Jákob se tu zavázal slibem: „Bude-li Bůh se mnou, bude-li mě střežit na cestě, na niž jsem se vydal, dá-li mi chléb k jídlu a šat k odívání a navrátím-li se v pokoji do domu svého otce, bude mi Hospodin Bohem. (Gn 28,20–21)
Kdekoliv se lidé shromažďují ve jménu Pána Ježíše Krista, kdekoliv jsou ti, kdo Pána Ježíše milují, tam je on sám uprostřed nich, tam je církev Kristova, dům Boží, místo, kde se svatý a živý Bůh setkává s člověkem. Bůh je hoden chvály, protože je svatý a dokonalý. A opravdoví křesťané Boha uctívají kvůli tomu, kdo Bůh je. Teprve potom kvůli tomu, co pro ně Bůh udělal. Jákob zde postavil oltář – neotesaný kámen, který svrchu polil olejem. To bylo znamením, že toto místo je zasvěcené Bohu. Setkání s Bohem, bázeň před Bohem a uctívání Boha – to jsou věci, které vždy nakonec vedou k závazku, k novému životu. Milost proměňuje život člověka.
Písmo nás jednoznačně vede k tomu, abychom činili dobro. A do této působnosti patří i náš život ve společnosti – v naší polis (obci či městě), od níž je odvozeno samotné slovo politika. Už na úrovni komunálních voleb stojíme před otázkou: Jak můžeme učinit dobro pro naše město či obec? Odpověď začíná tím, že nebudeme podléhat prázdným heslům nebo politickým proklamacím.
Výchozím stavem lidské společnosti je bída a úpadek. Abychom mohli žít v dobrém prostředí a udržovat zdravé vztahy, musíme v potu tváře pracovat. A součástí této práce je i aktivní podíl na politickém životě – minimálně tím, že nezůstaneme doma a půjdeme k volbám. Dnes se však podívejme ještě o krok dál. Existuje totiž druhý, hlubší důvod, který nás posouvá od pouhé povinnosti k samotnému srdci křesťanské víry.
V 1. díle jsme začali hovořit o první straně trojúhelníku, pravdě, a zmínili jsme dva body: Za prvé, manželství musí být zakotveno v pravdě evangelia, jejíž jádrem je milost, milosrdenství a odpuštění. Za druhé, musíte věřit v pravdu ohledně vyhlídek na usmíření a budoucnosti vašeho manželství. Nyní se zamyslete nad dalšími dvěma aspekty pravdy.
V dnešní době, kdy se odmítá „absolutní“ morálka, se bioetika zmítá v bažině situační etiky: „Co si o tom myslíš?“ Závažné etické otázky, jako je likvidace embryí, experimenty s embryi, využití dárcovských pohlavních buněk při asistované reprodukci, potraty, asistovaná sebevražda či eutanázie, jsou vnímány pouze jako záležitosti osobní volby. Odhaduje se, že za posledních čtyřicet let došlo na světě k přibližně 1,42 miliardě potratů. To odpovídá počtu obyvatel celé Indie.
