Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ (Gn 12,3)
Když Bůh povolává, dává také požehnání. Dokonce i ti, kteří nebyli vyvoleni, ale poslechli, i když jen na čas, zakusili Boží požehnání. Oč více ho zakoušejí ti, kdo patří mezi Pánovy milované. To jsou ti, jichž se Bůh ujímá (Žd 2,16) – neujímá se andělů, neujímá se lidí na základě jejich původu ani na základě jejich postavení, ale ujímá se těch, kteří věří stejně, jako Abraham a spolu s ním docházejí Božího požehnání. To neznamená život v bavlnce – Abraham musel utíkat před hladem, musel bojovat proti králům, musel se přít o prostor pro svá stáda … Přesto v tom všem zakoušel neskutečné Boží požehnání. To je požehnání víry, které je darované každému Božímu dítěti v Pánu Ježíši Kristu.
K nedávné sérii evangelikálních skandálů přibyla další bolestivá kapitola. Vyšlo najevo, že Sam Allberry měl „před několika lety nevhodný vztah s jiným mužem“. Jaký dopad to bude mít na debaty o přitažlivosti k osobám stejného pohlaví v rámci evangelikálního hnutí?
Svému svědomí nesmíte nikdy odporovat. V žádném případě. Ani jednou. Martin Luther ve své slavné obhajobě na wormském sněmu správně řekl: „Jednat proti svému svědomí pro nás není ani bezpečné, ani možné.“ Věděl například, že apoštol Pavel řekl Timoteovi, že pokud si neuchováme dobré svědomí, riskujeme, že se zcela odvrátíme od křesťanské víry.
Mladí lvi řvou na svaté. Lev z pekla jim způsobuje nemalé potíže. Ačkoli se možná nedostane přímo na cestu svatosti – neboť tam žádný lev nebude – přesto se k ní velmi přibližuje. „Obchází jako lev řvoucí.“ Pokušení lze dobře přirovnat k útoku mladého lva na Samsona u Timnaty.
„Opravdu se snažím přivádět hříšníky k Ježíši a učinit z Pánova lidu horlivý, aktivní a svatý lid. Bůh, který čte v mém srdci, ví, že nejsilnější a nejvroucnější touhou mé duše je být užitečný při obrácení nesmrtelných duší. Snažím se je co nejvážněji varovat, co nejupřímněji je napomínat a co nejvřeleji je zvát; ale, ach, zdá se, že pracuji téměř nadarmo! Kdo uvěřil mému poselství a komu se zjevila Pánova paže? Jiní mají velké sbory — ale ten můj je malý. Jiní sklízejí mnoho ovoce; já mám jen tu a tam jednoho obráceného. Proč tomu tak je? Co může být příčinou?
V tomto textu ukazuje sv. Lukáš, jak se Ježíš zjevil již popáté. Stalo se to v neděli, když se dva učedníci vrátili z Emauz a řekli ostatním, jak ho potkali na cestě a jak ho poznali při lámání chleba. A milý Spasitel dokazuje svým učedníkům své zmrtvýchvstání pomocí tří smyslů: zrakem, hmatem a chutí, a nakonec to ještě uzavírá Písmem ke slyšení, když jim řekl: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi.“
Pán Bůh zná slabost a křehkost našeho ubohého padlého rozumu. Ví, že i po obrácení je naše vnímání dobra a zla nesmírně nejasné. Ví, jak rafinovaně dokáže Satan pozlatit omyl zdánlivou pravdou a obléknout zlo do věrohodných argumentů, až vypadá jako dobro. Vědom si toho všeho, milosrdně nám poskytl neomylný standard pravdy a omylu, dobra a zla, a postaral se o to, aby tento standard byl zaznamenán v písemné podobě – v Písmu svatém.
