Co je probuzení?

Co je probuzení? Přísně vzato je to obnovení života, který se vytratil, a v tomto smyslu se vztahuje pouze na Boží církev. Ale v běžnějším pojetí je to obrácení zástupů k Bohu. Jako je obrácení obrácením duše k Bohu, tak je probuzení opakováním téhož duchovního procesu v případě tisíců lidí. Je to obrácení ve velkém měřítku. Je to to, k čemu došlo za apoštolů o Letnicích, kdy se pod vlivem jednoho kázání obrátily tři tisíce lidí. To se dělo také v Korintě, Tesalonice a Efezu, kde na základě kázání apoštolů uvěřily zástupy lidí a obrátily se k Pánu. To je to, co máme na mysli pod pojmem probuzení! Pokud to odpovídá těmto biblickým scénám, pokud je to správné – hájíme to. Pokud se to odchyluje od biblického předobrazu nebo je to v rozporu s tím, co je v Písmu, neobhajujeme to. Ať se s námi odpůrci probuzení setkají zde. My jsme ochotni tento test použít. Jsou však ochotni ho použít i oni? Je to nestranná a dostatečná zkouška. Nemusí se toho tedy obávat, pokud jim jde o pravdu.

Můžeme předpokládat existenci opravdových námitek proti probuzení. Pokud probuzení vede k nemorálnosti, rozsévá rozbroje, podporuje prostopášnost nebo je semeništěm pokrytectví, pak je hodno odsouzení. Ale je to tak? Přináší probuzení takové ovoce zla? Učinilo nějaké probuzení z lidí špatné občany, špatné vládce, špatné rodiče, špatné děti? Udělalo ze střízlivých lidí opilce, z cudných lidí chlípníky, z pokojných výtržníky, z lidí uctivých rouhače a z loajálních vzbouřence? Přeplňuje, nebo naopak vyprazdňuje naše věznice? Naplňuje, nebo naopak vyprazdňuje naše bary? Je vzrušující, nebo naopak kazí atmosféru hříšné zábavy? Zvyšuje nebo snižuje počet zločinů a zločinců?

Odpovězme si na tyto otázky několika postřehy. Všude, kam přišlo probuzení, přestalo bujet stranictví a nepřátelé se navzájem objímali, takže papežský soudce vydává svědectví o úžasném zlepšení v tomto ohledu ve svém okolí. Opilecká shromáždění na svatbách a pohřbech nejenže ustala, ale dokonce se změnila ve shromáždění chval a modliteb. O brutálních scénách rvaček a krveprolití při takových příležitostech již není slyšet. Tisíce opilců vystřízlivěly, tisíce rouhačů se odvrátilo od rouhání, celá morálka rodin, vesnic a měst se změnila k lepšímu. Stovky římských katolíků se odvrátily od své pověrčivosti, stovky unitářů přijaly Pána Ježíše za Boha, chudé, prostopášné ženy se odvrátily od svých špatných skutků, byly zavřeny bary a mezi ty, které jsme si zvykli nazývat „masami“, se podařilo proniknout tak, jak se to dosud nepodařilo žádnému člověku.

Zdá se tedy, že důsledky irského probuzení byly dobré, nikoli zlé – dobré z hlediska náboženského, morálního i sociálního. Ve všech ohledech se ubírají správným směrem. Takže i když připustíme vše, co bylo řečeno proti nim, a plně připustíme to, co se nazývá extravagancí, dokonce i za předpokladu, že v některých případech došlo ke směsici pokrytectví a podvodu, zůstává velice podstatný poměr v jejich prospěch. Snížila se zločinnost, opilství se změnilo ve střízlivost, nepoctivost v poctivost, rvačky v dobré sousedské vztahy, nenávist v lásku. Ze špatných občanů se stali dobří, ze špatných manželů a manželek dobří, ze špatných pánů dobří, ze špatných rodičů dobří, ze špatných dětí dobré a z pouhých formalistů v náboženství se stali zbožní a horliví věřící.

Toto jsou výsledky toho, co se stalo. „Po jejich ovoci je poznáte“ (Mt 7,20). Jsou to skutky satanovy? Jsou to věci zdola, nebo shůry? Jsou pozemské, nebo nebeské? Jsou-li to satanovy skutky, pak je jeho království rozděleno a on bojuje sám proti sobě (Mt 12,25).

Je třeba si také všimnout, že všichni skutečně věřící lidé, kteří se zúčastnili těchto akcí, jsou přesvědčeni, že se jedná o Boží dílo. Jejich nepřátelé patří k lidem nenáboženským a světským. Staví se proti nim také papežští kněží. Jsou proti nim hospodští. Nenávidí je unitáři. Nechtějí je ani milovníci rozkoší. Přesto právě tyto věci hovoří velmi silně v jejich prospěch.

Je zřejmé, že toto dílo je Boží, nikoli lidské či satanovo. Bůh povstal, aby v naší době vykonal dílo hodné jeho samého – slavné dílo, v němž lidské nástroje zůstávají stranou a Duch svatý je velkým a nezpochybnitelným činitelem. Takové dílo se nedá snadno zničit. Nebude potlačeno výsměchem, nebude poškozeno zkreslováním, nebude zastaveno nepřátelstvím ani formálních protestantů, ani rozhněvaných římských katolíků. Házejte hrsti písku do potoka, nepřátelé Krista – zastaví to snad jeho vítězný příval? Postavte na Nilu od Théb po Alexandrii hráze – zabrání to snad jeho rozvodnění? Zapojte své mocné hasicí přístroje proti tomuto božskému požáru, který nyní hoří v Ulsteru – copak uhasíte byť jen jedinou jiskru? Pošlete pro své Bileámy, své lživé proroky tisku, vy Baláci moábští! Postavte je na každou zelenou horu od Donegalu po Downpatrick a řekněte jim: „Pojď mi proklít Jákoba, pojď zaklínat Izraele“ (Nu 23,7) – jaká by mohla být odpověď než: „Jak mám zatratit, když Bůh nezatracuje? Jak mám zaklínat, když Hospodin nezaklíná?“ (Nu 23,8).