Ohlédnutí za neblahým výročím

Podobně jako každé jaro se i letos chystám na konferenci pro služebníky, kterou od roku 1962 pořádá nakladatelství Banner of Truth (Pás pravdy). Je to vždy úžasná příležitost strávit čtyři dny ve společenství zbožných bratrů z různých zemí, sytit se Božím slovem, slyšet o tom, jak Bůh pracuje v různých zemích a být vytržen z každodenního koloběhu života. 

Nejinak tomu bylo i na jaře roku 2020. Ale 12. března tehdejší vláda pod vedením p. Babiše vyhlásila lockdown a s účinností od 16. bylo všechno uzavřeno, včetně církví. Lidem bylo doporučeno, aby se nestýkali ani v rámci širší rodiny. K podobným věcem došlo po celém světě. V naší zemi byly bohoslužby oficiálně povoleny opět na začátku května, ale mohlo se jich účastnit pouze dvanáct lidí se zahalenými tvářemi, s ničím neopodstatněnými asociálními rozestupy, kteří měli povinnost se důkladně vydesinfikovat a „pozdrav svatým políbením“ (2K 13,11) mohli aplikovat vzájemným ťuknutím lokte o loket. Po jarním lockdownu následovaly na podzim další spojené ještě se zákazem zpěvu, segregací lidí na základě očkovacího statusu (tečky) atd.

Tom Ascol, ředitel biblického semináře Founders, v předchozím článku mluví o tom, že se církve poučily a pověnovaly se tomu, co zanedbaly, tedy prostudování vztahu církve a státu, aby se do budoucna připravily na podobné věci. Kéž by to tak skutečně bylo! Možná to opravdu platí o některých církvích ve Spojených státech, ale že by to tak bylo i u nás, si nemyslím. Nulová reflexe a snaha vše zamést pod koberec ukazují spíš na opak. 

Proto na následující stránce najdete předmluvu ke knize Císař a církev, kterou napsal Zdeněk Karásek, která je nejenom doporučením této knihy, ale může být poučením pro nás i další křesťany. A kniha samotná je vynikajícím biblickým rozborem vztahu církve a státu.