26. května

Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením. (Ž 119,70)

Řeč je stále o opovážlivcích, kteří mrzce pošpiňují svaté. Jejich tučné srdce je bezcitné, nemají soucit ani slitování. Nemají ani rozum ani bázeň před Bohem. V Žalmu 22 je Boží slovo popisuje jako líté šelmy, jako krutá a divoká zvířata. Právě takto působí hřích na nitro člověka – zatvrzuje ho a otupuje, činí ho víc a víc bezcitným a nerozumným. Pavel mluví o tom, že jejich „zcestná mysl se ocitla ve tmě“ (Ř 1,21). Není zde žádný vývoj k lepšímu, jak se nám snaží namluvit bezbožní evolucionisté, ale trvalý úpadek k horšímu. Jenom růst do podoby Pána Ježíše Krista může přinést pozitivní změnu lidského srdce a z bezcitného člověka udělat člověka vnímavého a milujícího.