I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. (Gn 22,10)
Otec sám vybudoval oltář, na němž byl Syn člověka obětován za naše hříchy. A stejně jako v případě Abrahama to byl sám Otec, kdo vztáhl ruku po noži. Ale na rozdíl od Abrahama, Bůh Otec také vylil svůj hněv na svého Syna. Nebyl nikdo, kdo by mohl zadržet jeho ruku, jako se to stalo v případě Abrahama. Otec zahalil celou scénu do temnoty, aby se nikdo nemohl dívat na agónii jediného milovaného Syna a potom na něj udeřil svým nožem a vydal ho do spárů smrti. Ježíš na sebe vzal naše hříchy a zaplatil za ně svou smrtí. Proto každý, kdo v něj věří, nezahyne navěky, ale má život věčný. Na lidském těle byl odsouzen náš hřích! Ježíš už zaplatil. Je dokonáno.
Proč v tobě přebývá Duch? Aby byl tvůrcem tvých myšlenek – nástrojem tvé řeči – vůči Bohu: abys ty v něm a on v tobě mohl formulovat myšlenky a vyjadřovat je jazykem modlitby. Modlit se bez Ducha je totéž jako myslet bez mysli nebo mluvit bez schopnosti řeči. Vzletné myšlenky, vybroušené věty, proud citů a pozemské sympatie – co to vlastně je? Nepocházejí z Ducha – a nevedou tě k Bohu.
Při výzkumu pro svou připravovanou knihu jsem byl trochu překvapen, když jsem zjistil, kolik lidí si myslí, že škoda způsobená duchovním zneužíváním je až na druhém (nebo dokonce třetím) místě za jinými druhy zneužívání (ať už fyzickým nebo sexuálním). Někteří dokonce zdá se považovali tvrdé chování pastorů za jednu z těch „politováníhodných“ věcí, které se stávají, ale nejsou až tak závažné. Je to prostě nevyhnutelná součást církevního života, kterou by lidé měli být ochotni „překonat“.
V roce 2021 přišla Valerie Kloostermanová o místo ošetřovatelky v nemocnici University of Michigan Health-West (UMHW), poté co z náboženských důvodů vznesla námitky proti doporučování pacientů s nejistotou ohledně pohlaví k operaci změny pohlaví nebo proti používání jejich „preferovaných zájmen“.
Reverend Dr. Bernard Randall byl propuštěn ze školy Anglikánské církve i z Trent College a navíc byl Anglikánskou církví zařazen na černou listinu jako osoba představující riziko pro bezpečnost dětí. Kromě toho byl bez svého vědomí nahlášen do vládního protiteroristického programu „Prevent“, ačkoli jeho kázání bylo v souladu s církevní doktrínou. Nyní však, po sedmiletém soudním sporu, dosáhl mimosoudního vyrovnání.
Stuart Olyott (nar. 1942) je v důchodu, ale aktivně káže po celé Velké Británii i v zahraničí.
To, co dělám já, nemusí být pro vás to nejlepší. Možná to ani není možné. Všichni jsme velmi odlišní. Modlitbou a metodou pokusů a omylů musíme zjistit, co funguje právě pro nás osobně. Navíc bych nechtěl vyvolat dojem, že když budete dělat tohle, tohle a tohle, automaticky na vás sestoupí duch modlitby. Cesta s Bohem není o zaškrtávání políček. Je o tom, abychom každý den přicházeli ke kříži a vyznávali své hříchy; a pak o tom, abychom čekali na Pána a zjistili, co chce, abychom udělali dál.
Řada lidí může odmítat myšlenku duchovního zneužívání pouze na základě toho, že samotný termín je relativně moderní. Pokud se nevyskytuje v Bibli (nebo v církevních dějinách), argumentují, nemůžeme jej potvrdit. Ačkoli je motiv takového znepokojení v zásadě oprávněný (Bible je naším nejvyšším měřítkem a církevní historie důležitým vodítkem), tato námitka se dopouští logické chyby spočívající v zaměňování pojmů. Jistě, samotná terminologie může být relativně nová, ale samotný pojem nikoli.
