Jan ve svém evangelium zaznamenává skutečnou modlitbu Páně, modlitbu Pána Ježíše Krista, velekněžskou modlitbu, přímluvnou modlitbu. Od třinácté kapitoly až do konce svého evangelia popisuje Jan události spojené s ukřižováním a vzkříšením Pána Ježíše Krista. Začíná své evangelium věčností – na počátku bylo Slovo, to slovo bylo u Boha, Bůh bylo to Slovo (J 1,1). Mluví o tom, že na počátku byl jenom Bůh sám v osobě Otce a Syna a Ducha svatého. Dále mluví o Kristově vtělení, kdy se Slovo stalo tělem a přebývalo mezi námi (J 1,14).

Budete i vy jednou někým, kdo se snaží najít výmluvu pro svou apatii, zatímco celosvětová církev čelí perzekuci a milióny dětí je vražděno prostřednictvím potratů? Budete jen hlasitěji zpívat?

Pán Ježíš učil o Božím království. A pořád učí, kdykoliv otevřeme Bibli, učí nás o Božím království. Ale také nás učí o tomto světě.  Už to budou dva roky, co začal být svět omezován kvůli šíření viru. Lidem je hlásáno, že svět může být normální, jen pokud ....

Biblicky smýšlející křesťan se ale ptá, a co je to ten normální svět? Otevře Bibli a najde o světě napsáno tohle:

Víme, že my jsme z Boha, ale celý svět leží v moci Zlého. (1J 5,19) 

Kdo je člověk? Kdo muž? A kdo žena? Normální svět končí vyznáním: Bůh není!

Víte, když se podíváme na současnou dobu – na svět okolo nás, je to na jednu stranu neuvěřitelná podívaná, a přitom i absurdní drama. Dnešní západní svět, kde žijeme, nelze nazvat jinak než ztraceným světem. Je to svět, kde není patrné, co je nahoře a co dole; co napravo a nalevo. Je to svět, kde sladké chutná jako hořké a hořké jako sladké; kde je pravda lží a lež pravdou.

Jaroslav Kernal

Panovníku Hospodine! Ty víš, že jsem jednou nebyl. Tys byl beze mne, svět byl beze mne, a ne dny a ne léta, než let celé tisíce a nikoho ani nenapadlo, že bych tu ještě scházel. Až tys řekl: Buď! – a já jsem byl a já jsem a nevím, jak dlouho budu, snad jen ještě dnes a zítra, a svět bude beze mne a snad ještě tisíce let, a nikdo mne nepohřeší a nikoho ani v duchu nenapadne, že bych zde byl někdy býval. Ó, Slitovníku můj! Nebyla to pouhá milost, když jsi mne zavolal a já jsem se objevil? – Jistě milost, pouhá milost, jako že to je pouhá milost, že jsem dosud zde a o milosti k tobě mluvím.

Kdo zapomněl na minulost, bude nutně opakovat její chyby. Křesťané staví na minulosti a díky tomu se mohou s nadějí dívat do budoucnosti. Bůh nám dal své Slovo, které z větší části popisuje minulost. Máme se učit z toho, co Bůh dělal s generacemi před námi. A skrze optiku Božího slova se můžeme dobře učit také z dějin, které nejsou zapsané přímo v Bibli. 

1. Co je křest? Křest je ustanovení (Památka Páně je to jediné další), které bylo dáno na znamení vyznání víry a jako symbol spasení skrze smrt, pohřbení a vzkříšení Krista (Mk 16,16; Ko 2,12; Ř 6,3).

2. Kdo má být pokřtěn? Pouze ten, kdo věří, ne nemluvňata ani nevěřící lidé. Nic nebrání tomu, aby byl pokřtěn každý, kdo ve svém srdci uvěřil, že ‚Ježíš Kristus je Syn Boží‘ (Sk 8,26–38).

Adam Vondruška

Křesťan je někdo, kdo může říct: „Ježíš Kristus zemřel za mě.“ Je to jeden z hlavních rysů opravdového křesťanství. Být schopen toto říct s jistotou a rozhodným povzbuzením: „Když Ježíš na kříži umíral, měl na mysli mě a za mě zemřel. Zaplatil tam za moji nepravost. Vzal na sebe trest za moji vinu. On zemřel kvůli mně.“ To je křesťanství ve své nejsyrovější podobě.

Jan Karafiát

Tak ať si to tedy zatím není! Co na tom? – On je a jeho Slovo také, a jakmile se ozve, hle, už je to tady! Však na tom světě bylo kdysi ještě pustěji, ano tenkrát ještě ani nebylo na tom světě, ba tenkrát nebylo ještě tenkrát, nebylo nic, ale on byl a byl to on, kdo jen řekl, a už to tu bylo: To nebe bylo jasné jako dnes, to slunko hřálo jako dnes a tu dole na zemi to bzučelo a zvučelo na vlas tak jako dnes a Adam měl z toho radost a Eva měla z toho radost a byli rádi, že jsou – tak z čista jasna, z ničeho.

V několika předchozích článcích k tomu tématu jsem se zabýval vztahem křesťana k autoritám, především ke stání moci (Kde je hranice podřízenosti autoritám I., II.). Nyní se konečně dostáváme k textu, který v posledním roce a půl způsobil mnohá napětí mezi křesťany nejenom u nás, ale skoro všude ve světě.

Jaroslav Kernal

Před námi jsou dvě kapitoly nabité obsahem. Je to velmi dramatický příběh, který je plný napětí i zvratů a je završen náhlým rozuzlením. Samotné vyvrcholení příběhu, kdy se Josef dává poznat svým bratrům, uvidíme až příště v kapitole 45. Nyní se Josef, který byl nazván Safenat Paneach, Zachránce světa a stal se zachráncem Egypta, stává zachráncem své vlastní rodiny, těch, kteří ho před lety krutě zradili a prodali do Egypta. Ovšem předtím prověřuje jejich charakter a podrobuje své bratry zkouškám.