Editorial č. 60

• Blaze lidu, jehož Bohem je Hospodin! (Ž 144,15)

Z hrstky ustrašených učedníků, kteří se skrývali za zavřenými dveřmi v den, kdy byl náš Pán vzkříšen, je tady národ svatý, který je rozšířený po celém světě. Ano, ještě je pár míst, kde evangelium ještě nikdy nezaznělo, a konec konců na každém místě musí evangelium zaznít pro každou další generaci, ale Kristova církev roste a šíří se, činí učedníky a naplňuje zem slávou evangelia Kristova. To je skutečná duchovní prosperita, ke které jsme povoláni. Jsme-li Kristovi, jsme národem, jehož Bohem je Hospodin. Jsme blahoslavení. A proto máme nést dobrou zprávu dál, proto máme přinášet pokoj a radost z Ducha svatého lidem kolem nás. O co víc je naše doba zmatenější a náročnější, o to víc potřebuje světlo evangelia, o to víc potřebuje milost, pokoj a Kristovu lásku. 

Toto požehnání vyplývá z Boží milosti a obojí, Boží požehnání i Boží milost jsou páteří tohoto čísla časopisu Soli Deo Gloria. Ze starších českých autorů jsme kromě tradičního Karafiáta (Proč přišel Ježíš) sáhli k Petrovi Chelčickému, který (na následující stránce) kratičce vysvětluje důležitost a význam křesťanské naděje. Na poslední textové stránce časopisu je potom krátké zamyšlení Jana Amose Komenského, které se týká jednoty církve. 

Vřele doporučuji povzbuzující článek puritánského kazatele Richarda Sibbese Doutnající knot, který je kapitolou z jeho knihy Nalomená třtina a doutnající knot. Zařadili jsme také krátké kázání skotského misionáře, který u nás působil od roku 1936 a později i v době komunistické totality, Jamese A. Stewarta. Více se k němu, dá-li Bůh,  dostaneme v příštím čísle časopisu.

Modlím se za to, aby vám toto číslo časopisu přineslo radost, povzbuzení, poučení a vedlo vás k větší touze po Pánu Ježíše Kristu a životě s ním.

 Jedině Bohu buď sláva.