Kralická Bible je klenotem, který z Boží milosti dostal náš národ do dědictví. Český jazyk byl jedním z prvních moderních jazyků, do nichž byla Bible přeložena z originálu, tedy hebrejštiny a z řečtiny.
První překlady Písma jsou známé už ze starověku. Sem můžeme zařadit překlad Starého zákona do řečtiny ze 3. století před Kristem, tzv. Septuaginta. To byla Bible prvních křesťanů, protože řečtina byla "lingua franca" římské říše.
Pastor Scott Gilchrist nás provází životem tohoto ojedinělého Božího služebníka a zároveň vykládá verš po verši I. Petrovu epištolu. Vidíme Petra v jeho lidské slabosti, ale také v jeho proměněném charakteru. I. Petrova, také nazývanou epištolou naděje, se věnuje mimo jiné tématům utrpení (2:21, 3:14), Boží spravedlnosti (1:17), naděje (5:10) a Kristova vykupitelského díla (3:18).
Jan padl, jako mrtvý k JEHO nohám, když HO spatřil. To není žádná maličkost vidět HO. A vidět HO musíš. Všichni se zajisté musíme ukázat před soudnou stolicí Kristovou, aby přijal jeden každý to, co skrze tělo působil, podle toho, jak práce čí byla, buď v dobrém, nebo ve zlém (2K 5,10). Věř tomu nebo nevěř, na tom nezáleží, ale jistě HO spatříš.
Náš milostivý Spasitel nás chce přivést k poznání nebeských věcí. Proto mluví v podobenství o svatbě tělesné, aby přivedl náš rozum ke svatbě duchovní. Takže raduje-li se kdo, že je zván na svatbu tělesnou, o to víc se má radovat, že je zván na svatbu duchovní; bál-li by se kdo, aby nebyl vyhnán ze svatby tělesné, aby se daleko více bál, aby nebyl vyvržen od svatby věčné, a k tomu spoutaný vyvržen ven do temnoty.
Miloslav Jech (1926 –2017) byl český evangelikální teolog a církevní historik, první ředitel Evangelikálního teologického semináře v Praze. Studoval historii a filozofii na Filozofické fakultě univerzity Karlovy. Pracoval v různých dělnických a úřednických profesích, krátce též jako učitel a archivář. Od roku 1965 pracoval jako kazatel Jednoty českobratrské (dnes Církev bratrská). V letech 1990–1996 stál v čele Evangelikálního teologického semináře (resp. t.č. Teologického semináře Církve bratrské).
Když se díváme na chvástání a aroganci politiků, na opilost mocí a postavením, na zneužívání moci, když vidíme všechny možné aféry a marné až samolibé sliby, máme často chuť rezignovat a odvrátit se od společnosti, ve které žijeme. Bůh nám ale ve svém Slově říká, že je tady naděje.
Pastor Dr. James Young z Germantown ve státě Tennesee je zkušeným kazatelem již přes třicet let své bohaté pastýřské služby. V Kázání na hoře nám ukazuje, jaké jsou zákony Božího království, jehož občanem se stává každý věřící křesťan. Podrobněji se zabývá tématy blahoslavenství, soli a světla, naplněním Zákona, principu dávání a odpouštění, zlatého pravidla aj. Místy až burácející projev tohoto kazatele přivede k zamyšlení snad každého posluchače.
Jaroslav Goll byl významným českým historikem přelomu 19. a 20. století. Jeho žák, historik a politik, Kamil Krofta, připravil k sedmdesátým narozeninám svého učitele v r. 1916 do tisku soubor jeho tří drobnějších prací:
I. Petr Chelčický a jeho učení
II. Jednota bratrská v XV. století
III. Nové spisy o valdenských
Modlitbami, duchovními zpěvy a zbožným rozjímáním strávili nešťastníci poslední chvíle svého života. Večer před popravou, jež byla určena na pondělí 21. června, byli odsouzenci uvěznění na hradě přivezeni na radnici staroměstskou, a časně z rána dopraveni tam i ti, kdo byli chováni na radnici novoměstské.
Se slovem církev se dnes můžete setkat v různých významech. V tom nejširším slova smyslu, v jakém se toto slovo používá v češtině, jde o nějaké náboženské uskupení. Pro mnoho křesťanů slovo církev znamená denominaci – tedy skupinu církví, které mají nějaké věci společné. Málokdo se ale ptá, jak definuje církev Písmo. Co je to tedy církev?
A kdyby to všichni věděli, jak by se k němu hrnuli! Ale oni to nevědí a proto se jim pranic nedivím. Ale mám s nimi soucit. Vždyť vím, co chudáci mají, a vím, co nemají. To jsem také míval, v čem se oni kochají, a je to div, ba pravý div, že se dnes v tom nekochám. Já tomu ani sám nerozumím. Když jdu takhle po ulici a dívám se a myslím – tu ten si toho hledí a ten toho a já toho, ten nevěří, ten nevěří, a je chytrý, je učený, a má snad mnohem jemnější vzdělání než já – člověku jde hlava kolem. Proč nevěří? A jak se to stalo, že já věřím?
