Budou jako slunce vycházející v plné síle

• Ale ti, kdo jej milují, budou jako slunce vycházející v plné síle. (Sd 5,31)

To zpívala Debóra; a my můžeme převzít její nápěv a učinit z něj svou modlitbu za všechny, kteří upřímně milují Pána Ježíše Krista.

Toužíme po tom kvůli němu. — Nemůže být k jeho slávě, aby jeho následovníci byli slabí a zvetšelí, slábnoucí a kolísaví, odpadlí a nestálí. Lidé ho budou posuzovat podle nich a budou považovat jeho světlo za skomírající, pokud nedokáže udržet záři a oheň v těch, kteří ho následují. Kromě toho, jak velká musí být bolest v jeho srdci, když ti, kterým věnoval bolest a péči, ho zklamou a podvedou!

Toužíme po tom kvůli nim samotným. — Pomyslete na blahodárné působení slunce — probouzí ptáky a květy, maluje bohatými barvami přírodní krásy, dává dozrát ovoci, těší děti i dědečky, všude šíří své uzdravující paprsky. Kdyby si bylo vědomo dobra, které rozdává, jaké by to pro ně bylo požehnání! Copak by litovalo vynaložení svých životadárných sil, když by z milionů vzhůru obrácených rtů slyšelo, jak mu lidé žehnají? Taková může být blaženost křesťanského pracovníka, pokud jeho život bez ztráty světla a tepla dospěje k dokonalému dni. Blahoslavení jsou ti, kteří žehnají. Je-li radostné přijímat, je mnohem radostnější rozdávat. Mějte „na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.‘“

Toužíme po tom kvůli ostatním. — Svět je už tak dost bez slunce! Mnozí umírají touhou po slunečním svitu! Temnota přináší chlad a smrt. Nedovolte, aby vaše cestu zakrývaly mraky, a pokud se tak stane, proměňte je ve zlato. Sviťte, spravedliví, v království svého Otce, jako satelity většího centrálního Slunce spravedlnosti!