Měli by křesťané modlářství ukázat prostředníček?
Sociální média se bouří kvůli nebiblické a vulgární reklamě, kterou nedávno (článek je ze září 2024 – pozn. red.) zveřejnila společnost Canon Press Douga Wilsona. V této reklamě se Canon Press snaží najít určitý typ mladého muže, který se nebojí (jak říká reklama) ukázat prostředníček modlářství. Modlářství je v reklamě ilustrováno ukázkou z úvodního ceremoniálu letošních olympijských her v Paříži, kdy lidé zesměšňovali Ježíšovu poslední večeři.
Je zcela přirozené, že každý upřímný věřící se proti tomuto otevřenému rouhání ohradil. Víme, že svět nenávidí Krista, a tento pobuřující projev byl dalším důkazem toho, že hříšní lidé ze své podstaty nenávidí Boha. Mnohé reakce křesťanů však svědčily o tělesném hněvu, který viděl modláře jako nepřátele, které je třeba zničit ve jménu záchrany západní civilizace.
Je to podle Písma správná reakce na modlářství? Když se zamyslíme nad tím, jak Bůh v Písmu reaguje na modlářství, vidíme, že Bůh vždy přináší modlářství zničující zkázu. Netoleruje žádné soupeře, ani nedovolí, aby jiní bohové zaujmuli jeho místo nebo si přivlastňovali jeho slávu. Jak ale Bůh modlářství ničí? Nesprávný pohled jistě povede k tělesné reakci na modlářství a modláře. Odpověď na otázku, jak Bůh ničí modlářství, má dvě části. První je, že Bůh nabízí modlářům milost a pokoj skrze evangelium.
Bůh by mohl jediným Božím soudem zničit modlářství a modláře, ale nedělá to. Místo toho Pán ničí modlářství tím, že modláře vykupuje skrze evangelium. Písmo nám ukazuje Boží srdce pro lidi, kteří se bezhlavě vrhli do modlářství, a podrobně popisuje, jak Bůh zachraňuje modláře před jistou záhubou.
Začněme tam, kde modlářství začalo, u Adama a Evy.
Když uvažujeme o pádu lidstva do hříchu (Genesis 3), možná nás modlářství nenapadne. Jádrem pokušení Adama a Evy však bylo právě modlářství. Kdo se stane Bohem a kdo rozhodne, kdo je Bohem? Je to pravý a živý Bůh, nebo by se část uctívání, které náleží Bohu, měla připadnout stvořeným bytostem?
Adam a Eva se rozhodli, že se pokusí stát se bohy, místo aby uctívali Boha. Místo aby odráželi božskou slávu, hledali svou vlastní slávu. Jejich modlářství vedlo k pádu lidstva do nevýslovné hříšnosti.
Boží reakce na jejich modlářství však není zcela taková, jakou bychom mohli očekávat. Prokletí hada, ženy, země a muže není překvapivé, ale jádro Boží reakce je nečekané a překvapivé: lidstvo zvítězí nad hříchem a smrtí skrze potomka ženy (Genesis 3:15).
Rajská zahrada představuje vzor pro Boží reakci na modlářství. Soud přichází kvůli hříchu. Bůh však modlářství ničí skrze vykoupení a nabízí lidstvu milost a pokoj prostřednictvím dobré zprávy evangelia.
Dále se podívejme na otce víry, Abrahama.
Abraham nezískal Boží požehnání proto, že byl věrným ctitelem živého Boha, který odmítal modly. Naopak, Jozue naznačuje, že Abraham uctíval falešné bohy stejně jako jeho příbuzní (Jozue 24), ale Bůh se nad ním smiloval a povolal Abrahama z modlářství, aby sloužil pravému Pánu.
Často správně vidíme, že Boží soud ničí modlářství, ale můžeme snadno přehlédnout, že Boží milost také ničí modlářství, jako tomu bylo u Abrahama, který se z modláře stal vzorem víry. Abraham opustil modlářství pouze proto, že zasáhla Boží milost, změnila jeho srdce, vzkřísila ho ze smrti k životu a povolala ho ke spasení skrze víru. K devastujícímu zničení modlářství dochází, když Boží milost rozbije modly v našich srdcích.
Vidíme také Boží neustálou výzvu k pokání u izraelského národa. Ačkoli měl být Izrael národem vyvoleným pro Boha, neustále se obracel k modlám okolních národů. Jak však vidíme u proroků Starého zákona, Bůh je neustále volal ke spasení a nabízel jim pokoj a milost za jejich hříchy.
V Ezechielovi 18:30-32 Hospodin prohlašuje, že bude soudit Izraelity podle jejich jednání, a dává jasně najevo, že potřebují pokání. Potřebují nové srdce, které jim Bůh prostřednictvím nové smlouvy poskytne. Bůh nemá zalíbení ve smrti bezbožných, ale rád ničí modlářství tím, že modláře zachraňuje svou milostí skrze evangelium Mesiáše.
Pro nás křesťany je snadné mít radost ze smrti bezbožných (tj. modlářů). To však není Boží reakce. On by raději viděl, aby se modláři obrátili a žili ve víře v Krista.
Tato milost nebyla vyhlášena pouze Izraeli, ale také pohanům.
Pokud bylo něco jisté, když Pavel kázal evangelium pohanům, pak to, že byli modláři. Pohanský panteon falešných bohů neměl konce.
Jedním z příkladů toho, jak Pavel zacházel s řecko-římskou modlářskou kulturou, je 17. kapitola Skutků apoštolů, která podrobně popisuje jeho službu modlářům ve filozofickém hlavním městě pohanského světa: v Aténách.
Pavlův duch byl pobouřen modlami, které viděl, což je přirozená a správná reakce křesťanů na modlářství v naší kultuře. Křesťané chápou, že modlářství je urážkou Boží slávy, a právem nás pobuřuje, když vidíme, jak lidé stvoření k Božímu obrazu odmítají pravé uctívání Stvořitele. Ale šel snad Pavel kolem athénských model a ukazoval na jejich oltáře prostředníček?
Ne! Místo toho Pavel hlásal evangelium. Ukázal těmto modlářům Boží plán spasení skrze Ježíše a povolal je ke spasení skrze evangelium milosti. Někteří činili pokání a Bůh zničil jejich modlářství skrze pokorné, ale vášnivé kázání Pavla, který s nimi sdílel naději na záchranu od hříchu a soudu.
Pavel měl za úkol zničit modlářství – ne hněvem, jedovatými slovy, vulgárností nebo fyzickým bojem, ale evangeliem Ježíše Krista.
Když Pavel přišel do Tesaloniky, setkal se také s lidmi, kteří byli ponořeni do falešného uctívání pohanských bohů. Pavel se tedy snažil zničit tyto modly a pohanské uctívání, které ovládalo město – prostřednictvím evangelia. Mnozí byli spaseni (1. Tesalonickým 1:9-10).
Zpráva o neuvěřitelné proměně těchto modlářů, kteří se odvrátili od svých model a začali sloužit pravému a živému Bohu, se rychle rozšířila. To vše se stalo proto, že Pavel přišel do Tesaloniky, nikoli aby zachránil kulturu nebo civilizaci, ale aby kázal evangelium věčného spasení s milostí modlářům, kteří bez Krista jdou do zahynutí.
Proč se zdá, že evangelium dnes nemá stejnou moc jako za Pavlových časů? Někdy chceme evangelium použít ne k tomu, abychom zničili modlářství, ale abychom ochránili naše vlastní formy modlářství. Musíme se evangeliem Ježíše Krista vypořádat se všemi formami modlářství, zejména s modlářstvím, které sídlí v našich vlastních srdcích. Kázat evangelium, které chrání jednu formu modlářství před jinou, znamená nekázat evangelium vůbec.
A konečně, tato nabídka milosrdenství a pokoje skrze evangelium se vztahuje na všechny končiny země.
V Izajášovi 45:20-22 Bůh vyzývá modláře, aby se zamysleli nad tím, co dělají a koho uctívají, a aby si uvědomili marnost modlářství. Poté Bůh modlářům připomíná, že on je pravý Bůh a spravedlivý Spasitel. Potřebujeme Spasitele, který nás vysvobodí od našich model a zničí naše modlářství. Bůh tedy volá k nám, ke každému, kdo chce slyšet, ze všech končin země.
Tato nabídka milosrdenství je voláním našeho milosrdného Boha a Spasitele. Volá k hříšníkům všude, aby se k němu obrátili a byli spaseni. Volá k hříšníkům, aby uznali, že on jediný je Bůh a že žádný jiný není. Bůh spasí všechny, kteří k němu volají a prosí o vysvobození. Pán reaguje na modlářství tím, že je zcela ničí, a pověřil hlásáním evangelia milosti, aby zničil falešné uctívání a vysvobodil ty, kteří jsou otroky modlářství. Proč by naše reakce měla být jiná?
Přidat komentář