Setkání s Pánem

• Pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi. (Lk 24,34)

Skupina žen stála v pátek u kříže a sledovala Josefa z Arimatie, jak spolu s NIkodémem ukládá mrtvého Ježíše do svého hrobu. Tyto ženy věděly, kam bylo uloženo mrtvé tělo a chtěly ho podle zvyku pomazat vonnými mastmi a zabalit do speciálních látek.

Marie Magdaléna zavolala další dva učedníky – Petra a Jana. K hrobu nejprve přiběhl ten mladší – samozřejmě, ale do hrobu se neodvažuje. Až když ten druhý, Šimon Petr, vchází dovnitř, pak teprve jde Jan za ním. Proč se Šimon Petr tak hnal ke hrobu? Ten impulsivní rybář, tento blízký přítel Ježíše?

„Ježíš žije!“, to byla slova Marie Magdalény. Jak moc ho to rozrušilo. Ještě předevčírem proléval hořké slzy, protože svého Pána zradil, stejně jako ten Jidáš. Nikdy nezapomene na ten pohled Ježíše. On to věděl, že ho zapřu a já se s ním hádal! Prý: „I na smrt s tebou půjdu!“ Pak ale dostal strach, obyčejný strach – a už nikdy nestačil dát do pořádku svůj vztah s Ježíšem. Zabili ho na kříži. Už s ním nepromluvil ani slovo. Viděl ho, jak byl celý od krve, sotva se vlekl. A  potom, jak se zmítal na kříži. A umřel. Ale! Prý žije …

Ano hrob je prázdný. Ježíš tu není. Ale žije doopravdy. Můžu se s ním setkat? Potřebuji, aby mi odpustil. Jinak to svoje břemeno neunesu.

Petr touží po odpuštění a ví, že jenom živý Ježíš mu ho může dát. To je jeho naděje – setkat se se vzkříšeným Ježíšem a získat od něj odpuštění. Odchází od hrobu se zklamáním, ale na té smutné cestě domů se setkává se svým Pánem. Kromě krátké zmínky v Lk 24,34 a kromě Pavlovy rekapitulace evangelia nevíme o tomto setkání vůbec nic.

• Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. (1K 15,3-5)

Pán se zjevil Petrovi, aby ho ujistil, že žije. Přesto teprve v Galileji (J 21) dochází k obnovení jejich vztahu zničeného Petrovou zradou. A spolu s obnovením přichází také povolání ke službě.

I nás Pán volá, ukazuje nám prázdný hrob, dává se nám poznat, ujišťuje nás o tom, že žije a vede nás ke službě. Nezmeškej Pánovo volání!

• V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. (Ko 2,7)