20. května

Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. (Ž 119,67)

Lidské srdce je neklidné a nepokojné, je zmatené a bloudí, nenajde klidu, dokud nespočine v Bohu. Dokud se nepokoří před Pánem, dokud nevyzná, že Ježíš je Pán, dokud nevloží všechnu svou naději na Krista ukřižovaného a vzkříšeného z mrtvých, bude jen bloudit a zmítat se po cestách zla a strasti. Ale Ježíš je světlo světa, on je ta cesta, pravda i život. Kdo k němu přijde, toho nevyžene ven. Ale nejde k němu přijít s vlastní cestou, s vlastní pravdou, s vlastním světlem. Jen v pokoření se pod jeho mocnou ruku je spasení, život i pravda. Jenom on má moc dát člověku nové srdce, které s radostí zachovává jeho slovo a podřizuje se mu.