Bůh si může použít i koktavého člověka

Musí nám naše nedostatky a slabosti bránit v účinné službě? A jak bychom měli smýšlet o ostatních členech církve, kteří mají zjevné, omezující nedostatky?

James Alexander Stewart zažíval jako evangelista obrovský úspěch. Ve věku 20 let byl tak vyhledávaný, že kázal čtyřikrát nebo pětkrát denně. Svůj čas také vyplňoval evangelizací na ulicích a v domácnostech. To bylo pro mladého muže příliš, aby to zvládl sám. Stewart k tomu řekl:

Začal jsem cítit, že potřebuji spolupracovníka, který by se mnou spolupracoval na evangelizaci. ... Mé srdce také toužilo především po společníkovi, s nímž bych mohl sdílet své duchovní zážitky, společníkovi, s nímž bych se mohl modlit. ... Cítil jsem, že mou největší potřebou nyní je evangelista, který se modlí.[1] 

Stewart se začal modlit za partnera pro službu a Bůh mu odpověděl nečekaným způsobem. Na jednom setkání k němu přišel muž z Anglie jménem Herbert Brown a nadšeně prohlásil: „B-b-b-b-b-bratře S-s-s-s-Stewarte, mám pro tebe úžasnou zprávu. B-b-b-b-b-bůh mě povolal, abych s tebou spolupracoval!“

Boží odpovědí na Stewartovu prosbu o spolupracovníka v duchovní službě bylo, že mu poslal koktavého člověka!

Populární a výmluvný evangelista nebyl potěšen. Dokonce se modlil: „Ó Bože, tato situace je nemožná. Duch Svatý není původcem zmatku a jistě by do své služby nepovolal koktavého člověka.“ Stewart pokračuje:

Připomněl jsem [Bohu], že je v sázce pověst evangelizační služby. „Co na to řeknou věřící – nemluvě o nevěřících!“

„Požádal jsi mě, abych ti poslal spolupracovníka, a já jsem tak učinil. Nebuď vzpurný,“ řekl mi můj nebeský Otec. „Nezajímá tě až tak moc pověst MÉHO jména, jako spíše tvá vlastní. Bojíš se, že tě můj služebník ztrapní. Vím, že koktá, ale nezapomeň, že je to můj drahocenný služebník, vykoupený za nekonečnou cenu krví mého milovaného Syna. ... Copak nemohu být oslaven ve slabosti svého služebníka a mocně skrze něj působit? Není to svědectví tvého evangelia, ale mého.“

James Alexander Stewart pokorně přijal, že Herbert Brown byl odpovědí na jeho modlitby.

Zajímavé je, že když se Herbert modlil, jeho řeč byla oproštěná od koktání. Stewart o jeho modlitbách řekl:

Před trůnem měl svatou odvahu. Ano, mohu to s úctou říci, byl s Bohem v důvěrném vztahu. Někdy mi jeho odvážné prosby doslova vyrazily dech. Brzy jsem zjistil, že mohl být vůči Bohu přátelský, protože s ním měl důvěrný vztah; dobře se znali.

Když tito muži šířili evangelium, Boží moc se projevovala novými a nápadnými způsoby. Herbert Brown dokonce občas kázal, ale málokdy bez koktání. Jeho koktání provázelo stříkání slin, které všichni viděli a někdy, pokud byli v dosahu, i cítili! Přesto Bůh použil tohoto neohrabaného kazatele: „Duch Boží vtiskl slovům moc. Nikdo nikdy nezapomněl na jeho poselství, protože když je posílal na Kalvárii nebo do pekla, bylo to s velkým důrazem!“

Herbert Brownovi jeho postižení někdy vadilo. Jednou prosil Stewarta, aby se modlil za jeho osvobození. Stewart odpověděl: „Budu se za tebe modlit, ale řeknu ti, že raději budu kázat koktavě a budu se zadrhávat, jestliže budu mít pomazání, které máš ty, než abych měl svobodu bez pomazání.“

Zvažte následující ponaučení, která si můžeme vzít z života Herberta Browna:

1. Vaše slabosti nejsou překážkou pro to, aby Bůh skrze vás mocně působil. Vaše omezení mohou být právě tím, co Bůh použije, aby vás učinil co nejužitečnějším. Pamatujte na Pavlův trn v těle: „Třikrát jsem Pána prosil, aby mi to odebral. Ale on mi řekl: ‚Má milost ti stačí, neboť má moc se dokonává ve slabosti.‘ Proto se budu raději chlubit svými slabostmi, aby na mně spočívala moc Kristova“ (2K 12,8–9).

2. Buďte ochotni přijímat „údy těla, které se zdají být slabší“ (1K 12,22) a spolupracovat s nimi stejně jako s těmi, kteří jsou obvykle považováni za atraktivnější a schopnější. Jsme tak rychle ochotni přiblížit se k lidem, kteří jsou uhlazení a dynamičtí, že nám může uniknout Boží moc, kterou zažijeme pouze tehdy, když přijmeme ty, které svět ignoruje.

3. Pastýři, dejte si pozor, abyste nebyli příliš spokojeni s dobře připraveným kázáním, aniž byste se dostatečně zajímali o to, abyste při svém kázání zakusili Boží moc (1K 2,4). Herbert Brown se ve svém životě spoléhal na Boha, což ho činilo mnohem užitečnějším než člověka, který se nemodlí, ale vše říká výmluvně. Richard Baxter to ve své klasické knize Reformovaný pastor vyjádřil takto:

„Zbožný kazatel, který mluví, jako by viděl tvář Boží, působí na mé srdce více, i když používá prostá slova, než dokonale připravený člověk, který zbožný není.“

[1]   Citáty a fakta jsou převzaty z brožury Jamese Alexandra Stewarta, He Was a Stutterer: The Story of Herbert Brown of England—A Mighty Intercessor (Asheville, NC: Revival Literature, 2007).