Profesor SZ Hector Morrison na Highland Theological College ve Skotsku se zabývá těmito tématy z pohledu biblické teologie. Nabízí možné paralely mezi stvořením světa a existencí chrámu ve SZ. Je možné vnímat svět jako Boží chrám, kde je Bůh uctíván? Téma smlouvy nám ukazuje Boží věrnost, závazek a lásku k jeho lidu.
Signalizace ctnosti má dlouhou historii a příkladem jsou farizeové v Novém zákoně. Stejně jako moderní signalizátoři ctnosti chtěli farizeové v novozákonním období, aby lidé věděli, že jsou dobří a spravedliví. Nestačilo jim žít podle rozsáhlého a složitého souboru pravidel a předpisů, které se postupně nakupily v jejich tradici. Potřebovali svou spravedlnost dávat na odiv.
Ach, jak velká je v duši touha; neklidná chuť vidět a slyšet, chápat, rozumět; nekonečný tok myšlenek; dychtivý princip – který se vzpírá omezením smyslů. A přesto (neboť taková je daň hříšné lidské přirozenosti) smysly svou slabostí drží duši na uzdě. Duše ani s veškerou svou silou nedokáže přemoci smysly!
Co když se věda v současném pojetí a Bible neshodují? Máme se tím trápit? Myslím, že ne. Mám radost z toho, že to, co se nazývá moderní věda, a Bible se neshodují. Bylo by mi líto, kdyby se shodovaly! Moderní věda se snadno mění, ale Bible se nemění!
Z historického hlediska můžeme mluvit o třech hlavních způsobech uspořádání církve s mnoha jejich vzájemnými průniky a nuancemi. Níže jsou popsaná tradiční uspořádání církve, která se zformovala během dlouhých staletí historie církve, nikoliv biblické uspořádání církve. Tomu se budeme věnovat více v následujících číslech.
Klíče nebeského království zaslíbil Pán Ježíš (hlava a král své církve) Petrovi, Mt 16,19. Kristus říká: „Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“ Protože jsou tato slova alegorická, jsou poněkud nejasná, a protože se týkají pocty a moci v církvi, jsou sporná; neboť kde není pocty (ani pýchy, která by ji sledovala), tam není sporu (Př 15,1).
Abychom mohli mluvit o samostatné, tedy nezávislé církvi (sboru) musí být splněny tři věci: 1. Musí mít své vlastní vedení, 2. musí být sama schopná zajistit všechny své služby, 3. musí si sama zaplatit svůj provoz.
Jsi znovuzrozený? To je jedna z nejdůležitějších otázek v životě. Ježíš Kristus řekl: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží“ (J 3,3).
Nestačí odpovědět: „Patřím do církve, jsem asi křesťan.“ Tisíce křesťanů podle jména nevykazují žádný ze znaků znovuzrození, které nám dává Písmo. Mnohé z nich jsou uvedeny v prvním Janově listu.
Hospodin říká: „Pomocí ti budu.“ Vnitřní sílu doplňuje pomoc zvenčí. Bůh nám může vzbudit spojence v našem boji, pokud se to v jeho očích zdá dobré; a i když nám lidskou pomoc nepošle, bude nám stát po boku on sám, a to je ještě lepší. „Náš vznešený spojenec“ je lepší než legie smrtelných pomocníků.
Prohlášení: Služebníci se mají starat o duchovní stav Božího lidu. Zdůvodnění: Je morálně nutné, aby každý nyní zvážil, v jakém stavu se nachází ve vztahu Bohu. To je velká otázka, a odpověď na ni bychom my, služebníci, měli od lidí, kteří nám byli svěřeni, vyžadovat, abychom znali jeho stav.
Pavel připomíná Timoteovi, komu je určen zákon – a mluví o zákoně v obecném slova smyslu a vede Timotea k tomu jedinému, co může vyřešit problém zákona i problém hříchu – k evangeliu. Evangelium je odpovědí na hřích, je mocí ke spasení pro každého, kdo věří (Ř 1,16). Vyřešení problému falešných učitelů, učitelů zákona, vidí Pavel ve zdravém učení evangelia.
Někteří lidé nikdy nevstanou včas, aby stihli vlak, ale dorážejí na nádraží ve chvíli, kdy vlak odjíždí. Potom ospale říkají: „Co se to děje? Vlak už odjel? To se mi musely v noci zastavit hodinky.“ Vždycky přijíždějí do města den po skončení trhů a otevírají své stánky hodinu poté, co všichni zavřeli. Suší seno, když slunce přestane svítit, a začínají sklízet obilí, když skončí pěkné počasí.
