Jamie Bambrick

Zahraniční reflexe na vzpomínkovou bohoslužbu za Charlieho Kirka

Dovolte mi začít tento článek o vzpomínkové bohoslužbě za Charlieho Kirka něčím, co se může zdát jako odbočka, ale ujišťuji vás, že tomu tak není. Nejsem Američan. Pocházím ze Severního Irska. A každý Štědrý den v 15 hodin se miliony Britů scházejí, aby si poslechly královský vánoční projev, který reflektuje uplynulý rok. Než královna Alžběta II. zemřela, často se otevřeně zmiňovala o Ježíši Kristu, obvykle s odkazem na jeho lásku nebo soucit. Byla podle všeho oddanou věřící a myslela to upřímně. My, britští křesťané, jsme se radovali z této ojedinělé příležitosti, kdy veřejná osobnost mohla otevřeně vyjádřit svou křesťanskou víru, jakkoli jemné a vágní se nám to mohlo zdát. A jsme hluboce zarmouceni tím, že ji nahradil její syn Charles, který takovou víru postrádá.

F. B. Meyer

Bárak dal přednost Debóřině přítomnosti před neviditelnou, ale jistou pomocí Všemohoucího Boha. Byl to Hospodin, kdo mu přikázal, aby své síly přesunul k řece Kíšon, a slíbil, že mu vydá Siseru do rukou. Ale zdálo se, že není schopen povznést se nad velkolepost tohoto plánu. Jestliže bude mít po boku Debóru, půjde, ale jinak ne. V Židům 11,1–40 je zmíněn jako jeden z hrdinů víry, ale jeho víra spočívala spíše v Debóřině vlivu u Boha než v jeho vlastní. Tak přišel toho velkého dne vítězství o korunu.

Zpráva o smrti Voddieho Bauchama Jr. včera, 25. září 2025, byla pro mnohé velkým šokem. Bylo to náhlé a nečekané. Podle Founders Ministries zemřel po náhlé zdravotní příhodě.

Jaroslav Kernal

Dnes se zamyslíme nad tím, jak volby souvisí s donedávna tolik opakovaným textem z Římanům 13, kde se mluví o podřizování se autoritám. Žijeme v republice, což znamená, že země není ve vlastnictví panovníka, ale je to „věc veřejná“ (z lat. res publica), tedy záležitost občanů. Stát není ve vlastnictví jednotlivce, ale je spravován ve veřejném zájmu, tedy ve prospěch občanů.

Jaroslav Kernal

28. září slavíme státní svátek nazvaný Den české státnosti. Tradičně je spojován s knížetem Václavem, jehož nechal r. 935 zavraždit jeho bratr Boleslav. Václav nebyl prvním křesťanem na českém knížecím stolci, ale jeho vražda spolu s předchozí vraždou jeho zbožné babičky Ludmily měly nepochybně velký vliv nejenom na utváření české státnosti, ale také na rozšíření křesťanství v naší zemi. Máme skutečně dlouhou křesťanskou tradici a můžeme (a měli bychom) na ni být hrdí.

Jan Karafiát

Milí přátelé v Kristu, toto je stanovisko apoštola, jako by řekl: Nemá to být tak, jak si myslíte, že vám budu předkládat nějaké vymyšlené báje; jsou to fakta, tak se to má. A to je vždy z Boží milosti i mé stanovisko. To, co vám předkládám, nejsou žádné vymyšlené báje, ale skutečné věci. To je stanovisko celé Boží církve.

Donny Friederichsen

Mnoho křesťanů prožívá úzkost, když se sami sebe ptají: „Kdy mám opustit svou církev?“ Je to důležitá otázka, která zahrnuje mnoho faktorů. Jednoduše řečeno, neexistuje jednoduchá a vyčerpávající odpověď. Doufám však, že se mi v tomto článku podaří nastínit některé z úvah nad touto otázkou.

Clifford Pond

Místní církve v Novém zákoně spolupracovaly při evangelizaci a v charitativních projektech. Jejich spolupráci při evangelizaci lze vidět v tom, že jeruzalémská církev vyslala Barnabáše, aby pomáhal v Antiochii (Sk 11,22–24), v tom, že církev v Lystře vyslala Timotea, aby spolupracoval s Pavlem (Sk 16,1–3 ve srovnání s 1Tm 4,14), a ve sdílení lidských a finančních zdrojů pro šíření evangelia (Sk 20,4, Fp 4,14–16).

Jaroslav Kernal

První verš třetí kapitoly začíná slovy, která už jsme v tomto listě četli: „Věrohodné je to slovo…“, doslova věrné, hodnověrné, důvěryhodné nebo věrohodné slovo. Je to vyjádření, které má ukázat na závažnost toho, co následuje. Jako kdyby chtěl Pavel zvednout prst a říci: „Teď dávejte všichni dobrý pozor, protože to, co uslyšíte je nesmírně důležité!“ Závažnost celé věci nám vynikne, když se podíváme na další místa, kde Pavel používá toto sousloví.

Robb Brunansky

Když se zamyslíme nad tím, jak Bůh v Písmu reaguje na modlářství, vidíme, že Bůh vždy přináší modlářství zničující zkázu. Netoleruje žádné soupeře, ani nedovolí, aby jiní bohové zaujmuli jeho místo nebo si přivlastňovali jeho slávu. Jak ale Bůh modlářství ničí? Nesprávný pohled jistě povede k tělesné reakci na modlářství a modláře. Odpověď na otázku, jak Bůh ničí modlářství, má dvě části. První je, že Bůh nabízí modlářům milost a pokoj skrze evangelium.

Arthur W. Pink

Jak podivné metody někdy Bůh používá, aby své děti naučil tolik potřebné lekce! To je nedávná zkušenost autora tohoto článku. Byla mi nabídnuta „univerzitou“ možnost přijmout titul „D. D. (něco jako doktor teologie - pozn. red.)“. Požádal jsem o čas, abych se mohl modlitbou obrátit na Boha a prostřednictvím jeho psaného Slova hledat poznání jeho vůle, a dostalo se mi více světla, než jsem očekával. Měl jsem velmi vážné pochybnosti o tom, zda je přípustné, aby jeden z Božích služebníků přijal titul tělesné cti. Nyní si uvědomuji, že je pro mě nesprávné přijmout jej, i když je to zdvořilostní titul. Různí přátelé mě z úcty oslovovali „doktore Pinku“. Nyní je prosím, aby toho zanechali.

Jakoubek ze Stříbra (1371–1429)

V první části vidění, v šestém dopisu, se Pán obrací na církev ve Filadelfii a na všechny pozdější církve. Proto musíme pochopit, jak se toto slovo vztahuje i na současnou církev. A to zejména proto, že, jak je možné z těchto slov pochopit, je tato řeč určena především lidu, který trpí mnohým soužením.