Všem se nezavděčíš!

Kdo se chce zavděčit všem, přijde o osla a všichni se mu budou smát 

Zde je trochu podivný obrázek a k němu příběh. Předám vám ho tak, jak jsem ho našel v jedné staré knize. 

Starý muž a jeho mladý syn vedli osla na trh, aby ho prodali. „Proč jste tak nedůvtipní“, povídá jeden, který je potkal, „že se se synem vlečete pěšky a necháte osla jít nalehko?“ A tak stařec posadil svého syna na osla a sám šel vedle něj. Potom jiný řekl chlapci: „To jsi, panáčku, tak líný darebák, že se sám vezeš a svého starého otce necháš jít pěšky?“ Na to stařec sundal syna a sám nasedl na osla. „Vida,“ říká třetí, „jak se ta stará líná kůže veze a chudák dítě se za ním plahočí.“ A tak otec posadil svého syna za sebe. Další, koho potkali, se starce zeptal, zda ten osel patří jemu. „Ano“, odpověděl starý muž. „Trochu je to na něm vidět,“ řekl ten druhý, „když ho tak dřeš.“ – „No,“ řekl si stařec, „a co mám teď dělat? Vždyť se mi všichni jen smějí, ať už na něm nejede nikdo nebo na něm jede jen jeden z nás.“ A tak ho napadlo, že oslovi svážou nohy, provléknou jimi tyč a zkusí ho na trh odnést na ramenou. Všichni, kdo to viděli, se za břicho popadali, takže nakonec starý muž ve velikém rozhořčení hodil svázaného osla do řeky a vrátil se domů. Ten dobrý člověk se chtěl zavděčit všem, ale nakonec se nezavděčil nikomu a ještě přišel o osla. 

Kdo nechce jít spát, dokud se všem nezavděčí, bude muset probdít mnoho nocí. Mnoho mužů, mnoho názorů, mnoho žen, mnoho rozmarů, a tak když se zavděčíme jednomu, určitě tím vyvoláme reptání druhého. Raději počkejme, až budou mít všichni stejný názor, než si jich začneme všímat, jinak dopadneme jako muž, který honil mnoho zajíců najednou a nechytil žádného. Kromě toho se lidské záliby mění a hloupost se nikdy dlouho nespokojí s jednou a tou samou věcí, ale mění své chuťové buňky a omrzí se jí to, na co si potrpěla. Vilda Pastýř říká, že se kdysi pokoušel sloužit dvěma pánům, ale, jak říká, „brzy jsem toho měl dost a prohlásil jsem, že jestli mi to tentokrát prominou, tak až mě při tom příště chytí, můžou mě naložit do soli a zalít vroucím octem“.

Kdo by chtěl získat veškerou přízeň 

a sebe nikdy neurazit,

může hned začít hasit tu žízeň,

a nikdy, nikdy neskončit.

Jestli budeme skákat na každé písknutí, budeme brzy chromí na obě nohy.

Kdo líbit se chce všemu lidu, 

nedojde nikdy žádného klidu.

Je správné být úslužný, ale nejsme povinni být každému posluhovačem. Klobouk smekněte bez otálení, protože to je zdvořilost, ale nesklánějte hlavu na rozkaz každého člověka, protože to je otroctví. Ten, kdo doufá, že se zavděčí všem, by měl nejprve obléci Měsíc nebo cedníkem naplnit bezedný sud. Žít z chvály druhých znamená živit se vzduchem, neboť co jiného je chvála než dech lidských chřípí? Z toho se nedá uvařit večeře. Klást pasti na pochvaly a omdlívat, když žádná nepřijde, je dětinské. A převlékat kabát, aby se člověk zalíbil nové společnosti, je prachsprostá špinavost. Měň se k lepšímu, jak často chceš, ale je lepší to promyslet před tím, než se změníš. Příslovečný žebrák Tom z Bedlamu nikdy neudělal nic šílenějšího než ten, kdo se snažil zavděčit tisíci pánům najednou, protože jeden mu úplně stačí. Když se člověk zalíbí Bohu, může nechat svět, ať se mračí nebo pochlebuje podle toho, jak červíček hlodá. Proč byste se koneckonců měli děsit bláznivého úšklebku nebo zamračení ubohého smrtelníka, stejného, jako jste vy? Kdyby snad mělo záležet na tom, co o nás říká svět, bylo by nepochybně útěchou, že lidé na pohřbu dobrého člověka říkají: „Vždyť to nebyl špatný člověk.“ Když kráva zemře, slyšíme, kolik mléka dala. Když člověk odejde do nebe, lidé si uvědomují svou ztrátu a přemýšlejí, jak je možné, že se k němu nechovali lépe.

Cesta, jak se zalíbit lidem, je těžká, ale blahoslavení jsou ti, kdo se líbí Bohu. Není svobodný ten, kdo se bojí myslet sám za sebe, vždyť pokud jsou myšlenky člověka v poutech, není svobodný. Boží člověk je pravý muž. A pravý muž dělá to, co považuje za správné, ať už prasata chrochtají nebo psi vyjí. Bojíte se řídit svým svědomím, protože by se vám Tom, Jack a Harry nebo Mary Ann a Betsy vysmáli? Potom určitě nejste bratrancem Jana Oráče ze sedmdesátého pátého kolene, protože ten si jde svou cestou vesele a hvízdá si, i když mnozí hledají chyby na něm, na jeho pluhu, na jeho koních, na jeho postroji, na jeho botách, na jeho kabátě, na jeho vestě, na jeho klobouku, na jeho hlavě a na každém vlasu na ní. Jan říká, ať se tím klidně baví, jemu to neublíží. Ale můžete se spolehnout na to, že Jana ani jeho chlapce nikdy neuvidíte, jak nesou osla.