24. května

Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem. (Ž 119,69)

Jak v době žalmistově tak i v té naší je pro opovážlivce snadné pošpinit někoho druhého.  Ústa jsou jako pramen, který vydává vodu – a podle Jakuba nemá být tato voda hořká i sladká zároveň. I křesťan se snadno může stát opovážlivcem, který bez rozpaků špiní druhé a nenechá na nikom nit suchou. Nesmí však zapomínat, že se blíží den, kdy bude vydávat počet z každého planého slova, které vyšlo z jeho úst (Mt 12,36). Náš Pán žehnal, mluvil pravdu v lásce, vzdával chválu Bohu, svými ústy přinášel povzbuzení i napomenutí v pravý čas. Kéž bychom i my věděli a kdy a jak ke komu promluvit, kéž by naše srdce přetékalo vděčností a naše rty neustále vyznávaly Pánovo jméno!