Bůh řekl Noemu a jeho synům … (Gn 9,8)
Již potřetí po potopě promlouvá Bůh k Noemovi (a zde také k jeho synům). Poprvé mu řekl, aby vyšel z archy (Gn 8,15), podruhé mu a jeho synům požehnal a zopakoval jim upravené přikázání z Edenu (Gn 9,1). Nyní promlouvá potřetí a plní to, co zaslíbil před potopou – uzavírá smlouvu. Bůh je živý a promlouvá. K našim předchůdcům ve víře promlouval mnohokrát a mnohými způsoby a nakonec promluvil skrze svého Syna, Pána Ježíše Krista. On je tím posledním a definitivním Slovem, které Bůh řekl lidem, protože v něm se nám zjevuje Bůh sám. Kdo vidí Syna, vidí Otce, kdo má Syna, má i Otce. Syn je také tou definitivní smlouvu s Božím lidem, která byla zpečetěna jeho krví.
Vidíte, v čem spočívala vada tohoto mladého muže? Neměl víru, která přemáhá svět. Chtěl spojit dvě naprosto neslučitelné věci: lásku k Bohu a lásku k penězům. Chtěl sloužit dvěma pánům: Bohu a mamonu. Ze všech falešných bohů je nejčastěji navštěvována svatyně mamonu. Právě z tohoto modlářského chrámu vede nejširší a nejvíce vyšlapaná cesta do bezedné propasti.
Byla to jen drobná odchylka v jednom písmenu, ale znamenala smrt pro muže, který se jí dopustil. Jedno malé písmeno a celý zázrak a krása lidského života byly ztraceny. Pokoj celé země byl v ohrožení jen kvůli háčku nad písmenkem. Tato scéna se stala příslovečným příkladem pro ty, kdo vyžadují splnění nějakého svévolného testu, než přijmou své bližní do své sekty či církve.
Křesťanská víra nesmí stát na lidské moudrosti, složitých teologických systémech ani na vnějších skutcích, ale pouze na prosté zprávě o tom, co Bůh vykonal v Kristu.
Musíte rozjímat a přemýšlet o tom, co čtete; jinak vaše úsilí přijde vniveč. Čím více člověk rozjímá nad Písmem, tím hlubší a pevnější dojem zanechávají tyto pravdy v jeho srdci. Nebeské rozjímání vyzdvihuje lahodnost božských pravd. Nejbohatší nejsou ti, kteří získají nejvíce, ale ti, kteří uchovají nejvíce. Stejně tak nejsou nejvíce poučeni a obohaceni ti, kteří slyší nejvíce nebo čtou nejvíce, ale ti, kteří rozjímají nejvíce.
Dr. Clare Craigová, patoložka a spolupředsedkyně Health Advisory and Recovery Team (HART), přednesla kritickou analýzu společenských a politických reakcí na pandemii COVID-19, přičemž období od roku 2020 charakterizovala jako období ovlivněné kombinací patologického pesimismu ohledně viru a patologického optimismu ohledně řešení, jako jsou lockdowny a vakcíny. Její prezentace kritizuje opatření motivovaná strachem, jejich důsledky a kvazináboženské nadšení, které obklopuje určitá opatření v oblasti veřejného zdraví.
Žijeme v době, kdy otázky vládní autority a poslušnosti církve nejsou jen teoretické. Jsou naopak reálné a naléhavé. Ještě před pár lety si možná někteří křesťané mysleli, že tyto věci se týkají jiných zemí a jiných století. Ale poslední roky nám velmi bolestně připomněly, že stát vydává nařízení, která se vymykají jeho pravomoci. Císař přestupuje rámec svého pověření, které má od Boha, a žádá poslušnost mimo sféru svého vlivu.
