Nebesa jsou místem úplného vítězství a triumfu. Tady je bojiště, tam triumfální procesí. Tady je země meče a kopí, tam je země věnce a koruny. Ach, jaký záchvěv radosti pronikne srdcem všech požehnaných, až jejich vítězství bude v nebi dokonáno, až sama smrt – poslední nepřítel – bude zabita
Zatímco je pro nás evangelikální teologovy životně důležité, abychom pracovali na biblické exegezi a teologii mariologie a tak opravovali odchylky a falešné učení, musíme si být vědomi skutečnosti, že historicky a teologicky řečeno římskokatolická mariologie původně nevychází ze čtení Písma.
Izák rozhodně nebyl žádnou kopií svého otce. Přesto musel čelit podobným věcem, jakým čelil jeho otec. 26. kapitola jako by z oka vypadla událostem z Gn 20, kdy Abraham navštívil Gerar, zapřel svou ženu Sáru a lhal abímelekovi.
Náš text ukazuje na Noemovu víru jako příklad, který nás učí, že: Pro záchranu je nezbytné, abychom vírou poslušně reagovali na Boží varování ohledně budoucího soudu. Náš text ukazuje základ, projevy a důsledky Noemovy víry.
Učení a jednání jdou ruku v ruce. Křesťané na Krétě, kde Titus zůstal, aby dal do pořádku, co ještě zbývalo, se svými životy ničím nelišili od pohanů, mezi nimiž žili. Pavel jim říká, že to ve skutečnosti ukazuje, čemu doopravdy věří – jestliže žijí jako pohané, mluví jako pohané a jednají jako pohané, neznamená to nic jiného, než že věří stejným věcem, jakým věří pohané.
„... Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích...“ Motivací k poslušnosti tohoto pokynu by neměl být náš vlastní pokoj a útěcha, ale Jeho čest a sláva. Aby se svatý ochránil před strachem z člověka, musí pěstovat bázeň před Hospodinem.
Peklo je stejně opravdové jako nebe, stejně opravdové jako skutečnost, že Kristus zemřel na kříži. Nevěřte peklu a rozpojíte, rozložíte a uvolníte všechno v Písmu. Nevěřte peklu a můžete klidně zahodit svou Bibli!
Cože? Říkáš, že Kristus je tvůj bratr a žije ve tvém domě? A přesto jsi s ním už měsíc nemluvil? Obávám se, že mezi tebou a tvým bratrem je jen malá láska, když jste spolu tak dlouho nemluvili. Cože? Říkáte, že Kristus je manželem církve, a přesto s ním po dlouho dobu neměla společenství?
Nyní přistoupíme k tomu, že se budeme zabývat několika dalšími oblastmi Finneyho teologie, a to oblastmi, které už i čtenář sám může snadno předvídat na základě toho, co jsme si doposud ukázali.
Bůh splnil své slovo Abrahamovi, jak ohledně vlastního Abrahamova potomstva, tak také ohledně zaslíbení, že z Abrahama vzejdou početné národy a jeho potomků bude jako prachu země nebo hvězd nebe. Dostáváme se ale také k věci, která není příliš populární mezi současnými křesťany a která dokonce vzbuzuje emoce a někdy i odpor. Budeme dnes mluvit o svrchovaném Božím vyvolení.
Pokud se zamlouváme všem ostatním, ale náš život se v konečném důsledku nezamlouvá Bohu, běda nám! Pokud naproti tomu druhé lidi pohoršujeme, ale Boha v konečném důsledku potěšíme, vstoupíme do jeho věčné radosti.
Mladí muži v církvi mají růst ke zralosti a ve zbožnosti, což znamená, že budou žít ukázněně a rozvážně a stanou vzorem pro další. Jejich život bude životem ve zbožnosti, takže jim nebude co vytknout a každý protivník, který by se chtěl vysmívat církvi nebo se proti ní stavět, bude nakonec zahanben.
