Svěřuji se do jeho rukou, aby mě vedl. Nevím, jakou cestu bych si měl zvolit: Pán rozhodne o mém dědictví za mě. Potřebuji radu a poučení, neboť mé povinnosti jsou spletité a má situace složitá... Před vlastním úsudkem nebo radou přátel dávám přednost radě neomylného Boha...
My všichni bychom si přáli v roce devatenáctistém desátém něco vzácného, co jsme dosud v životě neměli. Nu, milí přátelé v Kristu, to jde, to je úplně možné. Jsou zde ona nevystižitelná bohatství Kristova, to nejvyšší na světě. Vedle této největší věci na světě tu máte toho nejmenšího: „Mně, daleko nejmenšímu ze všech bratří, byla dána ta milost, abych pohanům zvěstoval nevystižitelné Kristovo bohatství.“
Ve Zjevení čteme o jezdci, který byl vyslán, a obdržel moc odejmout zemi pokoj. A skutečně to vypadá, že v posledních letech Bůh odňal zemi pokoj. Vidíme nepokoj po celém světě. Doba kovidu ho vystavila na světlo a od té doby nepokoj pokračuje. Studie vědců Národního ústavu duševního zdraví v říjnu r. 2023 uvedla, že až 40 procent žáků devátých tříd základních škol vykazuje známky střední až těžké deprese, a 30 procent známky úzkosti. A i u dospělých došlo mezi lety 2011 až 2021 k dvacetiprocentnímu nárůstu depresí a úzkostí. Ale neměli bychom se tomu divit.
„Když uplynulo osm dní …“ (Lk 2,21), to jest, až bude dovršeno právě sedm dní, sedm věků a nastane osmý, v to zahrnutý den vzkříšení mrtvých, jakmile skončí tento svět, který probíhá v sedmi dnech, „nastal čas k obřízce“, osmého dne po vzkříšení.
Začátek každého nového roku je pro nás určitou výzvou. Pokaždé se díváme dopředu a někdy jsme plní optimismu a díváme se s nadějí, jindy – a taková doba je zdá se nyní – se díváme spíše s obavami, ne-li přímo se strachem, co ten další rok zase přinese. Nicméně jako ti, kdo patří Pánu Ježíši Kristu, bychom se měli učit dívat se s moudrostí a s bázní před Bohem.
Poznávacím znamením křesťana je jeho důvěra v Kristovu lásku a opětované odevzdání svých citů Kristu. Nejprve víra vtiskne člověku svou pečeť tím, že duši umožní říci s apoštolem: „[Kristus] si mě zamiloval a vydal sám sebe za mě“ (Ga 2,20). Láska pak dává zpětný signál a na oplátku vtiskne do srdce vděčnost a lásku k Ježíši. „My milujeme jej, protože on nejprve miloval nás“ (1J 4,19).
Milujeme svatost Slova? Slovo je kázáno, aby potíralo hřích a podporovalo svatost. Milujeme ho pro jeho duchovnost a čistotu? Mnozí milují kázané Slovo výhradně kvůli jeho výmluvnosti a nápaditosti. Přicházejí na kázání jako na představení (Ez 33,31.32) nebo jako do zahrady trhat květiny – ale ne proto, aby si podmanili své choutky nebo očistili své srdce. Ti se podobají pošetilé ženě, která si maluje obličej, ale zanedbává své zdraví!
Žádný z přirozených darů není tak vzácný jako veselá a bystrá mysl, činorodý duch, vyrovnaná povaha a slunečná nálada, které povzbuzují člověka samotného i všechny, kteří ho znají. Veselost pozlacená milostí a posvěcená nejvíce připomíná mysl Kristovu. Vypovídá o pokoji s Bohem, o odevzdanosti do jeho vůle a o osvobození od nehezkých choutek a starostí.
Zbožný člověk přichází denně ke Kristu jako hříšník, který se sám zničil, a vzhlíží k němu jako k ustanovenému Spasiteli hříšníků. Snaží se být obmyt Kristovou krví ze všech svých hříchů a obnoven jeho Duchem podle Božího obrazu. Jedním slovem, jeho každodenní útěchou je: „Jenom v Hospodinu … je spravedlnost i moc“ (Iz 45,24).
V letošním roce (r. 2023) budeme přemýšlet nad vybranými texty z Janova evangelia. Cílem je oslava Pána Ježíše Krista. Chceme si ho neustále stavět před oči, což mimo jiné znamená zabývat se jeho Slovem. Chtěl bych vás, milí čtenáři, povzbudit k tomu, abyste se v tomto roce, kromě svého pravidelného čtení Písma ještě více změřili na Janovo evangelium. Jeden z mých návrhů je přečíst každý den jednu kapitolu Janova evangelia, a když dojdete na konec, začněte zase od začátku, a pořád dokola.
Písmo nám nikdy nedává pokyny bez toho, že by pro to existovaly dobré a podstatné důvody. O důležitosti vedení skupinou starších se více přesvědčíme, až budeme podrobněji probírat službu starších a diákonů; není však pochyb o tom, že bez plurality ve vedení jsou církve vystavené nebezpečí, že se omezí na jednoho člověka. A žádný jednotlivec nemá veškerou moudrost ani všechny dary potřebné pro všestranný růst místní církve.
Pamatuj, že v čase našeho života zde na zemi není okamžiku, abychom nesměli spoléhat na Boha – ať jsou naše těžkosti, potřeby a utrpení sebevětší. I když se zdá, že naše postavení je beznadějné, přece můžeme spoléhat na Boha a skládat v něm naději. Na konec se ukáže, že naše naděje nebyla marná – pomoc přijde, ovšem až tehdy, kdy Bůh sám určí.
