O šesti bludech: Blud o stvoření

O šesti bludech: Blud o stvoření

Blud o stvoření je tento: že blázniví kněží říkají, že mohou, kolikrát jen chtějí, tělo Boží stvořit, a že jsou stvořitelé svého Stvořitele, a proto také dále říkají, že každý kněz je důstojnější než panna Marie, matka Boží, což dokazují takto: Ona porodila Boha Ježíše Krista jednou, ale každý kněz to samé může dělat často.  A tak se ti ubožáci pozdvihují v důstojnosti nad pannu Marii, dokonce i nad Krista, pravého Boha a člověka, když říkají, že jsou jeho stvořitelé. Tímto povyšováním se prokazují jako pravý antikrist, o němž svatý Pavel říká, že se povýší nad všechno, co má jméno Boží, tedy na Krista, který je v pravdě člověkem i Bohem. A aby lépe rozuměli řeči svatých učitelů a rozpoznali tento blud a vyvarovali se ho, mají vědět:

Za prvé, že stvořit znamená učinit něco z ničeho. Takto Bůh z ničeho stvořil nebe i zemi a všechny věci kromě sebe samého, takže před stvořením nebylo nic jiného než Bůh. Z toho plyne poučení, že každá věc, která je a není to Bůh, je stvořená a má svůj počátek. Druhé poučení je, že jedině Bůh je Stvořitel a jako je jediný Bůh, je i jediný Stvořitel.

Za druhé mají lidé vědět, že stvořit v Písmu znamená také vytvořit něco z něčeho jiného. Jak to říká Písmo, že Bůh stvořil člověka z prachu země, tedy, že jeho tělo vytvořil ze země.

Za třetí potom znamená stvořit obdařit nějakého člověka nějakou mocí nebo úřadem. Tak král stvoří rytíře, když člověka učiní rytířem nebo biskup stvoří kněze, když mu dá Boží moc kněžství.

Za čtvrté znamená stvořit dát nějaké věci nějakou podobu, jako když malíř dá dřevu, na něž maluje podobu člověka nebo něčeho jiného a krejčí dá suknu podobu pláště nebo obleku; podobně švec uzpůsobí kůži, aby byla botou, a žena ze syrovátky vytvoří sýr. Dobrý kněz Božím slovem stvoří, tedy promění člověka, aby byl podoben Božímu synu.

Nicméně nikdo z výše uvedených se v Písmu nenazývá stvořitelem, ale jsou to řemeslníci, tvůrci nebo dělníci. A žádným z těchto čtyř způsobů nemůže kněz stvořit Boha, ani tělo Kristovo, protože nemůže vytvořit tělo Kristovo z ničeho, ani ho nemůže udělat z jiné věci, protože toto tělo Kristovo, jakmile bylo jednou provždy vytvořeno v těle Panny Marie a z její krve, toto tělo už nikdy nezahynulo, ani už nikdy nebylo znovu počato, ani ho nelze znovu počít. Proto žádný kněz nemůže to tělo stvořit z ničeho ani z něčeho jiného, stejně jako nemůže při mši něco obdařit povýšit na tělo Kristovo a ani čtvrtým z výše uvedených způsobů nemůže tělo Kristovo stvořit.

Proto se mýlí ti kněží, kteří se domnívají, že by „kvůli jejich sloužení mše začal Ježíš nebo jeho tělo znovu existovat“. A mýlí se, když se domnívají, že by byli stvořiteli Boha nebo že by byli důstojnější než panna Marie, čistá Bohorodička, která počala Kristovo tělo, a potom porodila pravého Boha a pravého člověka, ačkoliv božství ani nepočala ani neporodila. A proti těmto bludům o stvoření je napsán v Betlémě na stěně první nápis:

Stvořit

Svatý Augustin říká: „Není slušné věřit v žádného stvořitele kromě Boha a nikoho jiného kromě něj stvořitelem nazývat.“ A jinde: „Ani dobří ani zlí andělé nemohou být stvořiteli nějaké věci.“ Damašský: Ti, kdo říkají, že andělé jsou stvořitelé nějaké věci, jsou mluvčími svého otce ďábla, který je lhář a otec lži (tedy činitel hříchu).“ Anselm: „Sám Bůh je Stvořitel.“ Bernard v kázání k papežovi Petrovi: „Tělo Kristovo se nerodí, neplodí, netvoří, ale v rukou kněží se spolučiní, totiž Bůh svou mocí a svými slovy, která říká kněz, způsobuje, že v rukou kněží je současně tělo Kristovo i chléb, ale tělo Kristovo se tu nerodí, netvoří, nepočíná se znovu, i když se tu děje něco posvátného.“

Proto knězi, měj dost na tom, že jsi bez smrtelného hříchu, když sloužíš mši a obětuješ tělo Kristovo k Boží chvále i za své hříchy, přičemž ty to tělo nemůžeš stvořit, ale Pán Ježíš, když skrze kněze říká ta slova: „Toto je méž tělo“, způsobuje, že chléb se stává jeho tělem. Stejně tak, když říká: „Tento kalich“, tedy víno v kalichu, „je má krev“, způsobuje, že víno se stává jeho krví. A samozřejmě, knězi, měj to za dostatečné, když důstojně jako věrný služebník obětuješ svému Spasiteli tu drahou a důstojnou oběť – a čím pokorněji a s větší radostí, tím důstojněji; a čím více se chlubíš, tím více se tupíš a nejsi hoden obětovat takovou oběť.

Přidat komentář