Kořist silného muže

• Střeží-li silný muž v plné zbroji svůj palác, jeho majetek je v bezpečí. Napadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a kořist rozdělí. (Lk 11,21–22)

Ježíš mluví o míru a válce. Silný ozbrojenec střeží svůj palác a všechno, co má, je v bezpečí. Nikdo si na to nedělá nároky, a i kdyby dělal, nic by to neznamenalo. Co získal, to má. Vždyť je silným ozbrojencem. Kdo to je a jaký je ten mír v jeho říši? Toho silného ozbrojence známe. Na světě nemá sobě rovného. Je to satan, mocný vládce ve vzduchu. A jak projevuje svou moc? Přichází na shromáždění a bere slovo ze srdcí, aby lidé neuvěřili a nebyli spaseni. Vstupuje mezi apoštoly a Jidáš se stává jeho kořistí. Chce Petra, a jen chvilku a bude s ním konec. A v ono ráno zrození církve po vylití Ducha svatého přichází, aby vložil síly nepravosti do srdcí Ananiáše a Safiry. Jako řvoucí lev obchází a hledá, koho by uchvátil. A svou kořist je odhodlán střežit. Jeho poddaní mu slouží bez odporu. Už se ani nenechají znepokojovat. A jaký je to mír, který vládne v jeho říši! Řinčení otrockých okovů, sténání týrané ženy, křik obětí – to je jen hudba tohoto míru. A kde lidé nepotřebují Boha, libují si, jaký je to klid! Svědomí je netíží, žádná přikázání neplatí, na peklo nikdo nedbá. Jaký to klid – přes zničené životy, přes rozbité rodiny je klid. On v klidu střeží všechny své poddané a oni se ani nepokoušejí z jeho klidu uniknout.

Ale díky Bohu! Tento hrozný klid smrti a zkázy má svůj konec. Pán Ježíš přinesl válku, a to válku s blaženým a požehnaným významem. On je ten silnější, který na toho silného ozbrojence útočí, aby mu jeho kořist vyrval. Přinesl oheň a rozrušil lidská srdce, aby umrtvené svědomí znovu povstalo. Ano, on podstupuje boj, na který se dívá nebe a ve kterém je celé peklo na nohou. Klid už nemůže trvat. Ano, v tom boji, kde lidské srdce je bojištěm, to nejde snadno. Když se lámou okovy a otevírá se žalář, nejde to dobrovolně. Satan se dobrovolně nevzdává. O každý kousek srdce se svádí boj a srdce sténá, pláče a kvílí, třese se a klid je pryč. Proto mnozí utíkají před vlivem Ducha svatého, protože se bojí osvícení. Nechtějí vidět svůj stav, nechtějí se leknout, nechtějí prožít boj. Raději si volí shnilý klid duše, která nemyslí, která nechce pryč od hříchu, které nejde o nebeské cíle. O tento shnilý klid se báli přední muži izraelského národa, a proto krále pokoje vydali na smrt. Apoštolové byli budíčkem a probouzeli svědomí, a proto byli pronásledováni. Kdybys mlčel, kdybys nikdy nebudil, kdybys nechal na pokoji satanovo panství, nikdo by ti nic neřekl. Ale protože nemlčíš k hříchu, protože probouzíš spící, protože ti jde o to, aby Ježíš kraloval v srdcích, proto tě svět bude nenávidět a peklo se bude vzpouzet.

A přece ten boj musí být dobojován. Je tu prostě otázka k zodpovězení: Má zůstat duše kořistí hříchu, nebo má být osvobozena? Má si ďábel ponechat v nerušeném zajetí člověka, nebo mu má být člověk vyrván? Syn Boží přišel, aby zničil ďáblovy skutky. Na kříži zničil závoj, který ďáblův skutek utkal. Na kříži zničil překážky spojení s Bohem. A nyní ten oslavený Spasitel bojuje Duchem svatým o každou jednotlivou duši. Tam bylo spravedlnosti učiněno zadost, a nyní si ji musí přivlastnit každá jednotlivá duše. Na kříži byly dány obecné záruky pokoje, a nyní je každá jednotlivá duše předmětem práce. Na kříži bylo spasení pro masy – nyní jde o spasení jednotlivců. To je boj. Boj víry s nevěrou, boj svatosti s hříchem, boj Kristův s ďáblem. O tebe jde, ty milá duše, o tebe je boj. A ten boj musí být vybojován v tobě, v tvém srdci. Nemůže být bojován bez tebe. Na kříži se bojovalo bez tebe, když jsme my ještě byli mrtví, Kristus zemřel za bezbožné. A proto, že jsi do toho boje nyní zapojen, musíš se rozhodnout, na kterou stranu se postavíš: „Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo se mnou neshromažďuje, rozptyluje.“ Buď budeš kořistí zlého, anebo kořistí Ježíšovou.