Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů.“ (Gn 17,16)
Co přesně tady Bůh Abrahamovi říká? Říká mu tytéž věci o Sáře, které před chvílí řekl jemu samotnému, je to totéž zaslíbení, které Bůh dal jemu – nové jméno, požehnání, potomek – syn, pronárody, králové. A je to naprosto pochopitelné, vždyť Sára byla jeho vlastní žena. Bůh jasně ukazuje, že ze Sáry bude zaslíbený dědic. Bůh svou mocí způsobí to, co bylo z lidského pohledu naprosto nemožné – nejen, že Sára byla neplodná, ale – jak říká Písmo – ustal její ženský běh. Pokud z ní mají vzejít králové, musí Bůh udělat zázrak. A Bůh ho skutečně udělal. Bůh je Bohem zázraků a je stále stejný, včera, dnes i navěky.

