On však jim řekl: „Nezdržujte mě, když Hospodin dopřál mé cestě zdaru. Propusťte mě, ať mohu jít k svému pánu.“ (Gn 24,56)
Rebečini příbuzní propouštějí Rebeku a dávají jí požehnání, které velmi připomíná požehnání, které dostal Abraham od Boha: „Sestro naše, buď matkou nesčíslných tisíců, tvé potomstvo ať obsadí bránu těch, kteří je nenávidí!“ (Gn 24,60). Bůh ve své milosti požehnal Eliezerovi. Znamenalo to ale také požehnání pro Abrahama, požehnání pro Izáka, požehnání pro Rebeku i celou její rodinu. Takto Bůh rozhojňuje svou milost, když jednáme v závislosti na něm. Když jednáme ve vzdoru proti němu nebo proti jeho Slovu, přináší to problémy, těžkosti, nepokoj a soužení do našich životů. Boží slovo neustále volá k tomu, abychom zůstávali v Kristu, abychom mu vyznávali své hříchy, abychom se spoléhali na jeho dílo, na kříž, a abychom už dál neotročili hříchu a nežili podle vášní svého srdce, ale žili pro Krista.