. Běda, přichází den, kdy se mnozí budou hlasitě modlit: „Pane, Pane, otevři nám,“ ale příliš pozdě; kdy mnozí budou prosit skály, aby na ně padly, a kopce, aby zakryly ty, kteří by nikdy nevolali k Bohu. Se vší láskou vás varuji, dejte si pozor, aby to nebyl konec vaší duše. Spása je vám na dosah. Neztraťte nebe jen proto, že jste neprosili.
Toužíte po spáse?
Dovolte mi promluvit k těm, kdo mají skutečnou touhu po spasení, ale nevědí, jaké kroky mají podniknout nebo kde začít. Nemohu než doufat, že někteří čtenáři se ocitnou v tomto duševním rozpoložení, a pokud existuje i jen jediný takový, musím mu nabídnout laskavou pomoc.
Na každé cestě se musí udělat první krok. Musí dojít ke změně od klidného sezení k pohybu vpřed. Cesty Izraele z Egypta do Kanaánu byly dlouhé a únavné. Čtyřicet let uplynulo, než překročili Jordán. Přesto se našel někdo, kdo se pohnul jako první, když putovali z Rámy do Sukótu. Kdy člověk skutečně učiní svůj první krok k tomu, aby vyšel ven z hříchu a ze světa? Dělá jej ten den, kdy se poprvé modlí svým srdcem.
Každá budově má svůj první základní kámen a na který se poklepe na samotném začátku. Archa se stavěla sto dvacet let. Přesto byl den, kdy Noe zatnul svou sekeru do prvního stromu, který pokácel, aby ji postavil. Šalamounův chrám byl nádhernou stavbou. Ale byl den, kdy byl první obrovský kámen položen hluboko do hory Mórija. Kdy se v srdci člověka skutečně začíná objevovat chrám Ducha? Začíná to, můžeme-li posuzovat, když poprvé v modlitbě vylévá Bohu své srdce.
Co dělat
Pokud toužíte po spasení a chcete vědět, co máte dělat, radím vám, abyste šli ještě dnes k Pánu Ježíši Kristu, na prvním soukromém místě, které najdete, a upřímně a srdečně ho prosili v modlitbách, aby zachránil vaši duši.
Řekněte mu, že jste slyšeli, že přijímá hříšníky, a že řekl: „Toho, který ke mně přijde, nevyženu.“ Řekněte mu, že jste ubohý odporný hříšník a že k němu přicházíte ve víře v jeho vlastní pozvání. Řekněte mu, že se zcela a úplně vkládáte do jeho rukou; že se cítíte ohavně, bezmocně a beznadějně a jestli vás nezachrání on, nemáte vůbec žádnou naději na spasení. Proste ho, aby vás osvobodil od viny, moci a následků hříchu. Proste ho, aby vám odpustil a omyl vás svou vlastní krví. Proste ho, aby vám dal nové srdce a vložil Ducha svatého do vaší duše. Proste ho, aby vám dal milost a víru a vůli a vůli stát se jeho učedníkem a služebníkem od tohoto dne navždy. Ó, čtenáři, ještě dnes pojď a vyznej tyto věci Pánu Ježíši Kristu, pokud to myslíš se svou duší vážně.
Řekněte mu to svým způsobem a svými vlastními slovy. Když jste nemocní a přijde za vámi lékař, dokážete mu popsat, kde cítíte bolest. Pokud vaše duše skutečně pocítí svou nemoc, určitě najdete, co vyznat Kristu.
Nepochybujte
Nepochybujte o jeho ochotě zachránit vás, ačkoliv jste hříšníci. Kristovým údělem je spasit hříšníky. Sám říká: „Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky“ (Lk 5,32).
Nečekejte, protože se cítíte nehodni. Nečekejte na nic. Nečekejte na nikoho. Čekání přichází od ďábla. Tak, jak jste, jděte ke Kristu. Čím horší jste, tím více ho potřebujete prosit. Nikdy se nevyléčíte postáváním stranou.
Nemějte starost, že je vaše modlitba koktavá, vaše slova slabá a váš jazyk ubohý. Ježíš vám rozumí. Stejně jako matka rozumí prvotnímu šišlání svého dítěte, tak rozumí požehnaný Spasitel hříšníkům. Umí vyčíst povzdech a porozumět sténání.
Nezoufejte, když nedostanete okamžitou odpověď. Zatímco mluvíte, Ježíš naslouchá. Pokud vyčkává s odpovědí, je to jen z moudrých důvodů, a aby zkusil, zda to myslíte vážně. Odpověď určitě přijde. Ačkoliv to bude trvat, počkejte na ni. Určitě přijde.
Ach, čtenáři, pokud si přeješ být zachráněn, pamatuj na rady, které jsem ti dnes dal. Jednej podle nich čestně a ze srdce a budeš spasen.
Předchozí kapitoly z knihy „Povolání k modlitbě“
1. Modlitba je nezbytná ke spáse člověka
2. Zvyk modlit se je znakem opravdového křesťana
3. Modlitba – nejzanedbávanější povinnost
4. Modlitba je zdrojem velikého povzbuzení
5. Svědomitost v modlitbě: Tajemství svatosti
9. Doporučení pro svaté
Přidat komentář