Olej pomazání svátého představuje dokonalost a vůni Pána našeho Ježíše Krista a také mluví o Duchu svatém. Když je někdo plný Ducha svatého, je také pln Ježíše Krista. On byl počat z Ducha svatého, žil celý svůj život v Duchu svatém, a když vstoupil na nebesa, vylil na svou církev, své tělo, dar Ducha svatého. Duchem naplněný věřící vydává ze sebe milosti Ježíše Krista. Viz devatero ovoce Ducha svatého v Ga 5,22–23.
James A. Stewart se narodil ve skotském Glasgow v roce 1910 rodičům, kteří se sem přestěhovali z Irska. V mladém věku uvěřil v Pána Ježíše Krista a od čtrnácti let začal kázat na ulicích. Záhy se stal známým po celých britských ostrovech jako „Boy Preacher“ (Kluk kazatel). Stal se evangelistou londýnské misijní organizace Open-Air Mission (Misie pod širým nebem), která ve Spojeném království působí dodnes. Kázal hlavně podél skotských hranic a na řadě míst v Anglii a na mnoha z nich byl zažehnut oheň skutečného probuzení.
Apoštol mluví o pokladu, který zůstává. Je to poklad, který ho naplňuje radostí ve všech trampotách a obohacuje ho v jakékoli chudobě. Cítíme, jak se apoštolovo oko zajiskřilo a jaký úsměv se mu rozlil po tváři, když jeho pero napsalo: Máme poklad. Kdo z boháčů a králů, kdo z velikých tohoto světa se s ním může srovnávat?
Slyš, dcero, dívej se a naslouchej. Řekl jsem ti nejprve, abys poznala sama sebe, abys věděla, podle jakého obrazu jsi stvořena. Nebuď jako ti, kteří znají mnohé věci, ale neznají sami sebe; hledí na druhé lidi, ale na sebe nepamatují. Začni u sebe. Abys snad v nevědomosti o sobě zbytečně nechtěla znát jiné věci.
Téma probuzení je takovým podtónem tohoto čísla Soli Deo Gloria. Ať už budeme mluvit o článku Jana Husa Poznání sebe sama, nebo o krátkém kázání Aloise Adlofa Poklad v hliněných nádobách či Jamesi Stewartovi, jehož Bůh v minulosti použil k probuzení mnoha duší v této zemi – všude vidíme totéž: touhu po Bohu, vášeň a zápal pro Boží věc, pro evangelium.
Před několika lety stál v Dublinu na rohu ulice zametač s koštětem a s největší pravděpodobností jeho nejvyšší myšlenkou bylo udržovat křižovatku čistou a hledat mince. Jednoho dne mu právník položil ruku na rameno a řekl mu: „Můj dobrý příteli, víte, že jste dědicem jmění v hodnotě deseti tisíc liber ročně?“ „Myslíte to vážně?“ zeptal se. „Ano,“ odpověděl. „Právě jsem dostal tuto informaci a jsem si jistý, že jste to vy.“ Odešel a zapomněl tam své koště. Jste překvapeni?
Jak tajemná věc je život! Pohyb, city, dýchání, myšlení! V čem spočívá princip bytí? Kdo jej může definovat? Kdo jej může pochopit? Kdo jej může analyzovat? Schopnosti, vkus, vnímání mysli – co to je? Umění malovat díla přírody – zachytit tvar, barvy, jemnost krajiny a přenést je na plátno; schopnost čerpat z duše kombinaci sladkých zvuků a tak vytvářet melodii; schopnost zkoumat a věnovat se vědě – čtenáři, co to je? Řekni, v jakém koutě mysli to roste. V jaké komoře mozku to sídlí?
Šéfredaktor ET: Skandál kolem gangů, které zneužívají děti, je opět v titulcích novin. Někteří přeživší z vyšetřování odstoupili s tím, že je zlehčováno. Premiér reagoval slibem, že vyšetřování se bude zabývat islámskými motivy pachatelů. Jeremy Fowler se vrátil z práce v severním Iráku a je šokován tím, co se děje ve Velké Británii. Zde je jeho názor na křesťanskou reakci...
Každý křesťan je proto povinen nezkoumat, kdo učí, ale co učí, a srovnávat to s Písmem. Vidí-li, že to, co se říká, je v souladu s Písmem, má toho využít pro své osvícení. A to ne proto, že to řekl nějaký člověk, ale proto, že mluví z Boha. Pokud zjistí nesoulad, má se tomu vyhnout, avšak bez zlosti a hněvu, protože mluví jen člověk, jehož myšlení nejsme povinni podléhat. Naopak jsme povinni snášet jeho slabosti.
Proč se zabývat stvořením? Není lepší ignorovat otázky, ve kterých se křesťané neshodnou, a věnovat se evangelizaci?
Hlásat lidem evangelium je jistě úkolem celé církve i každého jednotlivce z Božího lidu. Přinášet Boží dobrou zprávu neobráceným přátelům a sousedům je prioritou každého zdravého sboru. Nicméně mě zaujala vaše myšlenka, že abychom se mohli věnovat evangelizaci, musíme ignorovat otázky, ve kterých se křesťané neshodnou, včetně takových témat, jako je stvoření.
Boží slovo vymezuje velmi přesně, kdo je tento „někdo“. Těch vymezení je daleko více a my se budeme mnoha z nich zabývat v následujících verších. Ale už v prvním verši jsou nějaká vymezení, k nimž se za chvíli dostaneme – starším církve může být jenom ten, kdo to chce dělat a kdo po tom touží. To není místo pro ty, na které to zbylo, nebo pro ty, kteří se dostatečně nebránili, jak to často dneska bývá – „potřebujeme mít starší, tak to dáme někomu, kdo bude nejméně vzdorovat“. Vedení církve je vymezené povolání. A s tímto vymezením jsme se setkali už v předchozích verších.
