Při naplňování svého poslání Kristus neuhasí doutnající len neboli knot, ale bude na něj foukat, dokud nevzplane. Doutnající knot vydává jen nepatrné světlo, které je tak slabé, že není schopné vzplanout, a ještě k tomu hodně čadí. Z toho vyplývá, že v Božích dětech, zejména po jejich obrácení, je jen málo milosti, a to málo je smíšeno s velkou zkažeností, která je nepříjemná stejně jako kouř; ale Kristus tento doutnající knot neuhasí.
Milost je často vnímána hlavně v souvislosti s naším ospravedlněním. Jsme spaseni milostí. Naše hříchy a hříšná přirozenost jsou ospravedlněny pouze milostí. Výsledkem je, že křesťan se nyní nachází v souladu s Bohem. Hrozí nebezpečí, že o milosti uvažujeme pouze v souvislosti s naším ospravedlněním, a nikoli s naším posvěcením. Ne málo lidí se domnívá, že do církve vstupujeme milostí a zůstáváme v ní díky svým snahám. To však není to, co učí Písmo.
Ale to, čemu říkáme naděje, se vztahuje k budoucím věčným věcem, tedy ke spasení nebo věčné odplatě od Boha, na které musíme čekat. Musíme přitom mít živou víru, neboť bez ní nemůže být člověk spasen. Kdo nemá víru, nemá základ všech dobrých věcí, a proto neví, jaký je cíl spravedlivého života a práce. Pokud to však ví skrze víru a nemá naději, že by tohoto dobra dosáhl, je to marné jako sen, o kterém se ráno vypráví. Mít v sobě takovéto mrtvé a nevážné očekávání nepřináší žádný užitek.
Boží požehnání i Boží milost jsou páteří tohoto čísla časopisu Soli Deo Gloria. Ze starších českých autorů jsme kromě tradičního Karafiáta (Proč přišel Ježíš) sáhli k Petrovi Chelčickému, který (na následující stránce) kratičce vysvětluje důležitost a význam křesťanské naděje. Na poslední textové stránce časopisu je potom krátké zamyšlení Jana Amose Komenského, které se týká jednoty církve.
Znal jsem jednoho kazatele evangelia, který se obrátil v divadle. Sledoval staromódní hru, která končila tím, že námořník, než byl pověšen, vypil sklenici ginu a řekl: „Na prosperitu britského národa a spasení mé nesmrtelné duše!“ Pak spadla opona a můj přítel také, protože utíkal domů, jak nejrychleji mohl. Ta slova „spasení mé nesmrtelné duše“ ho zasáhla až do morku kostí a on hledal Pána Ježíše ve své komůrce. Hledal ho mnoho dní a nakonec ho našel, k jeho radosti a jistotě.
Dva respektovaní členové Sněmovny lordů se chystají předložit pozměňovací návrhy, které mají zrušit ustanovení o „potratech až do porodu“ ve vládním návrhu zákona o trestné činnosti a policejní činnosti a obnovit osobní lékařské konzultace před potraty doma.
Globální společenství vyznávajících anglikánů (GAFCON) oznámilo, že odmítá vedení Anglikánské církve a přeskupuje anglikánskou komunitu.
Knihu je možné zakoupit zde.
Více než 1 000 církevních představitelů z celé Velké Británie vyzvalo Westminster, aby upustil od plánů na „úplný zákaz konverzních praktik zahrnující všechny transsexuály”.
Někteří lidé, možná i někteří z přítomných, by okamžitě řekli, že církve měly zůstat otevřené. Ale jiní, možná dokonce většina, by se zeptali, proč se k tomuto tématu znovu vracíme. Bylo to téma, které již vyvolalo tolik napětí. Bylo tolik neshod, tolik rozporů ohledně tématu covid a toho, jak se k němu přistupovalo.
Samotný text kázání nejdete zde.
Dnešní oznámení (článek je z 3. 10. 2025 - pozn. red.), že anglikánská církev jmenovala Dame Sarah Mullally svou první ženou v úřadu arcibiskupa z Canterbury, není jen novým historickým milníkem, ale také dalším důkazem toho, že tato instituce – nedokážu ji nazvat církví – se již před desítkami let odchýlila od víry.
