V jeslích i v hrobě

• Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí. (Lk 2,11–12) 

• Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. (Mt 28,6)

Takto hovořili andělé v Betlémě, a stejně tak andělé v Jeruzalémě v zahradě onoho vznešeného muže u hrobu vytesaného ve skále: „Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel.“

A uvidíte, že v prvním textu mi záleží hlavně na slovech „položené do jeslí“ a v druhém textu na „pojďte se podívat na místo, kde ležel.“ Ano, spojil jsem to dohromady, ačkoliv první text je vánoční a druhý velikonoční. Jak byste to mohli oddělovat? Co Bůh spojil, to nemáte rozdělovat. Kdyby přišel na svět jen proto, aby si poležel v jeslích, neměli bychom Spasitele. Vy, písmáci, byste měli říci: „My vidíme Velikonoce už v prvním textu.“ Narodil se Spasitel – jak byste v tom neviděli jeho hrob, když vás má vykoupit ze všech nepravostí? Rád bych zdůraznil šest věcí:

1. Původ života a plnost času

Na svět přichází Pán, ten, který svým slovem zformoval vše, který je Původcem veškerého života. Jeho příchod na svět je jádro a vrchol všech jeho plánů, znamená to, že nastala plnost času. Těšte se, když dochází k naplnění toho, co on od věků zamýšlel! Pak dojde na všechno ostatní, co se týká vás, mě i celého světa.

Na tom, kdy to bylo, mi pramálo záleží. Záleží mi na tom, že to bylo. Nezdá se, že by to bylo v zimě. Rozumná římská vláda by neplánovala sčítání lidu na zimní období. A těžko to mohlo být v zimě, když pastýři nocovali u svých stád. Proč to tedy církev umístila na 25. prosinec? Protože je to nejkratší den v roce, zatímco památný den Jana Křtitele je 24. června, nejdelší den. (Jan prohlásil: „On musí růst a já se menšit.“)

Od dnešního dne světla přibývá. Na tom však nezáleží, ale na tom, abyste pochopili, že to byla přesně ta událost, kterou Bůh zamýšlel od věků. Z našeho pohledu to vypadá tak, že přišel napravit, co jsem já pokazil. Ale z jeho pohledu je to jinak. Všechno je jeho. Nikdy se nestalo nic, co nezamýšlel. Všechno pojal do svých plánů. Vy musíte konat to, co si přeje. Když to pochopím, těším se a mám mysl plnou naděje a útěchy. Když Bůh dechl na sochu člověka v ráji, vdechl do něj svého Ducha svatého. „A hle, bylo to velmi dobré.“ Nemohlo by se mu to tak líbit, jak se mu to líbilo, ale když ustoupil, aby Boží Duch ustoupil od Adama, ukázalo se, že člověk je tělesný jako my. A to proto, aby došlo na to lepší, co připravuje: aby přišel a napravil, co je vaše vina, která je však součástí jeho plánu.

2. Spasení zjevené v divné podobě

Když přichází, co přináší? Přináší spasení. Jaké je to spasení? Divné. Není takové, jak si ho představujete. Jak je divný ve všem, tak je divný i v uspořádání vaší spásy. Otevřete si, prosím, Galatským 1,11: „Ujišťuji vás, bratří, že evangelium, které jste ode mne slyšeli, není z člověka.“ To není nic, co by si člověk dokázal vymyslet. Každý přirozený člověk, když slyší, že na sebe vzal tělo a ležel v jeslích, řekne: „To bude pěkný Spasitel!“ Z vašeho pohledu je to zcela rozumné. Ale když se stanete Božími lidmi, uvidíte veliké světlo. On si přeje, abych byl nejšťastnější člověk na světě, a to ne v ráji, ale šťastný na takto nešťastném světě. To je něco víc, než jste si dovedli představit o tom, jak budete šťastní v ráji.

Ale jak bych já mohl být šťastný na takovém nešťastném světě, když jsem stejný jako ten nešťastný svět kolem? Kdybys to jen viděl! Vždyť já jsem jen tělo, a co ze mě prýští, to jsou skutky těla, ovoce těla, hřích. Je možné, abych byl šťastný? To je naprosto nemožné.

Představte si, že se vaše duše skládá ze samých krásných strun, které jsou nádherně nebesky naladěné. A teď si představte skutek těla. Jedna z těch strun se rozladí. Kdo to napraví? Žádná z těch rozladěných, žádný z těch nešťastných.

Ale co tu vidím? Tu jde ten nejšťastnější. Ano, on se sebou přináší radost. „Ale jen pokud není v těle,“ řeknou ti bystří. Zde však vidíme to tajemství. On přichází na svět, aby byl sám u sebe ten nejmenší. To je ohromné štěstí! A byl ten nejšťastnější člověk.

Když jsem sám u sebe veliký, mnoho si slibuji a čekám velké věci. To je ale vaše zpečetěné neštěstí. On nečeká od nikoho nic, leč co mu sám dá. A proto se jde položit do jeslí, aby se položil v tom chladném hrobě.

3. Jak se mu daří v díle spasení?

Mnozí řeknou: „Jemu se nedaří.“ Už jako jinoch je obdivován učenci, je to krásný obraz učenosti. Vyrovná se všem prorokům. Mluvil, jako nikdo nikdy nemluvil, ale nedokáže se odhodlat k velkému skutku, aby vyhnal nepřátele ze země. Kdyby na to jen myslel! Ale konec je smutný. Nyní leží jako Spasitel, který neprosadil svou vizi.

Jsou zklamáni i ti, kteří ho milovali: „A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael!“ (Lk 24,21). Všechno je pryč. My jsme čekali, ale zklamali jsme se! Jemu se to nedaří. Ten svrchovaný Pán přišel, aby pomohl, ale nedaří se mu to.

I vy, dobří přátelé, řeknete: Jemu se to nedaří. Ale to je právě to pravé. On půjde a zruší hřích. „Předpověděl vám to.“ On má všechno od věků promyšlené. To není něco, k čemu došlo až teprve, když nastala nouze. On umřel pro můj hřích na dřevě kříže. To je jádro nebeských plánů. A jestli to vynecháte, musíte mi dovolit, abych vám řekl, že nejste křesťané. Ten nebeský Pán se položil v jeslích a v hrobě, aby mě spasil.

4. Jak tomu mám porozumět?

Na to přirozený člověk nikdy nestačí. Na to nejsem, abych vám to přirozeně vykládal, ale když se mu to zalíbí, on to vyloží i tomu nejméně učenému tak, že je mu to jasné. Mým úkolem je vysvětlit, že to tak je. Jestli se snažím, abyste to pochopili, a vy to nechápete, je to moje vina. Když Bůh vezme svého Ducha od Adama, je Adam tělesný jako my. Ale když vdechne opět svého Ducha, člověk se začne ohlížet po Bohu, svém Spasiteli. Tak to funguje.

Když na vás dýchne, bez jakéhokoli přemlouvání, začnete každý naříkat nad sebou. Ale dokud nedýchl, všechny řeči jsou marné! Nedýchne na vás zbytečně. Vždy vzbudí touhu, že ho musíte mít.

5. Pátá věc se týká nás, kteří to prožíváme.

On zde byl, ležel v jeslích i v hrobě a vše je v nejkrásnějším pořádku. Můžete si myslet: Teď to bude jako v ráji! Ukáže se však, že to tak není. Stejně jako je divný, když koná spasení, tak je divný i ve vedení našich životů.

On odpočívá v jeslích, on odpočívá v hrobě. Ale to není všechno. Ještě na jednom místě se říká, že odpočívá. Otevřete si, prosím, Marka 4,38–39: „On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: ‚Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?‘ Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: ‚Zmlkni a utiš se!‘ I ustal vítr a bylo veliké ticho.“

Zde máte třetí místo v Písmu, kde Pán Ježíš odpočívá. Je bouře a on si na lodi odpočívá! On má pokoj, ale ti kolem si myslí, že jsou v ohrožení života. Tak to s tebou bude vždycky. Na světě můžeš čekat to, co člověk může čekat, když se vydá na moře. Na světě se musejí čekat bouře.

On se rozhodl, že zůstaneš na světě, ale on o tebe pečuje. Tak tě vede, a ty si budeš věčně v nebi vzpomínat, jaké to na světě bylo. Zde byly samé těžkosti, ne jako v nebi, kde je všechno hladké. On ti přeje štěstí; čekej jen, až se ukáže jeho světlo. Tak je divný, když tě vede.

6. Kde máš na to všechno nějaké znamení?

Nuže, ty texty o tom mluví. On ležel v jeslích a v hrobě a zase vstal, on, který vše zformoval. A ty se ptáš: „Jaký to má smysl, kdo to může ověřit?“ Nikdo. Vy nemůžete ověřit ani údaje ze včerejšího dne. Jaký tedy máte důkaz? Ten důkaz, který vám dal z milosti. On je Pomocník a je zde jeho krásná, čistá církev. Zatím se neobtěžoval dát jiný důkaz.

Jak tomu mám rozumět? Nuže, tady jsou temnoty a jen temnoty, pokud zde není ten, který se položil do jeslí i do hrobu. Ale je-li zde ten, který se položil do jeslí i do hrobu, pak se objeví i jeho světlo. „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi!“ To jste vy.

On si přeje, aby tu byla potopa, ale vy jste na korábu, který se vznáší nad vodami, Pán Ježíš přebývá s vámi a on si přeje, aby to zatím nebylo jinak. A zatím zde svítí uprostřed temnot to světlo, které má u svého lidu.

O to běží, abych já byl jeho a prožíval, že je můj Spasitel, a nedal se klamat tím, co mi mé tělo a vaše tělo napovídá. Boží pravidla platila v přírodě od věků, i když jste o tom nevěděli nic. To, co je skryté, platí od věků, třebaže dosud nevíte nic. Tak se věci mají duchovně. Platí to všechno od věků, ale já jsem neviděl nic, protože se mu nezalíbilo se mě dříve dotknout. Až se mě dotkl a zjevil mi, že potřebuji Spasitele, pak pochopím vše. On se položí v jeslích a v hrobě. Tobě je to zvěst spasení, ale těm druhým je to jen židovská pověst, ani ne tak krásná jako ty řecké báje. „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. … Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí. … Pojďte se podívat na místo, kde ležel.“

Amen.

Kázáno 25. prosince 1910.