Devoluce nikoliv evoluce
Evoluční dogma je v naší společnosti považováno za samozřejmost. Říká se nám, že člověk je vrcholem odvěkého vzestupu. Člověk je (v současnosti) tou nejvyspělejší bytostí na planetě, je završením nevyhnutelného neustálého zdokonalování, které začíná u nejjednodušších buněk (či spíše chemikálií) a pokračuje přes mnohobuněčné organismy k savcům a nakonec k primátům, z nichž právě homo sapiens, ten moudrý, je vrcholem.
Co o tom všem říká Bible? Učí pravý opak. Genesis nám říká, že člověk byl stvořen přímo Bohem, k jeho obrazu, byl stvořen s jedinečnými vlastnostmi, které ho činily podobným Bohu a zcela odlišným od nemyslících, nerozumných zvířat – ale poté, co člověk začal v tomto výsadním postavení, padl. Adamovým hříchem člověk upadl zpět a od té doby se hříchem stále více podobáme zvířatům a stále méně Bohu. To je degradující, odlidšťující účinek hříchu.
Vezměme si Žalm 22. Žalmista vypráví, že je napadán býky, silnými býky, kteří ho obkličují a útočí na něj (v. 12). Otevírají tlamy, aby ho pokousali, aby mu roztrhali tělo. Ve své krutosti vůči němu se tak podobají lvům (v. 13). Opět se cítí jako člověk napadený divokými psy, jejichž síla ho trhá na kusy (v. 16, 20). Co přesně jsou tito psi, lvi a býci zač?
Žalm 22 je vysloveně mesiášský žalm. Psi jsou vojáci, kteří krutě zesměšňovali a mučili našeho Pána. Býci jsou Židé, kteří se mu podobně vysmívali. Lvi jsou kolemjdoucí, kteří se k tomuto krutému zacházení s Ježíšem na kříži připojili. A smysl metaforického použití divokých zvířat pro tyto lidské bytosti bychom neměli rychle přejít jako pouhou metaforu. Spíše nás učí něco hlubokého o postavení těchto hříšných lidí. Jsou to divoká zvířata.
To je to, co hřích dělá s poctivými lidmi. Mění lidi k horšímu. Hřích nenechává lidi tam, kde byli. Změní je. Devolvují, to znamená, že svým hříchem ničí některé prvky svého lidství, stvořeného k Božímu obrazu, a stávají se tak více podobnými nerozumným zvířatům a jsou méně lidmi. Všichni lidé buď postupují směrem ke Kristu, k dokonalému obrazu Božímu, nebo klesají směrem ke zvířatům. Na jiném místě Písma jsou hřešící lidé přirovnáváni k prasatům, která se válejí v hnoji, a ke psům, kteří se vracejí ke svým zvratkům. Takové obrazy mají šokovat, zdůraznit degradaci hříchu.
Jak to funguje? Jako nositelé obrazu máme být jako Bůh, máme se řídit rozumem založeným na poznání. Písmo po celou dobu silně zdůrazňuje důležitost učení se o Bohu, poznávání jeho a jeho cest, získávání moudrosti atd. Ježíš věnoval obrovské množství času vyučování a výcviku svých učedníků, aby se jejich poznání Boha zvětšilo a oni tak byli vybaveni k životu podle jeho vůle, jak to dělal sám Ježíš. Pavel se znovu a znovu modlil za osvícení očí našeho rozumu, abychom mohli správně rozlišovat, jak máme žít.
Naproti tomu zvířata jednají instinktivně. Nemají schopnost učit se nebo si zdůvodňovat, jak se správně chovat. A také hříšníci jednají instinktivně jako zvířata (2Pt 2,12; Ju 10). Hlupáci se vrhají do hříchu impulzivně, nerozumně a sami přitom ztroskotávají. To je časté téma knihy Přísloví. Opět platí, že naše svědomí má být trénováno učením, abychom se lépe orientovali ve správném jednání. Hřích však svědomí zjitřuje. Vyhlazuje ho a ničí mechanismus, který nám Bůh dal, aby nás vedl (1Tm 4,2). Vypálené svědomí podporuje lidi, kteří páchají obludné hříchy a projevují nesmírnou krutost.
Zvířata jsou krutá, že? Vzpomeňte si na kočku, která si hraje se svou kořistí, myší nebo ptákem. Zrůdné. Nebo si představte lva, jak trhá antilopu, pojídá její syrové maso a zvíře přitom kvílí bolestí. Devolvovaní lidé se podobají takovým krutým šelmám, že?
Již dlouho je známo, že válka má na bojující škodlivý, degradující účinek. Dříve slušní lidé se dopouštějí mučení, znásilňování a podobného chování nejtvrdšího a nejodpornějšího druhu. Změnili se v krutá zvířata.
Bible nám opět říká, jak hřích zatvrzuje srdce člověka, takže se otevřeně vzpírá Bohu a jeho cestám jako faraon (Ex 7), což je důvod, proč dnes, stejně jako po celé věky, lidé mohou vidět jasné důkazy o Bohu ve stvoření, a přesto ho nejen odmítají uctívat, ale místo toho uctívají cokoli jiného a vysmívají se těm z nás, kteří mu slouží. A jaký je výsledek? ‚Jejich smýšlení se stává marným a jejich srdce se zatemňuje‘ (Ř 1,21). Takoví hříšníci se pak dopouštějí stále větší špatnosti a rozvíjejí ‚zkaženou mysl‘, což jim usnadňuje chovat se stále hůře a hůře. To je devoluce člověka, regrese k rostoucí špatnosti, k bezmyšlenkovitému chování zvířat.
Čtenáři, pamatuj si, že hřích tě nenechává beze změny. Každý hřích není jen proviněním proti našemu svatému Bohu, které nás činí vinnými. Hřích nás degraduje. Degraduje nás směrem ke zvířatům. Místo toho musíme usilovat o pravé poznání a pochopení Boha a jeho cest, a tak se svým uvědomělým, zbožným chováním vyvíjet do krásné podoby Ježíše, našeho Pána.
Přidat komentář