Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal. (Gn 7,5)
To je refrén víry – věřil, a podle toho jednal. Také nás Bůh volá k tomu, aby jeho vůle byla naším pokrmem. Co nám přikazuje? Především a na prvním místě, abychom věřili v toho, kterého on poslal. Odtud potom plyne všechno ostatní. To je spasení z milosti skrze víru a na něj navazuje chození s Bohem, které se projevuje úplně stejně, jako v životě Noeho – poslušností Bohu a jeho Slovu. Bůh nás volá ke Kristu, a my přicházíme, držíme se ho, následujeme ho, a čím víc ho poznáváme, tím víc ho milujeme a tím horlivěji ho posloucháme. Jdeme do Božího slova, učíme se z něj a jednáme podle toho, co čteme v jeho Slově. To je chození s Bohem.
Nepřátelství světa vůči Kristovu lidu je velmi hořké. Lidé odpustí tisíc chyb jiným, ale u Ježíšova následovníka zveličí i ten nejnepatrnější prohřešek. Místo abychom toho marně litovali, obraťme to na správnou míru. Protože tolik lidí sleduje naše klopýtnutí, nechť je to zvláštním podnětem k tomu, abychom před Bohem chodili velmi opatrně.
Konečně přicházíme na to, co znamená „žít s kovidem“ nebo „žít v po-kovidovém světě“. Pro některé je to vítaná úleva. Pro jiné je život stále plný obav. Asi největší z nich je zátěž, která se v posledních letech podepsala na našich vztazích. Udělali jsme si čas na to, abychom zhodnotili, jak jsme během kovidu jednali se svými nejbližšími?
Druhý zlatý kus: Kdo strpí jedno zlé slovo kvůli Bohu, ten uctí Pána Boha a prospěje své duši více, než kdyby svůj hřbet zbil tolika metlami, kolik by se jich dalo nařezat v tom největším lese.
Kdo z nás někdy nepocítil rozmrzelost? A kdo by nevěděl, co to znamená? Dítě v kolébce, školák při hře, mládí v plné svěžesti, mužství v rozkvětu a zejména stáří - všichni, všichni pocítili rozmrzelost! Má duše, ty to dobře víš! Tvé hříchy, tvá padlá přirozenost, tvé slabosti – to vše tě vystavuje mrzutosti. Jak snadno se rozčiluješ! Jak rychle se dokážeš urazit! Jak rychle na sebe nabaluješ smutky kvůli své přecitlivělosti! Často reptáš nad svým údělem a bouříš se proti svému Stvořiteli.
Je dobré rozjímat o Božích věcech, protože jen přemýšlením o Písmu získáme z Písma skutečnou výživu. Člověk, který poslouchá mnoho kázání, nemusí být nutně dobře poučen o víře. Můžeme přečíst tolik náboženských knih, že přetížíme svůj mozek a ten nemusí být schopen pracovat pod tíhou obrovského množství papíru a tiskařské černi.
Z dnešního textu si ukážeme tři hlavní důvody, které vedly apoštoly k tomu, aby kázali Krista navzdory tomu, že jim to jejich vůdcové zakázali. Především to bylo proto, že Bůh vzkřísil Ježíše. Kristus žije, a proto musíme mluvit o jeho vzkříšení. Druhým důvodem, proč apoštolové kázali Krista, je, že Bůh vyvýšil toho, který byl ukřižován a učinil ho vůdcem a spasitelem. A poslední důvod je, že Bůh ho dal, aby přinesl Izraeli pokání a odpuštění hříchů.
