7. května

Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat. (Ž 119,60)

To je srdce zapálené horlivostí pro Boží slovo. Je to jasné nastavení mysli i vůle, touhy a odhodlání dodržovat Pánovy příkazy. A to nejenom tehdy, když se tak nějak připletou do cesty, ale cíleně, vědomě, soustředěně – pospíchá a neotálí! Využije každou příležitost, pronásleduje Pánovy příkazy, aby je mohl dodržovat. To není něco, co by člověk mohl zvládnout z vlastních sil – dokonce je to lidské přirozenosti dost proti srsti. Takové srdce, které neotálí s láskou k Pánovým přikázáním, je srdce proměněné milostí Kristovou, srdce zachráněné pouhou milostí z pouhé víry v samotného Pána Ježíše Krista. Bůh ho proměnil a ze srdce kamenného učinil masité, do něhož vepsal svůj zákon, svou lásku, a nyní v něm on sám působí, že takové srdce chce i koná.