Zamyšlení

Kromě Božího ucha nemáte místo, kam byste mohli vylít své potíže. Pokud je řeknete svým přátelům, na okamžik se svých potíží sice zbavíte, ale ony se zase vrátí. Když uvalíte své břemeno na Boha, vrhnete ho do takové hloubky, ze které nikdy nevystoupí. Odhoďte své potíže tam, kam vrháte své hříchy. Své hříchy jste uvrhli do hlubin moře; tam také odhoďte své těžkosti. Nedovolte, aby se problém usadil ve vaší mysli ani na půl hodiny bez toho, abyste to řekli Bohu. Jakmile nastane problém, okamžitě to řekněte svému Otci.

Pamatuj na to, že podle toho, jak bude naplněné tvé srdce, bude naplněný i tvůj život. Bude-li tvé srdce prázdné, tvůj život bude jako kůží potažená kostra. Bude-li však tvé srdce naplněné, bude naplněný i tvůj život a jeho síla bude promlouvat k okolnímu světu. Zachovávej ve svém nitru pokoj s Bohem. Drž se pevně toho, že tě Ježíš smířil s Bohem. A uchovej si dobré svědomí. Potom bude tvé srdce naplněné a tvá duše bude plná síly k činění Pánova díla. Měj pokoj s Bohem. To udrží tvé srdce čisté.

S němými dušemi Kristus nikdy nezůstává dlouho – pokud k němu nezačnou volat, odejde. Jak úžasný dopad má modlitba na naše společenství s Ježíšem! Jedno se neobejde bez druhého. Ti, kteří neustále setrvávají v přítomnosti laskavého Přímluvce, se modlí horlivě a nepřetržitě. Ti, kteří v přímluvách svádějí nejtěžší boje, se budou velmi dlouho držet Anděla, s nímž zápasí. Jozuův hlas zastavil na několik hodin slunce na obloze, ale hlas modlitby může udržet slunce spravedlnosti po měsíce i celé roky.

Neboj se. Kristus je tvá síla a spravedlnost. Vlny narážejí na bok lodi, ale nemohou loď zničit. Jenom se o ni rozbíjejí. Pán je u kormidla – nedá to tvému srdci jistotu? Jeho loď už se přenesla přes mnohé vlny – neposílí to tvou důvěru? Musela by to být opravdu ohromná vlna, která by mohla tuto loď potopit, ale taková se nikdy neobjeví.

V poslední den Pán Ježíš přivede před Otce plný počet svého lidu. Ani jeden z nich nezahyne. Archa našeho spasení převeze veškerý svůj živý náklad do přístavu věčného odpočinutí.

Ctěný světec byl kdysi tak uchvácen zjevením lásky svého Pána, že když pocítil, že ve své smrtelnosti již není schopen vydržet více takové blaženosti, zvolal: „Zadrž, Pane, už to stačí, stačí!“ V nebi budeme moci ponořit své rty do bezedné studnice lásky a pít z ní už navždy. Ó, to bude skutečná láska, která bude navěky zapla­vovat naše duše v domě našeho nebeského Otce! Kdo může vypovědět ta  pohnutí, uchvácení a úžasné slasti, které v nás tato láska vyvolá? A kdo vytuší tu lahodu písně nebo rychlost poslušnosti, které budou nebeskými projevy lásky dovedeny k dokonalosti?

Stejně jistě jako je Bůh Bohem, jestliže ho dnes skutečně hledáte v Kristu, přijde den, kdy bude na vašich rtech polibek plného ujištění, kdy vás obejme náruč svrchované lásky, a vy poznáte, že to je pravda. Možná jste jím dříve pohrdali, ale pak ho budete znát jako svého Otce a svého přítele. Možná jste porušovali jeho sabaty a pohrdali jeho Slovem; ale přichází den, kdy sabat bude vaším potěšením a jeho Slovo vaším pokladem.

Hříšníku, kéž najdeš uspokojení v tom, jak se Bůh dívá na to, když začínáš činit pokání. Nedívá se na tebe stejně, jako pohlíží na všechny lidi, ale dívá se na tebe s velkým zájmem. Pohlížel na všechny tvé hříchy i na všechna tvá trápení s nadějí, že budeš činit pokání a nyní vidí první záblesky milosti a raduje se z nich. Žádná hlídka na věži osamělého hradu se nikdy neradovala z prvních jitřních paprsků více, než se Bůh raduje z počínající touhy ve tvém srdci.

Kdyby mě někdo požádal o shrnutí křesťanského náboženství, řekl bych, že na to stačí jediné slovo: modlitba. Kdyby se mě ptali na to, v čem spočívá celá křesťanská zkušenost, odpověděl jediným slovem: modlitba. Člověk musí být usvědčen z hříchu dříve, než se může modlit. Musí mít naději, že i pro něj je zde milosrdenství, než se může modlit. Všechny křesťanské ctnosti jsou vetknuté do toho jediného slova: modlitba.

V těžkých chvílích bude naše nejlepší společenství s Bohem drženo přímluvami. Řekni Bohu o všem, co tě trápí, vyhledej jeho sliby a pros ho se svatou odvahou. To je nejlepší, nejjistější a nejrychlejší způsob úlevy.

Nevíte, že Bůh je věčný a existuje sám o sobě, takže když říká, že miluje, ve skutečnosti to znamená, že vždycky miloval, protože v Bohu není ani minulost a nemůže v něm být ani budoucnost. Co nazýváme minulostí, přítomností a budoucností je pro něj jediným věčným okamžikem. A když ti říkám, že tě miluje, říkám ti, že tě miloval už včera, že tě miloval na věčnosti, a že tě bude vždycky milovat, protože minulost, přítomnost i budoucnost je pro Boha „nyní“.

Kristova láska je jako slunce a naše láska je jako světlo měsíce. Jsme schopni svítit jenom proto, že on svítí na nás.

Modlitba je jako šum křídel andělů, kteří nám přinášejí požehnání z nebe. Slyšel jsi modlitbu ve svém srdci? Uvidíš anděla ve svém domě. Když se dají do pohybu vozy, které přivážejí požehnání, zvuk jejich kol souzní s modlitbou. Slyšíme modlitbu ve svém vlastním duchu a taková modlitba se stává zaslíbením požehnání. Jako jsou mraky předzvěstí deště, je modlitba předzvěstí požehnání. Jako jsou zelená stébla začátkem sklizně, je modlitba proroctvím o tom, že požehnání už přichází.

Představte si jezero, z něhož vytéká dvacet nebo třicet říček. Není tu jedna mohutná řeka, ale je tu řada potůčků, které jsou v létě vyschlé a v zimě zamrzlé. Žádný z nich nemůže být sám o sobě využit k velkému dílu, protože v něm není tolik vody, jako kdyby z jezera vytékala jediná velká řeka. Úplně stejné je to se srdcem člověka – má v sobě jen tolik života, aby se člověk mohl naplno zaměřit pouze na jediný cíl. Nemůžete milovat Krista poloviční láskou a druhou polovinu věnovat světu. „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům ... Nemůžete sloužit Bohu a mamonu“ (Mt 6,24).

Ani jeden pavouk na zdi královského paláce tam není bezúčelně, ani jedna kopřiva, která roste v koutě hřbitova, nepostrádá svůj účel, ani jedna muška poletující ve větru zde není bez Božího zřízení – a nikdy mi na mysl nepřišlo, že by Bůh stvořil člověka, a zvláště křesťana, aby žil naprázdno a byl k ničemu. Stvořil člověka s nějakým záměrem. Proto musíte zjistit, co to je. Najděte místo, kde máte být, a postavte se na něj. I kdyby bylo sebemenší, i kdyby se mělo jednat o štípání dřeva nebo nošení vody, nemůžete v této veliké bitvě o Boha a o pravdu zůstat nečinní.

Nikdy, nikdy zanedbávejte Boží slovo, které obohatí vaše srdce nařízením i porozuměním. Vaše řeč, které vychází z vašich úst, potom bude jako vaše srdce: bohatá, chutná a duchovně zapálená. Naplňte svá srdce bohatou, štědrou láskou a proud, který poplyne z vašich rukou, bude právě tak bohatý a štědrý jako vaše srdce. Křesťané, pojďte do nádherných a bohatých dolů, volejte k Duchu svatému, aby učinil vaše srdce bohaté spasením. Váš život i vaše mluva potom budou požehnáním pro všechny kolem vás a kdykoliv vás uvidí, vaše tvář bude jako tvář Božího anděla.

Nedávejte část zisku stranou (viz Sk 5,3). Každou pohnutku svého srdce cele podřiďte Bohu. Pracujte na jediné věci a směřujte k jedinému cíli: poddat Bohu své srdce. Volejte po větším vlivu svatého Ducha Božího, aby vaše duše, zachovávaná a chráněná Duchem, mohla být směrovaná do jednoho řečiště a pouze do toho jediného. Potom váš život poteče jako hluboký, čistý, jasný a klidný proud, jehož jedinými břehy je Boží vůle, jediným řečištěm je Kristova láska a jedinou touhou je potěšit Boha.

„Všechny mé zdroje jsou v tobě!“ (Ž 87,7 ČSP) Jestliže jsou všechny tvé zdroje v Bohu, tvé srdce bude naplněné až po okraj. Pokud přicházíš ke kříži Golgoty, tvé srdce se zde bude koupat v lásce a vděčnosti. Pokud chodíš do údolí odpočinutí a mluvíš tu se svým Bohem, tvé srdce tam bude naplňováno pokojnou odhodlaností. Jestli vystupuješ se svým Pánem na Olivovou horu a spolu s ním hledíš na zlý Jeruzalém a pláčeš nad ním, potom tvé srdce bude plné lásky k nehynoucím duším.

Kdo žije bez modlitby, kdo se jenom málo modlí, kdo jenom zřídka čte Slovo a málokdy vzhlíží k nebi, aby byl občerstven shůry, stane se člověkem, jehož srdce bude suché a neplodné. Ale kdo propadá skrytému vyhledávání Boha, kdo tráví mnoho času ve svatém spočinutí, kdo se těší v rozjímání nad Slovem Nejvyššího, ten, jehož duše je cele odevzdaná Kristu, musí být člověkem, jehož srdce přetéká. A jaké je jeho srdce, takový bude i jeho život.

V tobě budeme šťastní a budeme se radovat. Nebudeme otevírat brány roku truchlivými tóny pozounu, ale sladkými strunami harfy radosti. „Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy“ (Ž 95,1). Jaká nebesa jsou uložena v Ježíši! Jaké řeky nekonečné blaženosti v něm mají svůj pramen a každá jejich kapka je naplněná jím samotným! Protože jsi, drahý Pane Ježíši, přítomný ve svém lidu, požehnej nám tento rok takovým porozuměním tvé vzácnosti, že se od prvního do posledního dne budeme radovat v tobě a hledat své štěstí jenom u tebe.

Ubohá duše! Nezapomínej na přítomného Spasitele, který tě vybízí, abys pohlédla k němu a došla spásy. Už tě mohl uzdravit, ale ty stále čekáš, až přijde anděl a stane se zázrak. Nejjistější cestou ke každému požehnání je důvěřovat mu, protože on je hoden veškeré naší důvěry. Ale svou nevěrou dáváš přednost studenému dláždění u rybníka Bethesda před hřejivým lůnem jeho lásky. Ó, kéž by Pán obrátil své oči k zástupům, které jsou dnes v tomto stavu. Kéž by jim odpustil jejich úšklebky nad jeho božskou mocí a povolal je svým lahodným a neodmítnutelným hlasem, aby vstali ze svých lůžek zoufalství a v síle víry vzali svá lůžka a chodili (J 5,8).

Pohleď na epitaf všech těch požehnaných svatých, kteří zesnuli před příchodem našeho Pána. Nezáleží na tom, jak zemřeli, ale je na jediném, co mají společné, a co obsahuje ten nápis na jejich hrobu: „Ve víře zemřeli ti všichni“ (Žd 11,13). Ve víře žili. V ní nacházeli útěchu i radu, víra byla jejich motivací a podepírala je. V téže duchovní milosti zemřeli a završili svůj život lahodnou písní, kterou již dříve tak dlouho zpívali. Když umírali, nespoléhali na své tělo ani své vlastní úspěchy. Nikam se nepohnuli od toho, jak byli kdysi přijati Bohem, ale setrvali na cestě víry až do konce.

Líbí-li se Hospodinu cesty člověka, vede ku pokoji s ním i jeho nepřátele. (Př 16,7)

Potřebuji vědět, že svou cestou dělám radost Pánu. I potom budu mít nepřátele, ale nejspíš to bude právě proto, že snažím dělat to, co je správné. Ale pohleďte, jaké je to zaslíbení! Pán obrátí hněv lidí ke své chvále a upokojí je, aby mě neznepokojovali. Modlím se za to, abych až jednoho dne potkám smrt, které je nazvaná „posledním nepřítelem“ (1K 15,26), měl pokoj. Proto mě nechte dělat všechno pro to, abych ve všech věcech potěšil Pána.

Chtěl bych vám doporučit, abyste důvěřovali Bohu v časných věcech. Vytrvale kráčejte cestou bezúhonnosti a ukažte, že jste nezlomní díky síle, kterou čerpáte jenom z důvěry v samotného Boha. Tak budete vysvobozeni od těžkého břemena časných starostí a nebudete se trápit kvůli špatným zprávám. Vaše srdce se ve vší důvěře upne na Pána. Jak upokojivé je plout po proudu Boží prozřetelnosti. Neexistuje více požehnaný způsob života, než je život v závislosti na Bohu, který zachovává smlouvu. Netrápíme se žádnými starostmi, protože on se o nás stará. Nemáme žádné potíže, protože vkládáme svá břemena na Pána.