Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota. (Gn 15,12)
Boží přítomnost uvádí Abrahama do hlubokého spánku. Přichází strach a temnota. Tento strach je dílem přítomnosti Boží. Bůh vzbuzuje bázeň. Jeho přítomnost je strašlivá. Izraelci se setkali s Boží svatostí pod horou Sínaj a podobně jako Abraham, i oni uslyšeli Boží hlas a i oni se třásli strachy a řekli Mojžíšovi: „Mluv s ním ty“ (Dt 5,27). Izajáš se třese hrůzou, když k němu ve vidění promlouvá Bůh ze svého svatého trůnu (Iz 6). Jan padl na zem jako mrtvý (Zj 1,17), když spatřil slávu Kristovu, nebo Ezechiel či Daniel. Petr s Janem a Jakubem upadli do mrákoty a zmocnila se jich bázeň, když se Pán před jejich očima proměnil a slyšeli z nebe hlas Otce: Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte (Mk 9,7).
Drahý Pane, jak mohu najít slova dost posvátná a něžná, abych vystihla myšlenky, které jsi vložil do mého srdce? Ó, pomoz mi, abych vyprávěla pouze o tom, co jsem slyšela, viděla a čeho se mé ruce dotkly, o Slově života! Polož svou ruku na mou, když držím pero, aby psalo pouze podle tvojí vůle a tvou mocí, neboť se třesu před úkolem, který mám před sebou!
Duchovní zneužívání tedy nastává, když duchovní vedoucí – například pastor, starší nebo vedoucí křesťanské organizace – využívá své pozice duchovní autority takovým způsobem, že manipuluje, panuje, šikanuje a zastrašuje ty, kteří jsou mu podřízeni, a používá to jako prostředek k dosažení toho, co považuje za biblické nebo duchovní cíle. Podívejme se na několik charakteristik této definice.
Jeroným Pražský (1377–1416) byl upálen na hranici v Kostnici. a jeho popel byl vhozen do Rýna stejně jako Husův.
Proces trval pět dní. Na závěr Jeroným pronesl rozsáhlou řeč, v níž shrnul svou filozofii, odmítl odvolat údajné bludy a navíc se zastal i učení Husova a odsoudil jeho nespravedlivý ortel. Uvedl také, že klidně podstoupí jakoukoli smrt. Dostal pak dva dny na rozmyšlenou, kdy mu byly nabízeny různé kompromisy. Stejně jako Hus však odmítl.
Na počátku 15. století se středověký svět otřásal v základech. Dvě hlavní autority, papež a císař, ztrácely svou dřívější vážnost a lidé, unaveni rozkladem církve i státu, začali hledat nové prameny pravdy, které by stály na pevnějších základech než jen na pouhé autoritě. V tomto vypjatém období se český národ stal průkopníkem evropské reformace. Z prostředí pražské univerzity vzešly dvě klíčové postavy, které nespokojenost se stavem církve dovedly až k hranici – Jan Hus a jeho neméně významný druh, mistr Jeroným Pražský.
Turečtí vojáci zaútočili na Konstantinopol, kdysi největší město světa. Jednalo se o vyvrcholení 53denního obléhání, které začalo 6. dubna 1453.
Turečtí útočníci zmasakrovali křesťany, kteří slavili Večeři Páně v největším kostele světa té doby, v chrámu Hagia Sofia.
Poslední císař Byzantské říše, Konstantin XI., statečně bojoval až do konce a zaútočil na turecké útočníky odvážným jezdeckým výpadem.
To byl konec tisícileté Byzantské říše.
Sobotní shromáždění „Unite the Kingdom“ v Londýně zaujalo nejen svým politickým poselstvím, ale i svou symbolikou. Mezi projevy, skandováním a hněvem nad směřováním Británie se objevovaly vztyčené kříže, zaznívaly modlitby, vlály křesťanské vlajky a opakovaly se výzvy ohledně „křesťanského dědictví“ národa.
