Každá církev byla zodpovědná za svou vlastní správu, kázeň, službu, společenství a evangelizaci. Dopisy v Novém zákoně, které představují autoritativní Boží slovo, byly adresovány místním církvím a očekávalo se, že budou plnit pokyny v těchto dopisech, ať už jde o vzájemnou lásku, kázeň neukázněných členů, obranu a hlásání evangelia nebo ustanovování svých vedoucích.
Bůh má tři sekery! Jednu používá při prořezávání svých stromů, aby plodné větve přinášely více ovoce. Touto sekerou není soud nebo ničení - ale milosrdenství a požehnání. Je to dobrý, plodný strom – který pocítí její ostré ostří. „Každou ratolest, která nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce“ (J 15,2).
Vím, jaké utrpení a bolest přináší nemoc. Uvědomuji si utrpení a bídu, které s sebou často přináší. Nemohu ji však považovat za jednoznačné zlo. Vidím v ní užitečné opatření, které má omezit ničivé působení hříchu v lidských duších. Kdyby člověk nikdy nezhřešil, nebyl bych schopen rozpoznat přínos nemoci. Ale protože hřích je na světě, vidím, že nemoc je přínosem. Je to požehnání stejně jako prokletí.
V mém zaměstnání mi bylo řečeno, že musím používat preferovaná zájmena. Nemohu si dovolit přijít o práci. Co mám dělat?
Je mi moc líto, že slyším takovou zprávu. Určitě se za tebe budeme modlit a pomáhat ti jako církev. Především se podívej, v jaké kultuře žijeme.
Posilni svou duši v přesvědčení, že tě poslal Bůh, a pak jdi. Jestliže tě poslal Bůh, kdo se ti může postavit? Královnin posel vyžaduje, abychom mu uvolnili cestu. Důstojník, který je nositelem královniny autority, je oprávněn všem osobám nařídit, aby mu pomohly. Ten, kdo jede v královské záležitosti, má přednost před všemi ostatními.
Slova „odvaha“ a „odvážný“ se v Bibli vyskytují dohromady nejméně třicetkrát, přičemž ve Starém zákoně se často opakuje „buď odvážný“ nebo „vzchop se“ (např. Nu 13,20; Sd 20,22). Kořen slova, které je překládáno jako „odvaha“, v sobě obsahuje význam „síla“.
Křesťanský boj, žádný křesťanský boj, není tělesným bojem. Nedobýváme fyzické království a zbraně našeho boje nejsou světské (2K 10,4). Svou sílu hledáme u Pána, v jeho veliké moci (Ef 6,10), což nám znovu ukazuje na to, jak náš boj souvisí s evangeliem – jak je nezbytné, abychom stáli na evangeliu, na tom, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky.
Jsme jako poutník, který je na bezproblémové cestě, má pěkné počasí, důvěrně zná cestu a má příjemné a užitečné společníky – ale zároveň velmi kulhá nebo má náklad, který musí nést. Jeho kulhání nebo náklad ho velice zdržují. Jeho pozornost musí být zaměřena na tyto věci. Jedno musí vyléčit nebo druhé odlehčit, jinak bude postupovat pomalu.
Představte si, milí přátelé v Kristu, toho starého Jákoba, muže Božího, jak umírá. Má kolem sebe shromážděné syny, dvanáct synů. Co přeje takový otec svým milým synům, když umírá? To, co pokládá za to nejvzácnější, a každému něco zvláštního. A když připomíná to lvíče, tak je to něco vzácného v jeho očích. Když Mojžíš umírá a připomíná lidu to orlí mládě, tak je to v ocích Mojžíšových něco vzácného, být takovým orlím mládětem.
Všimli jste si někdy, kolikrát a jakými způsoby Bible varuje před tím, abyste se nechali oklamat? Jasným napomenutím i názorným příkladem nás Bůh opakovaně vyzývá k tomu, abychom se měli na pozoru před vírou ve lži. Právě to je klam - věřit něčemu, co není pravda. Je to jedno z velkých děl nepřítele našich duší.
Protože Karel nenacházel v Čechách příliš mnoho dobrých a horlivých kazatelů (co by asi řekl dneska?), povolal roku 1363 do Prahy v té době již velmi známého kazatele Konráda Waldhausera. Díky jeho působení došlo o oživení zbožnosti, k nápravě mravů a také k tomu, že povstali lidé, kteří v jeho práci pokračovali (jako např. Milíč z Kroměříže).
Svým nástupcům, kteří budou sedět na mém dvojím trůně, chci dát poznat dvojí život tohoto světa, aby z něho vyvolili lepší. Představa dvojího života nám v mysli lépe vyvstane, když užijeme podobenství o dvojí tváři. Neboť jako tvář, kterou zříme v zrcadle, je prázdná a není nic, tak také život hříšníků je prázdný a není nic.
