Jákob šel svou cestou. Tu se s ním srazili Boží poslové. (Gn 32,2)
V okamžiku, kdy se Jákob od Lábana oddělil, potkává posly Boží, anděly Boží. Bůh dovedl Jákoba k Božímu táboru. Pro Jákoba to mělo být další potvrzení Boží přízně a Boží přítomnosti. Ačkoliv utekl před Lábanem – i přes předchozí ujištění, že Bůh bude s ním (Gn 31,3), Bůh je stále s Jákobem. Toto setkání má být opětovným ujištěním o Boží milosti, o tom, že co Bůh slíbil, to také splní. Jákob se rozhodl následovat Boží slovo a Bůh mu potvrdil, že je s ním. Ujištění nedostaneme ve společenství s hříchem, s hříšnými lidmi, nedostaneme ho na vlastní cestě, nebo když budeme svým životem zapírat pravdu, kterou vyznáváme. Ale jakmile se oddělíme od těchto věcí pro Boha a pro jeho slávu, tak narazíme na tábořiště Boží.
Dnes se podíváme na několik dalších principů, které vycházejí ze stvoření, z přirozeného řádu věcí a z toho, jak Bůh stvořil člověka i tento svět. Někdy se v této souvislosti mluví o takzvaných přirozených právech člověka. Ta vyplývají přímo ze stvoření a ze způsobu, jakým Stvořitel nastavil svět. Právě na tato práva bychom se měli zaměřit, když uvažujeme o volbě kandidátů či stran.
Můžeme v Bibli najít nějaké volební pokyny? Samozřejmě, že v Písmu nenajdeme „první, druhou nebo třetí volební epištolu“, a tak by se mohlo zdát, že tam nic takového není. Přesto tam však nacházíme zásadní věci, které by měly určovat naše směřování v situaci, kdy chceme svou občanskou moc – svěřenou nám Bohem skrze zřízení, v němž žijeme – předat svému zástupci, aby s ní nakládal za nás.
Apoštol Pavel v 13. kapitole dopisu Římanům vyzývá křesťany, aby se podřizovali vládním mocím. Mnohdy se však tento text vykládá zjednodušeně, jako by od nás vyžadoval slepou poslušnost vůči jakémukoli aktuálnímu rozhodnutí představitelů státu. Musíme si ale položit zásadní otázku: Kdo je tou vládní mocí v naší zemi dnes?
