Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy: „Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin. (Gn 27,27)
Izák nevěřil Jákobovi. Znovu se chtěl ujistit tím, že si na syna sáhl. Kozí kůži považoval za lidské chlupy a Jákob ho znovu ujistil v tom, že je Ezau. Nakonec otce políbil a otec ucítil vůni Ezauových šatů. Ale i tento Jákobův polibek byl lží, pokrytectvím, protože Jákob přišel s jediným cílem: získat požehnání, které otec slíbil jeho bratrovi. Izák už nic dál neřešil a Jákobovi požehnal. Požehnal mu vším materiálním požehnáním. Ezau měl dostat všechno, ale dostal to Jákob. Tak Bůh obrátil Izákovu pomýlenou lásku k Ezauvi vzhůru nohama a začal ho znovu učit, že nemůže stavět na tom, co vidí, slyší nebo cítí, ale musí žít z víry, která se spoléhá na Boha.

V posledních několika dnech se objevila zajímavá směsice příběhů týkajících se křesťanství, politiky, sexuality a populární kultury. V souhrnu vyvolávají důležitou otázku: co se stane, když se křesťanská rétorika dostane do veřejného prostoru?