Izák miloval Ezaua, protože z lovu měl co do úst, kdežto Rebeka milovala Jákoba. (Gn 25,28)
Ačkoliv Jákob a Ezau dospěli v muže, nebyli úplně dospělí – jejich srdce bylo velmi nedospělé. I když byli ve věku mužů, jejich srdce bylo srdcem dětí – bylo to srdce sobecké, zaměřené na sebe sama, na svůj prospěch, ke svým vlastním cílům. A kromě toho tyto vymodlené děti nakonec vrazily klín mezi své rodiče. To se může snadno stát, když rodiče dovolí, aby láska k některému z dětí převážila nad láskou k partnerovi a především nad láskou k Bohu samotnému. Potom to může dopadnout jako v životě Rebeky a Izáka – ačkoliv se milovali navzájem, Rebeka nakonec nejenom pomáhala Jákobovi podvést Izáka (Gn 27,5–13), ale přímo to sama iniciovala.
Pán nám skutečně mnoha způsoby neskutečně žehná a jeho Slovo patří k největším požehnáním, která od něj máme. Proto otevíráme toto číslo Pánovým blahoslavenstvím, jehož výklad je od Petra Chelčického. Po krásném kázání Jana Karafiáta pak následuje další ze série přednášek Sharon Jamesové, která se týká toho, jak křesťanství ovlivnilo svět – konkrétně je o tom, že biblické křesťanství navzdory všem excesům v historii prosazuje náboženskou svobodu.
Vy, kteří jste znepokojeni svými vlastními pochybnostmi, nesmíte dojít k závěru, že vás Pán zcela zavrhuje. On rozlišuje mezi dětinskou pošetilostí a zlobou vzpurníka: ví, co je ve vašem srdci, a ví, že patříte jemu. Jste jako loď, která je pevně zakotvena, a ačkoli se příliv valí a loď se kvůli němu houpá ze strany na stranu, takže se sami potácíte, loď se přesto neuvolnila ze svých kotev a vy nejste v žádném nebezpečí. Vaše víra je upřena na Krista a tato kotva vás drží; ačkoli jste trochu zmítáni, neztroskotáte kvůli hříchu, ale budete trpět mořskou nemocí kvůli své pošetilosti.
Zkoušky a pokušení každého křesťana se liší od těch, kterým čelí ostatní křesťané. To, co by pro mě bylo nejtěžší zkouškou, by pro vás možná žádnou zkouškou nebylo; a to pokušení, které zkouší vás, by pro mě nemuselo být žádným pokušením. Nemáme sami sebe vystavovat zkouškám, ani si přát zkoušky jiných lidí; stačí, když snášíme ty zkoušky, které nám pro nás připravil sám Pán, neboť jsou moudře zvoleny.
Problémem tohoto mylného názoru je však způsob, jakým tuto záležitost rámuje. Naznačuje, že naším výchozím postojem by měl být postoj podezřívavosti vůči obětem – jako by bylo normou, že lidé lžou o svých pastorech a že žalobce je pravděpodobně jen další člověk, který prostě nenávidí církev.
Pokud skutečně milujete Pána Ježíše Krista, pak se vážně věnujete studiu a snažíte se mu zalíbit životem plným bezvýhradné poslušnosti. Láska se vždy touží zalíbit milované osobě, a to přirozeně vede k chování, které je příjemné. Můžete si tedy být jisti, že pokud skutečně milujete Ježíše, pak je vaším celoživotním úkolem zalíbit se mu.
