Vzpomeneš-li si na mě, až se ti dobře povede, prokaž mně milosrdenství: upozorni na mě faraóna a vyvedeš mě z tohoto domu. (Gn 40,14)
Bůh promlouval ve snech nejenom ke svému lidu, ale i k lidem nevěřícím. Obvykle byla Boží řeč zahalená a nebyla úplně jasná. Bylo potřeba výkladu. Nešlo o běžný sen. Pokaždé to bylo něco tak zvláštního, že lidem bylo buď naprosto jasné, co mají udělat, nebo jim bylo jasné, že potřebují výklad. To nebyly sny, které se jim zdály každý den. Byly to sny od Boha. Josef dostal výklad všech snů, které měli lidé kolem něj, ale nikoliv těch vlastních. Bůh chce, abychom byli věrní jeho Slovu, drželi se ho a nenechali se od něj odvést něčím jiným. Boží slovo je dokonalé, naprosto dostatečné, dává odpověď na vše, co potřebujeme. Josef vyřídil Hospodinovo slovo nejvyššímu číšníkovi a pekařovi. Přijal Boží slovo a předal ho tak, jak ho přijal.
K výše uvedeným úvahám se vztahuje obsah tohoto čísla časopisu Soli Deo Gloria. Začíná u jednoho významného, i když dnes v podstatě neznámého, představitele české reformace, Havla Žalanského. Jeho jméno, stejně jako jména mnohých dalších, se jezuitům podařilo vymazat z paměti našeho národa. Přesto se nepodařilo spálit všechno. V tomto čísle je úvodní kapitola z jeho knihy o modlitbě, jejíž podtitul zní: O poctě Boží a oběti Bohu nejvděčnější a nejvydatnější.
A vzpomínám si na jednu ženu, která za mnou jednou přišla v soukromí; mluvil jsem s ní o její duši, ona mi vyprávěla, jak hluboce to prožívá, jak touží sloužit Bohu, ale že ve svých údech nachází jiný zákon. Otevřel jsem list Římanům a přečetl jí: „To dobré, co chci, nedělám; a to zlé, co nechci, to dělám!“ Řekla: „To je v Bibli? To jsem nevěděla.“ Nevyčítal jsem jí to, protože do té doby neměla o Bibli žádný zájem; ale nepřekvapilo mě, že se najdou lidé, kteří o takovém úryvku nic nevědí. Ach!
Dnes se podíváme na několik dalších principů, které vycházejí ze stvoření, z přirozeného řádu věcí a z toho, jak Bůh stvořil člověka i tento svět. Někdy se v této souvislosti mluví o takzvaných přirozených právech člověka. Ta vyplývají přímo ze stvoření a ze způsobu, jakým Stvořitel nastavil svět. Právě na tato práva bychom se měli zaměřit, když uvažujeme o volbě kandidátů či stran.
Můžeme v Bibli najít nějaké volební pokyny? Samozřejmě, že v Písmu nenajdeme „první, druhou nebo třetí volební epištolu“, a tak by se mohlo zdát, že tam nic takového není. Přesto tam však nacházíme zásadní věci, které by měly určovat naše směřování v situaci, kdy chceme svou občanskou moc – svěřenou nám Bohem skrze zřízení, v němž žijeme – předat svému zástupci, aby s ní nakládal za nás.
