Uzdravení ženy z krvácení

• Zatímco k nim takto mluvil, přišel jeden z představených, klaněl se před ním a řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“ Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky. A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením přišla zezadu a dotkla se jeho šatu. Říkala si totiž: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“ Ježíš se obrátil a spatřiv ji, řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ A od té hodiny byla ta žena zdráva. (Mt 9,18–22)

Evangelium o našem Spasiteli praví, že kázal zástupům, uzdravil ženu, která trpěla krvácením, a vzkřísil dceru jednoho představeného synagogy. Tím ukázal své úsilí v otázce záchrany lidí, své milosrdenství, svou moc i moudrost. 

Evangelium říká: „Zatímco k nim takto mluvil“, tedy odpovídal učedníkům Jana Křtitele na otázku, proč se jeho učedníci nepostí, „přišel jeden z představených,“ to znamená správce židovské synagogy, který řídil shromáždění Židů v synagoze. Svatý Marek říká, že se jmenoval Jairos. „Klaněl se před ním a řekl…“ Svatý Lukáš dodává, že ho prosil, padl mu k nohám se slovy: „Má dcera právě skonala.“ Svatý Marek v 5. kapitole uvádí, že je na konci s dechem, a svatý Lukáš v 8. kapitole říká, že jeho dcera umírá. Všichni řekli pravdu, neboť se blížila ke smrti a umírala. Takže její otec, jak píše svatý Matouš, řekl, že „právě zemřela“, protože mu to právě oznámili. Jak píše svatý Lukáš, kdosi přišel k představenému synagogy a řekl mu: „Tvá dcera je mrtva, už Mistra neobtěžuj.“ Když to představený uslyšel, řekl: „Má dcera právě skonala; ale pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“ Věz, že latinsky je tam „sed veni“ a to slovo „sed“ česky znamená „ale“. Avšak v tomto místě je vhodnější říci česky „proto pojď“. „Proto,“ tedy, že „právě zemřela, pojď a vlož na ni ruku.“ Chceš-li však říci „ale“, pak to musíš chápat takto: „Pane! Moje dcerka právě zemřela. Ale v tebe doufám, jen pojď, vlož na ni ruku, a bude žít.“

Tento představený byl plný víry, stejně jako onen královský služebník, kterého Kristus káral za jeho nevěru slovy: „Neuvidíte-li zázraky a znamení, neuvěříte.“ To mu řekl, neboť tento královský služebník ho žádal, aby Kristus šel k němu, slovy: „Pane, pojď, než mé dítě umře!“ A tak, jak jsem o něm psal dříve, nevěřil, že by Kristus jako Bůh byl všude, a také že by nemohl uzdravit jeho syna, pokud by u něj nebyl tělesně přítomen. Stejně tak tento představený říká: „Pojď, vlož na ni svou ruku, a bude žít!“ Důkazem, že tento představený věřil neúplně, je to, že neřekl jako setník: „Pane! Řekni jen slovo, a má dcera bude zdravá,“ nebo „žít.“ Proto svatý Lukáš říká, že „Ježíš to uslyšel a řekl: ‚Neboj se, jen věř a bude zachráněna.‘“ Dále evangelium praví: „Ježíš vstal a šel s ním i se svými učedníky.“ Svatý Remigius k tomu říká, že pokora a tichost našeho Pána jsou podivuhodné a hodné následování. Papež s kardinály jistě nepůjde k nemocnému tak ochotně, jako šel náš Spasitel se svými učedníky!

„A hle, žena…“ Kristus ví, která, ale já nevím, ačkoli svatý Ambrož se domnívá, že to byla Marta, sestra Marie Magdaleny. Neboť v jedné z knih říká: „Kristus v Martě usušil štědrý (tj. velký) krvotok a ďábly vyhnal z Marie.“ To říká Ambrož. Ale Eusebius praví, že byla měšťanka z města, které se jmenovalo Cesareja Filipova. V každém případě o této ženě, kterou Kristus uzdravil, praví svatý Matouš s údivem: „A hle, žena trpící už dvanáct let krvácením.“ Svatý Lukáš říká, že všechen svůj majetek vydala na lékaře a od nikoho nemohla být uzdravena. Z této Lukášovy zprávy, že vydala všechen svůj majetek na lékaře, se můžeme domnívat, že to nebyla Marta, neboť Marta měla s Lazarem v Betanii dostatek bohatství. To, že touto nemocí trpěla dvanáct let a žádný lékař jí nemohl pomoci, bylo znamením veliké nemoci. A zvláště pak, že její uzdravení bylo zachováno k Ježíšově chvále a k jejímu uzdravení na duši, i k uzdravení mnoha jiných. Dále evangelium praví: „Přišla zezadu a dotkla se jeho šatu.“ Zezadu přistoupila nikoliv proto, že by před Kristem chtěla dotyk ukrást, ale proto, že se kvůli zástupu nemohla dostat dopředu. Proto se ho dotkla zezadu. A potom, jak říká svatý Marek, přišla se strachem a třesem, padla před ním a pověděla mu celou pravdu. A jakou víru měla, slyšte, neboť evangelium říká: „Říkala si totiž,“ to znamená, plně si v mysli uložila: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna!“ Svatý Jan Zlatoústý říká: „Věrnější, tj. více věřící, byla tato žena než představený synagogy; neboť představený přiváděl lékaře, a tato si vystačila s dotykem lemu.“ Tolik Zlatoústý. A snad proto Spasitel tu ženu na cestě uzdravil, aby představeného ve víře utvrdil a také ukázal, že ta žena má větší víru než onen představený. Také tím, že uzdravoval na cestě, nám dal příklad, abychom na cestě, kdekoliv můžeme, činili bližním dobře.

Evangelium nám také velmi zřetelně ukazuje, co říká svatý Marek: tato žena mnoho trpěla od mnoha lékařů, vydala veškeré své bohatství, ale nic jí nepomohlo, naopak se jí vedlo hůře. To říká svatý Marek. A hle! Jakmile se toužebně dotkla Kristova lemu, krev se ihned zastavila a žena byla uzdravena. Mnozí lidé vydávají spoustu peněz duchovním lékařům, aby je rozhřešili a zastavili tak tok hříchu a uzdravili je na duši. Nic jim to ale nepomáhá, spíše se mají hůř. Avšak když se dotknou lemu Kristovy lidské přirozenosti, tedy jeho lidství, a zbožným srdcem uvěří, že Kristovo lidství, které je nižší než Božství, zastaví tok jejich krve, to jest tok hříchů, a uzdraví je, když budou volat s Davidem a říkat: „Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso!“ David byl od Boha vysvobozen od krve skrze lidství, když byl vykoupen z hříchu Kristovou smrtí.

Dále evangelium říká: „Ježíš se obrátil.“ Svatý Marek dodává: „Otočil se v zástupu a řekl: ‚Kdo se to dotkl mého šatu?‘ Jeho učedníci mu řekli: ‚Vidíš, jak se na tebe zástup tlačí, a ptáš se: Kdo se mne to dotkl?‘ I rozhlížel se, aby našel tu, která to učinila.“ Ó milostivý Spasiteli! Zástup tě tiskne a nemocná žena se tě dotýká, a ty to s láskou snášíš! Zdá se mi, že by tvoji zástupci, kteří chudé a nemocné honí s holemi, nebyli tak trpěliví! Ó milý Kriste! Proč ses obrátil? A proč se ptáš, kdo se dotkl tvého roucha? A proč ses rozhlížel, abys tu ženu viděl? Vždyť jako Bůh od věčnosti jsi viděl, kdo se tě dotkne a jakým úmyslem. Ba víme to, milostivý Ježíši, dobrý lékaři, že tato žena velkou touhou a pravou vírou se více dotkla tvého milosrdenství a tvé moci než jen lemu. Proto ses obrátil k zástupu a rozhlížel ses, abys milostivýma očima spatřil tu krvácející ženu a dal znamení, že se k ní máš milostivě, abys ukázal své milosrdenství k ní a oznámil svou svatou moc svému lidu. Proto tvůj písař, svatý Matouš, dále v evangeliu svědčí a říká: „Ježíš se obrátil a spatřiv ji, řekl: ‚Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.‘“

Ó ženo! Čím sis to zasloužila, že Ježíš, Bůh, pravý král nade všemi králi, nejdůstojnější biskup, bez něhož nelze učinit nic dobrého, Spasitel vyvolených, se k tobě, krvácející, láskyplně obrátil, pohlédl na tebe a řekl ti: „Buď dobré mysli, dcero!“ Ó ženo! Ježíš tě teď posiluje slovy: „Buď dobré mysli!“ Nazývá tě dcerou, nestydí se za tebe před zástupem, že má tak ubohou a nemocnou dceru! Hle, nazývá tě dcerou, a to ne klamně, ale v pravdě; neboť on tě stvořil, on tě vykoupil svou krví, vylil svou krev na kříži! Mluvím o krvi, od níž se nazývají i muži krvaví: krev je ohavný hřích. Kromě toho v tobě zastavil tok tělesné krve, a ještě více, učinil tě svou dcerou ve své milosti, proto tě nazývá svou dcerou. Ó krvácející ženo! Jak radostně ses musela cítit, když ti král a Spasitel světa říká: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“ Hle, nazývá tě dcerou, chválí tvou víru a dává ti zdraví; a jak svědčí svatý Lukáš, řekl ti: „Jdi v pokoji!“ Dal ti pokoj pokojný král, který přišel, aby smířil člověka s Bohem, s andělem i člověka s člověkem. Hle, ten ti řekl: „Jdi v pokoji!“ Dříve jsi byla v nepokoji s lékaři kvůli nemoci, teď jdi zdravá v pokoji, neboť tvá víra tě uzdravila.

Ó Kriste! Neuzdravil jsi ji ty, když říkáš: „Tvá víra tě uzdravila“? Vždyť jak by ji víra uzdravila, kdybys ji neuzdravil? Jistě jsi ji pro její víru svou mocí ze své milosti uzdravil; ale neříkáš: „Já jsem tě uzdravil!“ abys nás naučil vyvarovat se chlubení. Jestliže totiž ty skrze nás činíš něco dobrého, marně se chlubíme, a někdy dokonce, i když nic dobrého neděláme, vyžadujeme chválu. A že říkáš: „Tvá víra tě uzdravila,“ tím ženu ve víře utvrzuješ, aby ve své víře rostla; a nám také dáváš naučení, abychom pevně věřili a skrze víru získali zdraví na duši, jako ho získala tato žena. O ní dále evangelium říká: „A od té hodiny byla ta žena zdráva.“ Uzdravena byla, když se dotkla lemu, jak říká svatý Lukáš: „Přišla zezadu a dotkla se třásní jeho šatu, a hned jí krvácení přestalo.“ Tolik svatý Lukáš. Hle, slyšíš, kdy byla uzdravena, že když se dotkla; a že se bála, proto jí uzdravitel dal naději slovy: „Buď dobré mysli, dcero! Otce svého milostivého roucha se dotýkáš; neboj se, tvá víra tě uzdravila.“ 

Milý Spasiteli! Proč jsi tuto ženu veřejně odhalil před zástupem? Učinil jsi jí ostudu, když jsi odhalil její nemoc celému zástupu! Dobře jsi všechny věci učinil; není nic, z čeho by bylo možné tě obviňovat. Odhalil jsi ji, aby ona, jež tajemně přistoupila, byla napravena a lidé věřili, že bez jeho vědomí nemohla učinit nic. Za druhé, aby byla všem oznámena její víra. Za třetí, aby byla ohlášena jeho moc. Za čtvrté, abys představeného synagogy přivedl k víře. A jiné příčiny ty, Spasiteli, víš, proč jsi ženu trpící krvácením nepohaněl, ale ukázal jsi ji vzácnou ve víře, když jsi řekl: „Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě zachránila.“

Dej nám, milosrdný Spasiteli, svou milost, abychom skrze pravou víru byli uzdraveni na duši.

Neděle čtyřiadvacátá po sv. Trojici