Duchem svatým k bodu varu
Z rubriky „Procházky s panem O“
Stuart Olyott (nar. 1942) je v důchodu, ale aktivně káže po celé Velké Británii i v zahraničí.
Pane O, proč je na našich modlitebních setkáních tolik trapného ticha?
Nejen na modlitebních shromážděních nacházíme trapné mlčení, že? Pán nám znovu a znovu dává vynikající příležitosti, abychom pro něj promluvili slovo, a my se zatvrdíme a neřekneme nic.
Kéž by to tak nebylo. Ale ano, je to tak. Proč? Co nám brání promluvit, ať už na modlitebních setkáních nebo při svědectví?
Před několika dny jsem navštívil rodinu, kterou jsem poznal teprve nedávno. Když jsme si povídali v jejich kuchyni, všiml jsem si, že mají na sporáku staromódní pískací konvici. Ale nepískala. Víte proč?
No, pane O, já jsem nikdy neviděl pískací konvici, leda ve starých filmech. Ale vězte, že píšťalka na hubičce vydává zvuk, jen když se voda vaří. Takže předpokládám, že se voda nevařila.
A nyní máte odpověď na svou původní otázku. Konvice nepíská, dokud se voda nevaří. Ale jakmile se voda začne vařit, píšťalka nemůže nepískat!
Takže naše trapné mlčení je způsobeno tím, že nevaříme?
Je to tak, to je přesně ono.
Co tedy můžeme udělat, abychom se dostali do varu?
Nyní se dostáváme k jádru věci. Je zajímavé, že naše anglické slovo „horlivost“ pochází z řeckého slovesa „vařit“. Horlivost je samozřejmě nezastavitelné nadšení, které vře v srdci. Písmo nám přikazuje, abychom byli muži a ženami horlivosti. Moffatt překládá úvod Římanům 12,11 takto: „Nikdy nedopusťte, aby vaše horlivost ochabla“, zatímco jiný učenec, Dr. Harrington Lees, překládá následující větu takto: „‚Duchem se udržujte ve varu‘“. Naše trapné mlčení je způsobeno tím, že tyto pokyny neposloucháme.
Ano, pane O. Ale to stále neodpovídá na mou otázku: co můžeme udělat, abychom se dostali do varu? Jak na to?
Jedna z prvních věcí, které jsem kdy četl od zesnulého doktora Martyna Lloyda-Jonese, byl jeho projev na mezinárodní studentské konferenci v létě 1939. V jednom okamžiku hovořil o tom, jaké místo mají v křesťanském životě city. Řekl studentům, aby se nesoustředili na své pocity, ale aby se raději ztratili „v nádherné objektivitě Nového zákona“. Pokud to budou dělat, řekl, jejich „subjektivní stavy se brzy vyřeší samy“.
Omlouvám se, ale nejsem si jistý, jestli jsem to pochopil. Mohl byste to vysvětlit trochu podrobněji?
Vodu v konvici nepřivedete k varu tím, že budete studovat jev varu. Musíte prostě zvýšit teplotu. V praxi to znamená přemýšlet o velkých skutečnostech evangelia – přemýšlet, přemýšlet a přemýšlet o nich, dokud vás nepřemůže úžas nad tím vším. Když rozjímáte o kráse Boha, o jeho věčné lásce k vám, o vtělení, životě, smrti a vzkříšení jeho Syna, o jeho přítomné velekněžské přímluvě, o jeho brzkém příchodu, o působení jeho Ducha a o vládě jeho prozřetelnosti, začne vás to všechno uchvacovat, dojímat, vzrušovat a podmaňovat si vás. Nakonec se „ztratíte v úžasu, lásce a chvále“. Voda vře a píšťala píská!
Takže naše trapné mlčení není potřeba? Říkáte, že když si najdeme čas na rozjímání, můžeme být všichni „udržováni Duchem svatým ve varu“?
Tajemstvím je čas. Příliš mnoho křesťanů čte Bibli ve spěchu. Jejich modlitby jsou uspěchané. A rozjímání je něco, co prostě nedělají. Dobrou radou zůstává: „Udělejte si čas, abyste byli svatí. „Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh“ (Ž 46,10) nebylo z Bible nikdy vyňato. Než se dnes rozejdeme, dovolte mi citovat něco od Alexandra Whytea: „Dostatečné přemýšlení, dostatečné rozjímání, dostatečné přemítání o Kristu to dokáže. Ano, když budete chtít, můžete přemýšlet, číst a modlit se, abyste získali srdce tak vroucí, jako bylo srdce Pavlovo. Neboť tentýž Duch svatý, který dal Kristu jeho horlivé srdce a Pavlovi jeho horoucí srdce, je dán i tobě.“
Přidat komentář