Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery - to shovívavost Hospodinova byla s ním -, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem. (Gn 19,16)
Toto je skutečná rána pro moderní humanisty, kteří hlásají nezávislost člověka na Bohu a nezávislou svobodu lidské vůle. „Bůh by nikdy nejednal proti vůli člověka!“ „Bůh nikdy nebude znásilňovat člověka!“ To můžete opakovaně slyšet. Mohu s tím souhlasit, ale musím žádat důkladné vysvětlení. Zde jasně vidíme, že je to Bůh, kdo zachraňuje, a že skutečně zachraňuje tak, jak chce, kdy chce a koho chce. A že záleží především na jeho rozhodnutí a nikoliv na rozhodnutí člověka. Bůh nechal Lota doslova vytáhnout ze Sodomy. Dva andělé měli čtyři ruce a vytáhli ven jenom čtyři lidi. A ti čtyři lidé vyšli ven s prázdnýma rukama. Byli vysvobozeni, ale jako skrze oheň (1K 3,15). Jsme vychváceni z tohoto světa a nemáme vůbec nic.
Konstantin a Metoděj byli byzantští misionáři, kněží a učenci, kteří se narodili v Soluni do aristokratické rodiny jako dva ze sedmi sourozenců. Jsou známí jako „apoštolové Slovanů“. Příchod soluňských bratří na Velkou Moravu roku 863 představuje jeden z nejdůležitějších milníků v dějinách našich zemí. Tato misie nebyla pouze šířením křesťanství, ale byla také kulturním a jazykovým činem, který zásadně ovlivnil identitu slovanských národů.
Víte, jaká je první otázka, kterou dostávám, když přednáším o dlouhé historii válek a zabíjení v islámu? Většina lidí se mě ptá: „Nemá snad i křesťanství dlouhou historii válek a zabíjení? Není to stejné jako v islámu?“ Odpověď zní ano i ne. Ano, křesťané v minulosti zabíjeli. Ano, vedli války proti jiným lidem. Ano, jejich historii poznamenaly události jako křížové výpravy a španělská inkvizice. Ale nejde o totéž jako v islámu. Ve skutečnosti je to velmi odlišné.
Křesťanství je dnes prvním skutečně globálním náboženstvím: třetina světové populace se hlásí ke křesťanství. Celkový dopad křesťanství nelze nijak změřit. A nemůžeme popřít, že v minulosti byly ve jménu Krista neprávem páchány nespravedlnosti. Musíme rozlišovat mezi institucionálním náboženstvím a skutečným živým křesťanstvím. A nikdy bychom neměli tvrdit, že křesťané mají monopol na ctnost a soucit. Bible učí, že Bůh vložil svůj morální zákon do srdcí všech lidí stvořených k jeho obrazu; dal nám všem svědomí.
Martin Lupáč (narozen pravděpodobně v Újezdě u Týna nad Vltavou, zemřel 20. dubna 1468 v Chotěboři) patří mezi neprávem opomíjené, avšak klíčové osobnosti husitské doby. Byl to všestranně vzdělaný muž, který jako kněz, teolog, polemik a především diplomat evropského formátu zásadním způsobem ovlivnil dějiny českého utrakvismu.
Pán Bůh skrze ústa zlých lidí vykonal mnoho dobrého. Například Kaifáš, když byl toho roku veleknězem, prorokoval: „Je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, a ne aby zahynul celý národ.“ To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku veleknězem. Duch svatý použil ústa tohoto kněze, ale Boží milost se jeho poskvrněného srdce nedotkla; neprorokoval totiž díky svým zásluhám, ale kvůli důstojnosti svého úřadu.
Pokračujeme ve výkladu prvního Pavlova listu Timoteovi, jsme ve třetí kapitole a zabýváme se jedním z nejdůležitějších praktických aspektů života církve – a tím je vedení církve. Z prvního verše už jsme si ukázali, že povolání ke službě starších má tři nohy, na kterých pevně stojí, tři části kvalifikace, které musí být v souladu. Jednoduše řečeno je zde vnitřní povolání, tedy touha být starším, být dohlížitelem Božího lidu, je tu odpovídající charakter a je tady rozpoznání církve.
