Nyní církev potřebuje reformaci
Izraelci, i s kněžími a levity, se radují, když se mají vrátit každý do svého města a znovu se ujmout svého dědictví. Ale už se jim nelíbí, když jim Ezdráš říká o nápravě nepořádků. A tak je to s námi lidmi vždycky – jsme rádi, když Bůh odvrátí svůj hněv, ale sami se do změny svých zvyklostí nechceme pouštět. Rádi zůstáváme takoví, jací jsme.
Nebylo to jen s Lotovými zeti, kterým se zdálo, že si z nich dělá legraci, když jim říkal, ať odejdou ze Sodomy. Nebylo to jen s Izraelci, kteří si stěžovali na Mojžíše a Árona, když viděli nesnáze s odchodem z Egypta. Nebylo to jen s posly Chizkijáše, kteří volali izraelské kmeny k obnovení smlouvy s Bohem, ale všude se jim posmívali a uráželi je. Nebylo to jen s proroky Jeremiášem a Malachiášem, když Pán Bůh volal: „Navraťte se ke mně, a já se navrátím k vám,“ a oni odpovídali: „Jak se máme vrátit? Nehřešili jsme!“ Nebylo to jen s Kristem a apoštoly, kterým Židé odporovali při obnově církve, nechtěli se vzdát Mojžíše a otcovských ustanovení. Nebylo to jen se správcem laodicejské církve, který říkal: „Jsem bohatý, mám dost, nic nepotřebuji.“
Ne, tenhle neduh je církvi vlastní dodnes. Ach, běda, když se jim mluví o pokání, o obnově v Boží milosti, o odvržení starých pověr a bludů. Mnohým se zdá, jako by si z nich někdo dělal legraci. Jiní reptají, že se začínají zbytečné věci. Jiní se tomu všemu lehkomyslně vysmívají a Boží posly, posly pokoje, urážejí. Jiní si nechtějí přiznat žádné nepořádky, které by bylo třeba napravit k Boží slávě. Jiní, i kdyby něco viděli, váhají ustoupit od otcovských zvyklostí. A konečně, jiní těžce nesou, že někdo jiný chce vidět víc než oni, a proto se jim z trucu do ničeho nechce.
Ale co na to říká Pán Bůh? „Není v pořádku, co mluví, nikdo nelituje zla, jež spáchal, neřekne: ‚Čeho jsem se to dopustil!‘ Všichni se znovu dávají v běh jako kůň, který pádí do bitvy. I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu, ale můj lid nezná Hospodinovy řády. Jak můžete říkat: ‚Jsme moudří, my máme Hospodinův zákon‘? Ano, jenže jej falšuje falešné rydlo písařů. Stud polil moudré, zachvátil je děs, jsou polapeni. Hle, odvrhli Hospodinovo slovo [nechtějí se jím řídit], k čemu jim bude moudrost?“
I kdyby ses umyla sanytrem a spotřebovala na sebe hodně mýdla, i kdyby ses ozdobila zlatem, tvá poskvrna je přede mnou zřejmá. Jak tedy můžeš říkat: ‚Neposkvrnila jsem se?‘ „Proto ti radím [praví Kristus tomu pyšnému laodicejskému správci], abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl; a bílý šat, aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast k potření očí, abys prohlédl. Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání.“
Viděli jsme to i za našich časů v církvi, že téměř nikdo nechtěl uvažovat o žádné nápravě a mnozí dodnes nechtěli věřit, že by jí bylo zapotřebí. Rady, prosby a slzy mnoha zbožných lidí, kteří usilovali o pokoj, lásku a společnou zbožnost, byly odbývány jen jako žert, smích, urážky, ba dokonce se kvůli nim sáhlo po meči. Až teď podle své hrozby Pán Bůh s námi naložil tak, že z naší věci učinil „sutiny, sutiny, sutiny“ a v hněvu svém rozprášil pastýře i ovce. Chápeme tedy alespoň teď, že je potřeba znovu zorat úhor a osít ho novým semenem spravedlnosti a milosrdenství?
Ach, je to opravdu nutné, určitě! Zaprvé, dovolil by Bůh takové věci, kdyby k tomu nebyl donucen našimi prohřešky? „Hýká snad divoký osel, když má mladou trávu, bučí snad býk nad svou pící?“ ptá se Job. Hospodin by tedy tak nevolal ze Sionu, až by se zbořily pastýřské salaše a vyschla nejúrodnější pole, kdyby v nás viděl to, co se líbí jeho duši. Ale obrátil proti nám svou ruku, aby přepálil naše strusky a odstranil náš cín, a potom aby obnovil naše soudce, jak bývali na počátku, a naše rádce, jak bývali za starodávna, a tak abychom se zase nazývali městem svatým a věrným.
Podobně mluví skrze Zachariáše: „Bij pastýře a ovce se rozprchnou! K maličkým však obrátím svou ruku. Z celé země, je výrok Hospodinův, budou dvě třetiny vyhlazeny, zajdou, jen třetina v ní zbude. Tu třetinu však provedu ohněm. Přetavím je, jako se taví stříbro, přezkouším je, jako se zkouší zlato.“
Kdybychom přesto chtěli říkat: „Jak se máme vrátit?“, patřila by nám Boží slova: „Avšak lid se neobrátil k tomu, který ho bil, Hospodina zástupů se nedotazovali. Proto Hospodin odsekl od Izraele hlavu i ocas, palmovou ratolest i sítinu v jediný den.“ Tedy ho zničí do základů.
Pokud mi nevěříte, ó vrchnosti a zvláště kněží, že potřebujete změnu a obnovu, podívejte se, co Bůh mluví skrze Ezechiela: „Běda pastýřům, kteří pasou sami sebe! Hle, chystám se na ty pastýře, budu je volat k odpovědnosti za své ovce. Nedovolím jim už pást ovce.“ Hle, už vám to zastavil! Proč? Jedině kvůli nehodnému pasení. Nebudete-li tedy usilovat o lepší pasení, vzbudíte znovu proti sobě jeho hněv.
Vy kněží, podívejte se do zákona! Proč Bůh pohne svícny církve (tedy jejími služebníky) z jejich místa? Uvidíte, že proto: když sice pracují pro Boží jméno, opouštějí však první lásku (totiž nedbale konají Boží dílo); též když stále v pokušení setrvávají a z nich vyjdou, trpí však zbytky učení Bileámova modlářství a poskvrn. Neboť hle, i vaše svícny Pán rozmetal, proto je třeba myslet na to, abyste se navrátili k první lásce, z níž jste vypadli, a abyste vyčistili všechny zbytky Bileámových a antikristovských kvasů, které má Pán v ohavnosti. Pokud nebudete chtít, přijde na vás znovu a bude s vámi bojovat mečem svých úst.
Vás pak všechny obecně Bůh takto přesvědčuje: „Sejete mnoho, a sklízí se málo. Jen jezte, nenasytíte se; jen pijte, žízeň neuhasíte; jen se oblékejte, nezahřejete se. Kdo se dává najmout za mzdu, ukládá ji do děravého váčku“, totiž nemáte zisk z ničeho. A dodává, proč to tak je: „Protože já vám to rozvěji.“ Proč to rozvěje? „Protože můj dům,“ praví Hospodin, „je v troskách.“ A hned nato radí: „Vezměte si to k srdci.“ A skrze Malachiáše: „Zkuste to se mnou. Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku.“
A tak nás tedy tato hrozná a zuřivá Boží kázeň, do níž jsme všichni zahrnuti, přesvědčuje, že jsme se vzdálili z Božích cest a musíme k nim zase přiložit srdce.
Přidat komentář