Reformace č. 41
-
„Proste, a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ (Mt 7,7-8)
„Proste, a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.“ (Mt 7,7-8)
Zamýšlím chopit se znovu svého deníku a být mu věrnější tohoto roku. Jak mnoho skvostných věcí promluvených paní Campbellovou a jinými je ztraceno pro vždy, protože jsem je nezapsala včas! Navštívila jsem ji dnes. Na pokyn Arnoštův z legátu Zuzany Greenové dala jsem jí opatřit pohodlnou lenošku, která jí poskytuje možnost posadit se na nějakou chvíli každého dne. Nalezla jsem ji v ní plnou vděčnosti, se sladkou, klidnou tváří, zářící, jak tomu vždycky bývá, světlem odrážejícím se ze samého nebe.
V současnosti se hodně mluví o rychlém růstu sekt. Svědkové Jehovovi, Křesťanská věda, mormonismus, Církev sjednocení a mnoho méně známých skupin produkuje ohromující počet obrácených. Přesto je společný vliv všech těchto skupin zastíněn hnutím, které v posledních několika letech vyrostlo tak, že zahrnuje přes 30% populace USA. Úžasný vývoj toho, co bychom mohli nazvat „znovuzrozenismem“ zasahuje do všech oblastí naší společnosti.
Rád létám s United Airlines a jedním z důvodů je to, že je velmi často možné na 9. kanálu naslouchat komunikaci mezi kokpitem a věží. Žasnu nad přesností a svědomitostí, které charakterizují tyto slovní výměny. Je samozřejmostí, že pilot opakuje pokyny, které získává, aby bylo naprosté jasno ohledně směru, rychlosti a výšky letu. Když kontrolor říká pilotovi, aby „sestoupil na 2 750 metrů a tuto výšku udržoval“, dokážete si představit, že by pilot odpověděl: „Co myslíte těmi 2 750 metry?“ a že by poté s kontrolorem rozmlouvali o otázce objektivní normy měření?
Minulé čtyři články jsme věnovali tomu, co nazývám vůbec nejlepším uctíváním - hlučné oslavě zaznamenané pro nás ve Zjevení 19,6-8. Chtěl jsem naslouchat věčnosti a hlasům lidí na druhé straně, protože jsem hluboce přesvědčen, že jejich pohled na život nám pomůže v oblastech, kde máme tendenci být slabí, zmatení a lehce pokušitelní.
Křesťanský život je neustálý boj proti silám temnoty a obětí je mnoho. Mnozí podlehnou hříchu. Další zanedbávají příležitosti, kdy mohou každý den trávit čas s Bohem, a postupně se tak nechají unést proudem. Postupně na sebe nasbírají nános světa, jako když se nám na autech během zimy, kdy se dají těžko mýt, nastřádají vrstvy špíny a soli. Netrvá dlouho a jsou od Pána velice daleko.
Starší by se měli spokojit s Božím zaopatřením. Možná to bude znamenat, že starší bude – jako apoštol Pavel – pracovat, aby uživil svou rodinu a ve zbylém čase sloužit Božímu stádu, ale rozhodně to nebude člověk, který je ovládaný touhou vlastnit nebo touhou hromadit. Ani alkohol ani peníze neovládají jeho život. Co ho tedy ovládá?
„Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte“ (Jan 3,11). Jak už jsem výše zdůraznil, byla to Kristova odpověď na to, co Nikodém řekl ve svém prvním výroku. „… víme, že jsi učitel, který přišel od Boha,“ prohlásil tento zástupce Sanhedrinu. V odpovědi náš Pán nyní říká: „…mluvíme, co víme, a svědčíme o tom, co jsme viděli…“
Učedníci se nejprve ptali na dobu zkázy chrámu, potom na znamení Kristova příchodu a na skonání věků. Odpovědi Ježíšovy obsahují mnoho tajemného, čemu bychom mohli jedině tehdy plně porozumět, kdyby se to předpověděné již skutečně stalo. Řekl svým učedníkům o některých věcech, které se vztahovaly na obležení Jeruzaléma, o jiných, které se týkaly jeho druhého příchodu a pak o těch, které budou předcházet „konci věků“.
„Měřicí provazce mi padly v kraji blaha, moje dědictví je velkolepé!“ (Ž 16,6)
Jsme doma společně zase jednou. Rozloučení s matkou bylo velmi bolestné. Každý rok jejího života nynějšího rozmnožuje její osamocenost a plní mne touhou, abych mohla ji poskytnouti přístřeší ve svém domě. Avšak přes takové úzkosti jak mám mnoho příčin býti šťastna! Malý náš Arnošt jest životem a duší v našem domě; zvuk jeho nožek cupajících vůkol a všecko jeho žvatlání jest nejsladší hudbou mému uchu, a jeho srdéčko jest plničké lásky a radosti, že ozařuje nás všecky jako sluneční paprsek.