„A za koho mne pokládáte vy?“ Tak touto otázkou konfrontoval Ježíš své následovníky s nejdůležitější otázkou, které kdy mohou čelit. Doposud s nimi strávil hodně času a učinil některá odvážná prohlášení o své identitě a autoritě. Teď nastal čas, aby se rozhodli – buď jeho učení uvěří anebo ho odmítnou.

Kdo podle tebe je Ježíš? Tvoje odpověď nejen že určuje tvůj životní styl a tvé hodnoty, ale určuje také tvou věčnost. Posuď sám, co o Ježíši říká Bible:

• Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Fp 2,6-8)

Náš Pán žil tady na zemi v naprosté chudobě. „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.“ Nejenom že na sebe vzal naši přirozenost v její nejprostší podobě, ale snášel protivenství, ponížení a utrpení všeho druhu:

• jeho tváře byly ztlučené,

Charles Spurgeon

Na prahu nového roku a na začátku dalšího svazku kázání vroucně toužíme říci slovo napomenutí, ale místo toho je v tuto chvíli kazatel vězněm a musí mluvit ze svého polštáře místo z ka­zatelny. Nedopusťte, aby těch pár slov, které dokážu dát dohromady, k vám od nemocného muže přišlo s ochablou mocí, protože puška zraněného vojáka vystřeluje kulku stejnou silou, jako puška zdravého. Naší touhou je promlouvat živé slovo – nebo žádné! Kéž ten, který nám dává sílu se posadit a schopnost třaslavým hlasem skládat tyto věty, oblékne tato slova svým Duchem, aby to byla slova podle jeho vlastní mysli.

Jaroslav Kernal

Třicátá čtvrtá kapitola patří k těm nejtemnějším místům z celé knihy Genesis. Na několika místech v knize Genesis vidíme Boží soud – po pádu Adama a Evy (kap. 3), při potopě (kap. 6-8), při zmatení jazyků (kap. 11) nebo při zničení Sodomy a Gomory (kap. 19). Ve všech těchto případech je to Bůh, kdo jedná – svatý Bůh, naprosto spravedlivý Bůh, svrchovaný vládce a nanejvýš milosrdný stvořitel nebe i země. Ale ve třicáté čtvrté kapitole jsou to lidé, kteří berou spravedlnost do svých vlastních rukou, jsou to lidé, kteří chtějí ukojit své vlastní vášně a žádosti, svou pomstu, a to bez ohledu na Boha.

Steven Cole

Po výzvě, aby vytrvali „v běhu, jak je nám uloženo“ (12,1), a to tak, že budou upírat pohled na Ježíše a jeho utrpení, jim nyní autor vysvětluje, jak Bůh z lásky přísně vychovává své děti. Tento text pokračuje až do verše 12,11, ale z časových důvodů se pro dnešek musíme omezit jen na 12,4-6. Abychom jako křesťané obstáli v boji se zlem, musíme rozumět učení Písma o tom, jak Bůh z lásky přísně vychovává své děti.

• Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. (Tt 2,11-13)

Jan Karafiát

• I řekl jemu Ježíš: Amen, pravím tobě: Dnes budeš se mnou v ráji. (Lk 23,43)

Představte si, že tento lotr, který tu visí na dřevě kříže a kterému Pán Ježíš na dřevě visící praví „Amen, pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji“, byl náš milý přítel, s kterým jsme se mívali rádi. Kde pak on nyní je a jak se mu tam vede? Mohli bychom říci, kde oni vlastně jsou a jak se jim tam vede? Arciže. „Co pak my určitě můžeme vědět, kde jsou? My o tom určitého nevíme nic!“ To je možné. Vy třeba nevíte nic, ale že by se nevědělo určitého nic? Zdali jste si dali kdy práci, abyste věděli, kde jsou vaši přátelé? Co pak se nepraví, že jsou v ráji a co pak vy nevíte, jak se to tam v ráji má?

Čtenáři, jenž se nemodlíš, mohu tě pouze varovat, ale varuji tě se vší vážností. Varuji tě, neboť jsi v hrozivém nebezpečí. Pokud se svým současným přístupem zemřeš, je tvá duše ztracena. Budeš vzkříšen jenom k věčnému utrpení. Varuji tě, neboť ačkoliv vyznáváš Krista, jsi bez výmluvy. Neexistuje ani jeden pádný důvod, proč bys měl dál žít bez modlitby.