Editorial č. 55

• Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet. (Ž 126,5)

Kdo slouží Bohu na zemi a rozsévá semeno poslušnosti, bude v nebi sklízet úrodu království. Pohleďte, jaké semeno pro nás připravil náš Pán (J 15,10): „Zachováte-li má přikázání …“ – to je mnohdy slzavá setba v tomto světě. Ale jaká je její úroda! „Zůstanete v mé lásce.“ 

Rozsévat v slzách na zemi znamená namáhavě a usilovně pracovat na díle Božího království, stát na místě, kam nás Bůh povolal, být světlem a solí tomuto světu a šířit evangelium. A dá-li Bůh, uvidíme jednoho dne sklizeň, která naplní naše srdce nevýslovnou radostí. 

Na této cestě – ať už poslušnosti Pánovu slovu nebo sdílení tohoto Slova, vám chceme, milí čtenáři, být posilou a pomocí. 

Do čísla, které právě čtete, jsem zařadil pár „bojových“ článků – jednak je to hned následující článek Štít víry od našeho vzácného myslitele a radikálního následovníka Pána Ježíše Krista Petra Chelčického. Jedná se o úryvek z jeho knihy O duchovním boji. Této knize bych se rád v následujících měsících věnoval trochu více, aby brzo mohla spatřit světlo světa v novém kabátě, tedy převedená do současné češtiny a tak zpřístupněná dnešnímu křesťanovi. Dále jsou dvě kázání kazatelů, kteří byli současníky, Aloise Adlofa (1861–1927) a Jana Karafiáta (1846–1929). Oba můžeme směle považovat za hrdiny víry, velikány, kteří nás předešli na cestě do Božího království. Kéž bychom povzbuzeni jejich slovy i jejich životy běželi náš běh s větší vytrvalostí a horlivostí.

V závěru časopisu se vracím k minule připomenutému výročí 1700 let od Nikájského koncilu s jedním poučením, které plyne z jeho uspořádání císařem Konstantinem Velikým.

Kéž vás Bůh naplňuje radostí a pokojem nejenom při čtení tohoto čísla časopisu Soli Deo Gloria, ale vždycky a všude.