Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho. (Gn 17,22)
Ačkoliv Bůh vystoupil od Abrahama, jeho milost s Abrahamem zůstala. Bůh neponechává nic náhodě, ale je věrný. Skončil svou promluvu k Abrahamovi a nedal mu na vybranou – vystoupil od něj, aniž by Abraham mohl cokoliv namítnout. A že by toho měl Abraham mnoho co namítat! Ale Bůh od něj vystoupil a ponechal Abrahama, aby se sám popasoval s Božím slovem, s Božím slibem i s Božím příkazem. Někdy prostě Bůh odstoupí, ale jeho milost zůstává – a pro věřícího v nové smlouvě – jeho Duch zůstává (a bude s námi na věky). V těch, kteří ho milují, on sám působí chtění i činění (Fp 2,14) a vede své děti k tomu, aby se stále více podobaly Pánu Ježíši Kristu.
Poznej tři nepřátele každého člověka na světě, kteří chtějí zahubit jeho duši. Jsou to tělo, svět a ďábel. Kvůli nim musí každý člověk, který zde žije v smrtelném těle, volat k Bohu: „Pomoz mi, Pane, Bože můj! Neboť nepřátelé obklíčili mou duši.“ Mé tělo je z bláta, proto z něho pocházejí blátivé, nečisté a rozkošnické myšlenky; od světa mám marné a podivné myšlenky a od ďábla lstivé a zlé.
Oko je světlem těla člověka (Lk 11,34). Proto má zůstat oko čisté, tedy jinými slovy, je důležité, na co se díváme a na co se nedíváme. Náš pohled hraje významnou roli v našem duchovním životě. Podobně nás Pán Ježíš varuje, abychom dávali pozor na to, co slyšíme (Mk 4,24). Naše uši, oči i ústa se podílejí na našem duchovním růstu. Proto máme volat spolu se žalmistou, aby Pán odvracel naše oči od šalebnosti, od špatných a pokroucených věcí.
Možná jste už viděli krásný obraz s názvem „Čekání na rozsudek“. Jaký zájem se zračí v každé tváři! Jaký strach a chvění na tváři obžalovaného! Jaká úzkost je patrná u jeho manželky a přátel kolem něj! „Čekání na rozsudek“ je smutný obraz; ale jaký jiný by se dal namalovat na téma „Přijetí příznivého rozsudku“! Obžalovaný je zproštěn viny! Ó, jaká radost! Není možné vynést verdikt „nevinen“ pro vás a pro mě, neboť jsme nepochybně vinni; přesto je však možné prostřednictvím procesu zastoupení a Boží milosti vynést spravedlivý rozsudek, jímž se dosvědčuje, že „nyní již není žádného odsouzení.“
Žádná myšlenka nemůže být cennější než tato – Boží myšlenka na milosrdenství vůči nespravedlivým a těm, kteří si to nezaslouží. Vědomí minulých hříchů leží na mnohých srdcích jako těžká lavina. „Což může člověk být před Bohem spravedlivý?“ „Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku?“ „Co bych měl udělat, až Bůh povstane, co mu odvětím, až mě bude stíhat“ To jsou vážné otázky, které navzdory všem snahám je umlčet či se jim vyhnout čas od času trápí i ty nejlhostejnější a nejbezstarostnější.
Z cyklu „Procházky s panem O."
Obvinění je obvinění. Není to fakt. Obvinění je neprokázané tvrzení. Je to kategorické prohlášení, že se někdo dopustil nějakého prohřešku nebo zločinu. Ale není to fakt. Když začneme mluvit, jako by obvinění bylo skutečně prokázanou skutečností, naše řeč se stává ďábelskou.
„Všichni, kdo získají moc, se bojí o ni přijít.“
Tak to řekl Darth Sidious (alias kancléř Palpatine) ve filmu Star Wars: Pomsta Sithů. A přestože patřil k temné straně, měl pravdu. Největší motivací pro ty, kdo jsou u moci, je často strach z její ztráty.
Naneštěstí to platí i pro pastory, kteří se dopouštějí zneužívání. Wade Mullen ve své knize Something’s Not Right (Něco tu nesedí) uvádí velmi podobnou poznámku: „Hlavním přáním jedinců a organizací, které se dopouštějí zneužívání, je získat nebo si udržet moc“ (s. 15).
