Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. (Gn 15,6)
Se spasením tomu nikdy nebylo jinak! Vždy se jednalo o dar Boží milosti. Abraham se spolehl cele na Boží slovo, na Boží zaslíbení a bylo mu to počítáno za spravedlnost. Jinými slovy je tu řečeno, že Abraham byl zachráněn pro věčnost. Vyvstává nám tady ale otázka, jak to bylo s Abrahamem v přechozích kapitolách. Byl už tehdy spasen z víry nebo ještě nebyl zachráněn a ta víra se ukázala až nyní? Odpověď je celkem jednoduchá. Bůh povolal Abrahama a slíbil mu, že skrze něj dojde požehnání celý svět. Nyní vymezil to zaslíbení na Abrahamova potomka – na toho potomka, skrze kterého dojdou požehnání všechny národy země. To je zaslíbení, které ukazuje dopředu na Spasitele, a to daleko lépe než všechna předchozí zaslíbení.
Tím, že Spasitel říká „kdo“, poukazuje na vzácnost těch, kteří ho mají milovat. To proto, aby si to člověk uvědomil a bál se; neboť tam, kam se v čemkoli hrne množství lidí, není bezpečno, i když se to někdy zdá dobré. Ve všech jiných skutcích najdeme lidí dostatek, ale v tomto jediném – v lásce k němu – je jich málo. To způsobuje lidská pudovost a nevědomost, že lidé o to, co je duchovní, neumějí usilovat, ani si toho neváží.
Pán Ježíš se nikdy neodchýlil od dokonalé lásky k Bohu a dokonalé lásky k člověku. Tak naplnil všechna přikázání. K témuž jsme voláni i my všichni. Jak toho můžeme dosáhnout, když nejsme schopni žít ani podle svých vlastních pravidel, natož podle těch Božích? Musíme být skryti v Kristu skrze víru v něj. Žádná jiná cesta není. Jenom nové narození, které přináší nové srdce, které nejenom že chce, ale také je schopné naplnit úkol, k němuž ho Bůh povolal – zachovávat jeho přikázání, tedy žít v lásce.
Ve svém srdci si velmi vážím těch prvních věřících, kteří se nenechali strhnout davem ostatních, ale vykročili vpřed sami. Přirovnávám je k mořeplavcům na neprozkoumaném moři; k mužům, kteří se jako první vydali na plavbu mimo dohled pobřeží a podstoupili tak velké riziko. Být prvními, kdo poznali, že Ježíš z Nazaretu je Pánův Pomazaný, nebylo nic malého, neboť žádný z knížat tohoto světa neměl o této velké skutečnosti ani ponětí.
Soud nyní v rámci jednání o posouzení okolností případu shledal obvinění proti Fletcherovi jako prokázaná, i když až poté, co byl kvůli své demenci uznán nezpůsobilým k obhajobě. Podle zpráv soud uznal důkazy, že muži pod jeho duchovním vlivem byli po mnoho let vystaveni týrání.
Jak dokonalé je toto pozvání! Kdyby pro vstup do této smluvní archy platila jediná podmínka, byli bychom po celou věčnost vydáni na milost bouři! Ale všichni jsou stejně vítáni a všichni mají stejné právo na přijetí, a nikdo nemá větší právo na přijetí než ostatní. Pro slabé, unavené, ty, kdo jsou obtěžkáni hříchem a zármutkem, jsou dveře milosti otevřené dokořán.
V posledních letech se vzestup kultury celebrit v církvi stává stále znepokojivějším jevem. Křesťanští vedoucí jsou často povyšováni téměř na úroveň idolů – oslavováni nejsou pro svou pokoru podobnou Kristově, ale pro své charisma a komunikační schopnosti. Tento trend představuje skutečné duchovní nebezpečí, a to jak pro církev jako celek, tak pro jednotlivé duše.
