Svatý Václav a počátky křesťanství v Čechách

28. září slavíme státní svátek nazvaný Den české státnosti. Tradičně je spojován s knížetem Václavem, jehož nechal r. 935 zavraždit jeho bratr Boleslav. Václav nebyl prvním křesťanem na českém knížecím stolci, ale jeho vražda spolu s předchozí vraždou jeho zbožné babičky Ludmily měly nepochybně velký vliv nejenom na utváření české státnosti, ale také na rozšíření křesťanství v naší zemi. Máme skutečně dlouhou křesťanskou tradici a můžeme (a měli bychom) na ni být hrdí. Ačkoliv tradiční nošení lebky sv. Václava a klanění se před ní (či před jakýmikoliv ostatky nebo stvořenými věcmi) považuji za ohavnost a modlářství, přesto mám za to, že bychom měli pamatovat na křesťanské mučedníky, kteří pro svou víru zkropili naši zem vlastní krví. A kníže Václav byl jedním z nich. 

Níže je úryvek z knihy reformovaného faráře Františka Šebesty (1844–1896) „Dějiny křesťanské církve“, kterou v současné češtině vydalo nakladatelství Didasko.

V Čechách muselo křesťanství ještě podstoupit tuhé boje, než dosáhlo vítězství, a českou zemi brzy skrápěla krev mučedníků. Nevíme, jestli Metoděj někdy osobně zavítal do Čech. Jakmile však začal rozšiřovat křesťanství Bořivoj, pohanská knížata ho vyhnala ze země a na jeho místo povolali Strojmíra. Jakmile se však zjistilo, že i on je křesťan, také ho vyhnali a Bořivoje povolali zpátky. Bořivoj však nepřestal šířit křesťanství, a tak ho pohanská knížata přinutila předat vládu vlastnímu synu Spytihněvovi, nakloněnému pohanům. Bořivoj zemřel asi v roce 890 a zanechal po sobě zbožnou manželku Ludmilu a dva syny, Spytihněva a Vratislava, které Ludmila vychovala křesťanským způsobem. 

Dokud žil Svatopluk, bylo panství Bořivojových synů velmi omezené, ale po jeho smrti v roce 894 se Spytihněv odtrhl od Moravské říše a samostatně vládl v Čechách. Veřejně sice proti křesťanství nic nepodnikal, ale nadržoval pohanským knížatům. Spytihněv zemřel zhruba v roce 912, a když získal vládu jeho bratr Vratislav, začal ve spolupráci se svou matkou Ludmilou horlivě podporovat křesťanství. Vratislav si vzal za manželku Drahomíru, lutickou kněžnu, která se sice dala pokřtít, ale po Vratislavově smrti v roce 920 se vrátila k pohanství a snažila se křesťanství vyhubit. Vratislav po sobě zanechal tři syny: Václava, Boleslava a Spytihněva. 

Václav po něm převzal knížectví, ale Drahomíra se ujala poručnictví svých synů i vlády, dala svého druhého syna vychovat pohanským způsobem a začala veřejně pronásledovat křesťany. Nejdřív nechala lstí i násilím zavraždit mnoho křesťanů v Praze. Když viděla, že ji lid nenávidí, zatímco její tchyně Ludmila, Bořivojova vdova, se pro svou zbožnost a šlechetnost těšila velké oblibě, dala Ludmilu v roce 927 ze žárlivosti zavraždit. Pak chtěla dopomoci k vládě svému synu Boleslavovi, a tak ho přemluvila, aby v roce 935 zavraždil svého bratra Václava. Za její krutost Drahomíru zaživa pohltila země. 

Boleslav I. Ukrutný (935–967) se bratrovraždou zmocnil vlády a hned začal všemožně pronásledovat křesťany, vyháněl kněze, zavíral je do vězení a hrozil jim smrtí. Němečtí panovníci si stále chtěli Čechy podmanit a vydávali se za ochránce křesťanství, takže jakmile Boleslav začal trápit české křesťany, viděli v tom záminku k zakročení, a i sami čeští křesťané žádali německého císaře o pomoc. Ota I. přitáhl s vojskem do země, v roce 940 porazil Boleslava a zajistil křesťanům svobodu. Mnohým trápením zkrocený Boleslav Ukrutný se nakonec také přiklonil ke křesťanům a vychovával své syny křesťanským způsobem. 

Za jeho syna Boleslava II. Pobožného získalo křesťanství navrch a pohanství postupně mizelo. Boleslav II. byl však již zcela oddán římskému řádu a s pomocí císaře Oty zřídil v roce 972 pražské biskupství. Papež Jan XIII. k tomu svolil jen s tou podmínkou, že se při bohoslužbě zavede římské učení, římský řád a latinský jazyk. Mnozí čeští biskupové sice proti takovým podmínkám protestovali, ale Boleslav se vším souhlasil a prvním českým biskupem byl zvolen saský mnich Dětmar.