Vzájemné napomínání mezi sbory?
Je vhodné, aby církev reagovala na falešné učení nebo závažné pochybení v oblasti spravedlnosti v nějakém jiném sboru?
Odpovědi na tyto otázky vycházejí z konkrétní eklesiologie (nauky o církvi). Odpovídám na ně jako reformovaný křesťan, konfesní a kongregační baptista.
Nezávislé sbory by neměly být izolovanými církvemi. Ačkoli každá pravá církev má vše, co potřebuje od Krista, aby mohla fungovat jako církev, ne každá církev je tak zdravá a silná, jak by mohla být, ani není schopna dělat vše, co by si přála.
I tam, kde nejsou žádné zvláštní problémy, je moudré a dobré, aby církve se stejným smýšlením udržovaly společenství, ať už neformálně a organicky, nebo formálněji a záměrně. To může zahrnovat konkrétní závazky a očekávání, které si uvědomují všichni členové a konkrétně vedoucí, že starší jiného sboru jsou k dispozici pro poskytnutí rady, zejména v dobách zmatku a krize.
Druhé londýnské baptistické vyznání víry se zabývá obtížemi nebo rozdíly ve věcech učení nebo správy církve, které ovlivňují pokoj, jednotu a budování církve nebo církví. V životě církve se mohou vyskytnout nespravedlnosti, které se dějí nebo o nichž se věří, že se dějí, nebo se jich obávají. Když k tomu dojde, mohou církve, které mají zavedené a pevné vztahy, nabídnout všem zúčastněným církvím uvážlivou radu, i když nemohou vykonávat autoritu nad dotyčným sborem (Sk 15,2.4.6 atd. 22-23.25; 2Kor 1,24; 1J 4,1).
Nic z toho neznamená, že by církev mohla být v otázkách učení nebo praxe lajdácká nebo nedbalá. Naopak, starší církve, pokud čelí určitým výzvám, si mohou nechat poradit od důvěryhodných bratří s moudrostí a zkušenostmi. To je zvláště cenné tam, kde je ve sboru pouze jeden dozorce. Sbory, které mají otázky nebo napětí, jež mezi nimi vznikají, mají možnost spravedlivě a otevřeně tyto problémy předkládat a řešit.
Znamená to také, že členové určitého sboru vědí, na koho se mohou obrátit, pokud se vyskytne nebo se jim zdá, že se vyskytl nějaký konkrétní problém, nebo pokud se obávají, že se něco neřeší v souladu s pravdou a řádem. Opět to může být užitečné, pokud sbor po určitou dobu postrádá dohlížitele a objeví se konkrétní problémy.
Tímto způsobem jsou nám poskytnuty biblické mechanismy a postupy, pomocí nichž může církev nebo církve řešit nebo reagovat na falešné učení nebo pochybení ve spravedlnosti. Uvědomujeme si však, že v tomto padlém světě, ať už jsou naše schémata jakkoli přehledná a naše zásady jakkoli upravené a ať už se hlásíme k jakémukoli systému, který je Bohem určen k prevenci a řešení takových problémů, není vždy možné dosáhnout čistého a uspokojivého řešení. Každý systém je do jisté míry kompromitován hříšníky, kteří tvoří jeho jednotlivé části a kteří se zapojují do jeho procesů.
I zde předpokládám, že ze strany zúčastněných nedošlo k úmyslnému zneužití moci a postavení. Mějte také na paměti, že to, že žádná církev nemá právo na nezvané zasahování do činnosti jiné nezávislé místní církve, neznamená, že jednání církve nemá žádné důsledky. Hříšné chování, které nelze formálně řešit, může mít stále za následek hluboce narušené společenství, dokud nedojde k pokání ze strany církve nebo jejích vedoucích.
Co na tom, že existují nezhojené nebo dokonce infikované duchovní rány? Útočištěm mi je vědomí, že Ježíš Kristus, Velký pastýř ovcí a Hlava církve, ví, co je pravdivé a co falešné, správné a nesprávné, spravedlivé a nespravedlivé. On je dobře schopen ukázat mi mou pošetilost a hřích a přivést mě k pokání. Totéž může udělat i pro druhé. Může se vypořádat s těmi, kdo způsobují údům Kristova těla škodu, ať už v čase, nebo na věčnosti (2Tm 4,14). Může vynést pravdu na světlo a obnovit pokoj v našem životě. Pokud ne, den to oznámí (1K 3,13) a pak bude vše napraveno.
Přidat komentář