30. dubna

Pravím, Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov. (Ž 119,57)

Hospodine, tys můj úděl – není nad krásnější a lahodnější slova, která si může křesťan neustále opakovat. Bůh je můj úděl. Blahoslavený je každý, kdo toto může vyznat. Žalmista zakoušel toto požehnání jenom zdálky, v mlhavých obrysech – a přesto z něj mohl těšit natolik, že to překonalo veškerou radost a potěšení tohoto světa. Křesťané dnes mohou zakoušet plnost tohoto požehnání, protože Pán byl zjeven v těle – Bůh přebýval mezi námi a my nyní dobře víme, kdo to je, jaký je a co všechno v něm máme. Tedy, že v něm máme úplně všechno a bez něj nemáme vůbec nic. Kristus je nám vším. Je naším údělem, je cílem, k němuž směřujeme, je plností všeho, co jsme a co máme, je naší radostí a blažeností.