Steven Cole

Mnoho let jsem jako svou hlavní pohybovou aktivitu pěstoval jogging, ale maraton jsem neběžel nikdy. Na tak dlouhý závod jsem nikdy neměl dost silná kolena. Párkrát jsem absolvoval závod na deset kilometrů. Ale jestli jste někdy běželi třeba jen pětikilometrový závod, měli byste se s naším textem dokázat ztotožnit. Pokud byste si při samotném pomyšlení na to, že byste se měli zúčastnit takového závodu, raději dali šlofíka, jenom vás upozorním, že tuhle metaforu křesťanského běhu na dlouhé tratě jsem převzal z textu samotného. Nevymyslel jsem si ji! Jestli jste zápecnický typ, snad jste viděli v televizi závod, který vám pomůže tohle kázání pochopit.

• … vychovává nás k tomu, abychom … žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku. (Tt 2,12)

Zde se dostáváme k pozitivní stránce díla Boží milosti v křesťanovi. Negativní stránka znamená odřeknutí se hříchu, pozitivní stránka znamená nahradit ty negativní věci pozitivními, nahradit hřích svatostí. Četli jsme z Koloským tři o svlečení starého člověka – ten text pokračuje:

• … a oblecte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele. (Ko 3,10)

Jan Karafiát

Když on jde na svět – to je jádro a vrchol všech jeho plánů, to znamená, že přišla plnost času. Nu, těšte se, když dochází na to, co on na věky věků zamýšlel! Pak dojde na všecko to ostatní, co se týká vás a mne a všeho světa. Kdy to bylo, na tom mi velmi málo záleží. Mně všecko záleží na tom, že to bylo. Nezdá se, že to bylo v zimě. Rozumná římská vláda by nepoložila sčítání lidu na dobu zimní. Nepodobá se, že to bylo v zimě, když pastýři nocovali u svých stád. A proč to církev položila na den 25. prosince? Proto, že dnes je nejkratší den v roce, kdežto památný den Jana Křtitele položila na 24. června, nejdelší den v roce. On bude růst, ale já jsem na to, abych se menšil. Od dnešního dne pořád dne přibývá. Na tom však nezáleží, ale na tom, abyste to vystihli, že to byla právě věc, kterou on zamýšlel od věků. Z našeho stanoviska to vypadá tak, že on jde, aby napravil, co jsem já pokazil.

Hojnost trápení

Posledně jsem se ptal, zda se modlíš, protože modlitba je jedním z nejlepších prostředků k získání štěstí a spokojenosti.

Žijeme ve světě, kde je trápení hojnost. Tak tomu bylo vždycky od vstupu hříchu do světa. Hřích se nikdy nevyskytuje, aniž by nezpůsoboval trápení. A dokud nebude hřích ze světa vymýcen, je marné se domnívat, že lze trápení uniknout.

Bez ohledu na to, zda někdo souhlasí se zákonnými kroky proti vládě, které udělala skupina církevních vedoucích kvůli vynucenému uzavírání církví, vyvstávají některé důležité otázky. Dává zákon vládě právo nutit církve, aby se přestaly shromažďovat k uctívání Boha? Mohou státní orgány pokutovat církev, která zpívá chvály Bohu? I v době nouzového stavu?

Březnový koronavirový lockdown svou rychlostí zaskočil církve, takže se nestihly ani zamyslet nad jeho důsledky. S pomocí armády bylo zřízeno několik specializovaných nemocnic a vláda zoufale požadovala okamžitou výrobu ventilátorů. V této fázi nikdo nevěděl, jak špatné to bude. Církve se potýkaly s technologiemi potřebnými k online přenosům. Každý se musel učit velmi rychle a intenzivně.

Těchto několik poznámek je určeno křesťanům, kteří vážně přemýšlejí o svém životě, a protože jsou znepokojeni stavem svého nitra, touží po tom, aby vešli do blaženého pokoje a klidu, do něhož občas již tak trochu nahlédli.

Jaroslav Kernal

Jákob celý život utíkal před problémy a bojoval proti lidem. Nyní – po setkání s Bohem – dostává požehnání a tímto požehnáním je kromě jiného také jeho zranění – poraněný kyčelní kloub. Jákob už nemůže utíkat před problémy – je rád, že může vůbec chodit a už nemůže bojovat proti lidem. Musí se cele spolehnout na Boha, na to, že Bůh bude bojovat za něj. Vstříc Ezauovi jde úplně jiný Jákob, než který před několika dny (týdny) utíkal od Lábana. Je to Jákob proměněný setkáním s Bohem, Jákob, který získal Boží požehnání, Jákob, který cele závisí na Kristu.

Steven Cole

Poslední číslo časopisu The Voice of the Martyrs [listopad 2004] přineslo článek o čtyřiatřicetileté Číňance, která byla v červnu zatčena za rozdávání Biblí a evangelizačních letáků. Představitelé úřadů ji kopali, částečně jí vyrvali vlasy a utloukli ji k smrti. V hlášení uvedli, že zemřela v důsledku „náhlého onemocnění“. Zařadila se tak po bok mnoha z těch, o kterých je řeč v našem dnešním textu.

• [Ukázala se Boží milost, která] … vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní… (Tt 2,12)

Jan Karafiát

A naši milí Kraličtí řekli zde „chvály“, ale můžeme dobře číst: „Já pak nehledám slávy své“. Oč běží nám, čeho hledáme my? Světské věci se nám poddají jen po světsku, ale duchovní jen duchovně. Vy ty řády světské musíte uznat, jinak se úspě­chu nedoděláte. Ale právě tak ve věcech duchovních. Co je zde napsáno, k mému naučení napsáno jest. „Učte se ode mne! Já nehledám své slávy!“ A teď si myslete, že se ozve hlásek: „Já se neprosím o slávu světa, ale štěstí bych se rád dodělal!“ To je něco, ale dej si dnes říci, jestli se za tím svým štěs­tím poženeš jako druzí, pak pochodíš jako druzí; oni svého štěstí nikdy nenajdou, protože tam štěstí není, kde ho oni hle­dají.