Krásná práce

• Věrohodné (je to) slovo: Jestliže se kdo po dohlížení vztahuje, po krásné práci touží. (1Tm 3,1, vl. překlad)

Jsme na začátku třetí kapitoly prvního listu Timoteovi a mluvíme o povolání k práci starších ve sboru. První verš třetí kapitoly o tom mluví jako o krásné práci. V originálním textu je slovo skutek, které se v Písmu používá celkem často a má širokým rámec použití – od skutků zákona, přes práci jako takovou, úkol, činnost, záležitost až po požadavek (např. zákona – Ř 2,15). Nejsme spaseni ze skutků (Ef 2,9) – tam je přesně toto slovo, ale jsme spaseni k tomu, abychom konali dobré skutky (Ef 2,10) – je tam stejné slovo. 

V našem textu toto slovo popisuje úkol, činnost, práci, po které touží muž, který chce být starším církve. Tento verš nám říká, že kdo chce být starším, musí rozumět tomu, co je obsahem vedení církve – Písmo tady říká, že takový muž touží po krásné práci. Jestliže je v jeho očích tato práce krásná, zcela nepochybně musí chápat, co je jejím obsahem. 

Slovo, které charakterizuje tuto práci, je řecké slovo kalos, se kterým jsme se v tomto listu už setkali. Je to slovo, které měl Pavel zjevně rád, protože v šesti kapitolách tohoto dopisu je celkem sedmnáctkrát. My jsme se jím více zabývali v osmnáctém verši první kapitoly, kde jsme mluvili o dobrém boji víry. Slovo dobrý je slovo kalos. Dobrý boj, dobrá práce, krásná práce, krásný úkol – slovo kalos se dá přeložit také jako správný, znamenitý, vhodný. Když se používá ve smyslu krásný, mluví o dokonalosti, nádheře. Takže práce, o které je tady řeč, je popsaná jako nádherná práce – je to taková práce, po které by alespoň někdy měl zatoužit každý znovuzrozený muž. A v páté kapitole, když Pavel znovu mluví o starších, mluví o poctě starším, kteří dělají svou práci dobře (kalos), znamenitě. Je to krásná práce, kterou je potřeba krásně, dobře dělat. 

Ale Písmo v našem textu také říká, že to je práce, úkol. Není to pozice, není to úřad. Někdy křesťané mluví o úřadu starších a dohlížitelů, ale Písmo nikdy nikde nemluví o úřadu. Mohl by zde být jistý náznak něčeho podobného, protože 1. Timoteovi 5,22 a Titovi 1,5 mluví o tom, že starší má být ustanovený, tedy oddělený, veřejně označený a v tomto smyslu uvedený do služby s všeobecně vyjádřeným souhlasem církve, ale není uveden do úřadu nebo ustanoven do pozice. Je veřejně označen jako ten, kdo nese zodpovědnost za stádo, komu byla svěřena zodpovědnost a spolu s ní také autorita, ale tato zodpovědnost znamená mnohem více práce a mnohem více služby. Jedná se o oficiální pověření, ale byl bych opatrný a váhal bych s tím, nazývat ho úřadem. Myslím, že daleko lepší je rozumět vedení v církvi jako úkolu, který byl svěřen několika vybraným ovcím z celého stáda. Starší jsou pořád jenom ovce, i když jim zároveň byla svěřena zodpovědnost pást stádo. Tato zodpovědnost z nich neudělala něco víc, pouze na jejich bedra vložila víc zodpovědnosti, a to jak ve vztahu k lidem, tak také ve vztahu k Bohu (viz např. Žd 13,17 nebo Jk 3,1). 

Když se vrátíme k práci, o níž je řeč v našem textu, je zjevné, že vedení církve není nějaká vyšší úroveň křesťanského života, ale není to ani nějaká zájmová či doplňková činnost. Není to koníček, který by člověk mohl dělat ve svém volném čase. Je to práce, úkol. Je to něco, co do velké míry bude pohlcovat život člověka – proto také Písmo mluví o zjevné míře zralosti člověka, který má být ustanoven jako starší, protože jenom zralý člověk bude moci dobře nakládat se svým časem tak, aby nezanedbával úkol, který mu byl svěřen, ani aby nezanedbával všechny ostatní povinnosti, které už má. Práce starších je těžkou prací – podívejte se na to, jak Pavel popisuje svou službu církvi v Efezu, když mluví se staršími efezské církve – dává jim tak příklad a návod, jak si mají sami počínat ve své službě:

• Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu; všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách. … Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu. (Sk 20,20.31) 

Ve shromážděních i v rodinách, ve dne v noci, se slzami v očích, všechno, co jste potřebovali slyšet, celou radu Boží… – to jsou slova, jimiž Pavel popisuje svou službu a ukazuje tak efezským starším, jaká má být jejich služba. Ještě více se můžeme o této krásné práci dozvědět, když se blíže podíváme na slova, která v Písmu slouží k popisu starších. Už jsem řekl, že ta slova nemluví o pozici, ale popisují úkol, náplň práce. 

Na tato slova se podíváme v dalších článcích.