Měl sen: Hle, na zemi stojí žebřík, jehož vrchol dosahuje k nebesům, a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. (Gn 28,12)
Jákob se zastavil, aby přenocoval. A na místě, kde se zastavil, měl sen. Viděl nebesa otevřená a anděly Boží, jak sestupují nahoru a dolů. I když Bůh používá úplně všechno v našem životě, aby k nám promluvil, je jenom jedno bezchybné a neomylné Slovo, Písmo. Veškeré Písmo je vdechnuté Božím Duchem (2Tm 3,16–17). Jestli chcete poznat Boha, Božího syna, Boží vůli a získat moudrost ke spasení, musíte jít právě sem, do Bible. Jako křesťané nestavíme na snech nebo nějakých zážitcích, ale stavíme na tom, co je nezpochybnitelní – na zapsaném Božím slově, Bibli. To je měřítko našeho života. Zde a pouze zde se Pán Ježíš Kristus zjevuje a dává poznat v nezpochybnitelné pravdě.
V 1. díle jsme začali hovořit o první straně trojúhelníku, pravdě, a zmínili jsme dva body: Za prvé, manželství musí být zakotveno v pravdě evangelia, jejíž jádrem je milost, milosrdenství a odpuštění. Za druhé, musíte věřit v pravdu ohledně vyhlídek na usmíření a budoucnosti vašeho manželství. Nyní se zamyslete nad dalšími dvěma aspekty pravdy.
V dnešní době, kdy se odmítá „absolutní“ morálka, se bioetika zmítá v bažině situační etiky: „Co si o tom myslíš?“ Závažné etické otázky, jako je likvidace embryí, experimenty s embryi, využití dárcovských pohlavních buněk při asistované reprodukci, potraty, asistovaná sebevražda či eutanázie, jsou vnímány pouze jako záležitosti osobní volby. Odhaduje se, že za posledních čtyřicet let došlo na světě k přibližně 1,42 miliardě potratů. To odpovídá počtu obyvatel celé Indie.
Dnes je celkem běžné, že jsou ženy ustanoveny jako starší sboru nebo jako kazatelky. Obvykle lidé poukazují na to, jak to funguje ve světě, a říkají, že stejně tak by přece měla fungovat církev. Ale žena jako starší církve je přesně ten případ, který přímo odporuje kvalifikaci stanovené Písmem a vede to k popření pravdivosti Písma.
Znám mnoho lidí, kteří se ve svém prostředí cítí odsunuti na okraj. Nikdo nemá zájem o to, aby mohli uplatňovat dary, které jim Bůh dal. Tak se trápí, čekají a někdy i pláčou a stěžují si. Dovolte mi, abych vám dal několik zásad pro dobrou službu, ať už jsou vaše dary jakékoli.
Máme jednat o tom, jakou církev si Bůh na tomto světě přeje a jací máme být i my. Přeje si takovou církev, která by byla Božím královstvím, královstvím nebeským na tomto světě. A leckdo si jistě řekne: My nic takového nevidíme. Kde je taková církev, která by byla nebeským královstvím?
Věz nejdříve, že existuje pokušení dvojího druhu – jedno, kterým někdo pokouší druhého, a druhé, kterým je někdo pokoušen. Pokouší totiž Bůh, pokouší člověk a pokouší ďábel. Bůh pokouší vždycky dobře, neboť když zkouší, činí tak spravedlivě. Člověk někdy pokouší dobře a jindy zle, ale ďábel vždycky jen zle. Jestliže si však člověk sám vezme podnět od nějaké nerozumné věci, aby byl vnitřně pokoušen, pokouší sám sebe, anebo ho ďábel pokouší skrze tu věc, avšak ta věc sama o sobě ho nepokouší.
