Chození s Kristem

• Se mnou z Libanónu, nevěsto má, se mnou z Libanónu půjdeš. Rozhlédneš se z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů. (Pís 4,8)

„Se mnou … se mnou!“ Rozumějte, takto nás volá Kristus. „Se mnou, a nikam jinam, než se mnou!“ Je tohle skutečně smysl Písně Šalomounovy? Podívejte se do starých biblických výkladů nebo poznámek. Tam se výslovně píše: ‚Kristus chválí ušlechtilost své nevěsty, příjemnost její řeči, její krásu, víru, lásku i její ovoce. Ona pak, protože ví, že on je pramenem všeho dobrého, jej také oslavuje a touží ho mít u sebe.‘ Tak tomu rozuměli naši předkové. Tím nebeským ženichem je Kristus, který chválí svou nevěstu. A tou nevěstou máme být my!

Nemusím dlouze dokazovat, že toto je pravý smysl Písně Šalomounovy. Písmo svaté je toho plné, ale nikde to není vyjádřeno tak krásně jako v našem textu: „Se mnou z Libanónu, nevěsto má, se mnou z Libanónu půjdeš. Rozhlédneš se z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů“ (Pís 4,8).

Otevřete si, prosím, Druhý list Korintským 11,2–3. Apoštol Pavel píše: „Vždyť vás žárlivě střežím Boží žárlivostí; zasnoubil jsem vás jedinému muži, abych vás jako čistou pannu odevzdal Kristu. Obávám se však, aby to nebylo tak, jako když had ve své lstivosti oklamal Evu.“ Tady máte totéž v Novém zákoně. On je ten nebeský ženich, vy jste jeho nevěsta, jeho přítelkyně.

Nalistujte si o pár stran dál. Co čteme v listu Efezským 5,25–27 a 32? „Muži, milujte své ženy, jako Kristus miloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si ji sám připravil jako církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná... Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev.“ Zde vidíte totéž v učení apoštolů.

A stejně tak milý Jan Křtitel u Jana 3,28–29 říká: „Vy sami jste svědkové, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem vyslán jako jeho předchůdce. Ženich je ten, kdo má nevěstu. Ženichův přítel, který u něho stojí a čeká na jeho rozkaz, upřímně se raduje, když uslyší ženichův hlas. A tak je má radost dovršena.“ Zde máte stejné učení jako v našem textu.

A teď bych rád předložil čtyři body:

I. Já musím být tou jeho nevěstou

To vyžaduje naprosté obrácení; jinak to nejde. Ona je to nejcennější, co on na světě má, je to nejkrásnější, to, co dává světu půvab. Proč vlastně svět ještě existuje? Aby tu Kristus měl svou přítelkyni!

Otevřete si, prosím, poznámky [Kralické Bible – pozn. red.] k první kapitole Písně Šalomounovy: „Církev, zažehnutá milostí svého ženicha, touží být s ním. A ukazuje těm, kdo jsou slabí ve víře, aby se nepohoršovali nad jejími vnějšími nedokonalostmi před světem, zatímco ona s ženichem láskyplně a důvěrně rozmlouvá.“ A teď si představte, že to platí o vás, že jste pořád u něj a toužíte být s ním. „Se mnou, pojď se mnou, nevěsto má!“ To je to nejvzácnější. Představte si při tom ty nejkrásnější přirozené věci.

Kam půjdete? Jdete na hory, na Libanon. Libanon, Bílá hora, ne proto, že je tam bílé kamení, ale protože jeho vrcholek je pokrytý věčným sněhem. To je krása! Podívejte se do Písně Šalomounovy 4,11: „Ze rtů ti kane strdí, má nevěsto, pod tvým jazykem je med a mléko, a vůně tvých šatů je jak vůně Libanonu.“ Představte si, že ji cítíte, a teď si k tomu přidejte všechen ten ostatní přirozený půvab, který s sebou nese kultura, vzdělanost, umění, a srovnejte to s tou jeho krásnou nevěstou! To se vůbec nedá srovnat! ‚Bez poskvrny, vrásky, ani čehokoliv podobného!‘

A tohle mám být já! Ale kdepak? My jsme jen tělo bez Ducha svatého. Všichni jsme jako ten marnotratný syn. ‚Bez poskvrny!‘ Ale kdeže? Však on takovým nezůstane. Nějak se pustí do světa a všude se projeví skutky naší hříšné přirozenosti. Boží Slovo to nazývá hříchem. Je to naprostý úpadek. Všechno mě táhne dolů: nedůvěra k Bohu a neláska ke všem lidem.

Ale i z nás přece může něco být. Tady je pasáček, stará se o stádo, a může se z něj stát král. Ale ten král měl všechno v sobě už jako pasáček. Jenže já nemám ani jedinou vlastnost, která by se hodila k té jeho nebeské nevěstě! Když Sókratés říká, že člověk potřebuje jen dobré vedení a dobré školy, a Rousseau to po něm opakuje, a utrácejí miliony, aby tento princip uskutečnili, všichni se mýlí: z vás se stane jen přirozený, i když třeba kultivovaný člověk! Nikdy se ze mě nestane ta krásná nevěsta, i kdybyste si se mnou dali sebevětší práci! Ale když se do toho vloží on sám, pak tu svou nevěstu mít bude.

Jádrem Jeho plánů je, že jednou přijde sám – on, který slovem stvořil svět. To věčné Slovo se stalo tělem. Je nejkrásnější a nejpokornější! A toho, který nepoznal hřích, za nás učinil hříchem. „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!“ On to všechno vynesl na dřevo kříže. Toto jsou základní Boží činy a pravdy.

Výsledek těchto činů je také skutečností. Každý, i ten nejzatvrzelejší, změkne, když on pošle Ducha svatého, a uvidí se takový, jaký skutečně je. Ale to znamená, že jste na dobré cestě. „Krev Ježíše Krista, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ On ti to dá zakusit a prožít, ne se to jen naučit studiem; nejprve to prožiješ a teprve pak to pochopíš svým rozumem. Teď zakoušíš to, co čteme u Izajáše 1,18: „Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“ Když teď slyšíte o tom sněhu, představte si Libanon s jeho čistým vrcholkem. Když jste očištěni jeho krví, jste krásnější než celý Libanon. Když Bůh stvořil Libanon, řekl pouhé slovo, ale kolik práce ho stálo, než z tebe udělal svou nevěstu!

To je první věc. A nyní druhá:

II. Nevěsta jde za ženichem

Když jsi takovou nevěstou, půjdeš jen se mnou a nikam jinam. Kam jdu já, tam půjdeš i ty; kam nejdu já, tam nepůjdeš ani ty! Když se obrátíte, není to konec, je to teprve začátek. Okamžitě se projeví jeho vedení. To je ta jeho krása. Všechno ovoce Ducha svatého se ve vás začne projevovat. K tomu vás on má – abyste šli s ním, jenom s ním. Takže když dobře rozumíte našemu textu z Písně Šalomounovy a vzpomenete si na slova Pána Ježíše: „Zůstaňte ve mně, a já ve vás“ (Jan 15,4), řeknete si, že náš text říká doslova totéž: „Zůstaňte ve mně“. To není nic nového, žádné nové učení. ‚Jste moji proto, abyste zůstávali se mnou a tak nesli hojné ovoce, kterým má být oslaven Otec.‘ Když si představíte Enocha nebo Noema, kteří chodili s Bohem, pak máte před sebou lidi, kteří žili tento princip přesně tak, jak ho mám žít já a ty.

Podívejte se do Numeri 9,17–18. Co tam čteme? „Kdykoli se oblak od stanu zvedl, Izraelci hned táhli dál. Na místě, kde oblak spočinul, se Izraelci utábořili. Na Hospodinův rozkaz Izraelci táhli dál a na Hospodinův rozkaz tábořili. Po všechny dny, dokud oblak spočíval nad příbytkem, zůstávali v táboře.“ Tady máte totéž: Se mnou, jen se mnou! A když se takto dáte vést a stále po něm toužíte jako jeho milovaná, ukáže se vám, že se můžete obejít bez všeho, o čem jste si mysleli, že je nezbytné. Vaše štěstí pak spočívá v něm, i když nemáte to, co mají ostatní! Protože když něco nemáte, máte jeho! „Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení“ (Ž 73,25).

A nyní třetí bod:

III. Cíl cesty

Kam mě to zavede, když nebudu nacházet zalíbení v ničem na zemi kromě Boha? Kam se dostanu, když půjdu s ním navzdory všemu a všem? „Se mnou z Libanónu, nevěsto má, se mnou z Libanónu půjdeš. Rozhlédneš se z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů“ (Pís 4,8).

S ním se dostanete do mnoha a mnoha těžkostí, ale ty budou jen proto, aby se ukázalo, že jste s ním. Tam jsou příkré stráně, doupata, a v těch doupatech jsou lvi, pardálové a rysi – všechna ta dravá zvěř.

Mluví se tu o zvířatech, ale myslí se tím draví lidé. Otevřete si Matouše 21,12–13: „J Ježíš vešel do chrámu a vyhnal prodavače a kupující v nádvoří, zpřevracel stoly směnárníků i stánky prodavačů holubů; řekl jim: ‚Je psáno: »Můj dům bude zván domem modlitby«, ale vy z něho děláte doupě lupičů.‘“ Když se tito lupiči pustili do jeho věcí, jak by se nepustili do vašich? Když jste jeho přítelkyně, jak byste se s takovými lupiči neměli střetnout! To není možné! Dostalo se vám milosti, přejete si být vedeni Božím Duchem. A jak vede Boží Duch? Tak, že je to pravý opak toho, co žádá tělesná přirozenost. Touhy Ducha jsou proti tělu a touhy těla proti Duchu. Když je všechno kolem vedeno tělesností, jak byste se s tím neměli střetnout? Ale právě to si on přeje, aby se zde ukázala jeho krásná nevěsta.

Podívejte se do Písně Šalomounovy 2,2: „Jako lilie mezi trním, tak má přítelkyně mezi dcerami.“ Ta nejkrásnější, ta, která je pro něho plná půvabu, je jako lilie mezi trním. Kolem jsou takové těžkosti, pravý opak všeho, co on očekává, a jeho lilie se nesmí ani pohnout, jinak by se popíchala. Má mlčky snášet a trpět s vnitřní krásou. To je pro něho půvab tohoto světa. Takové krásné věci uprostřed takového trní! V nebi to tak nebude! Ale na světě je to lilie mezi trním, zatímco v nebi bude všechno hladké a plné slávy. A když s vnitřní krásou mlčíš a chápeš, co znamená být jeho lilií, je to něco vzácného, k čemu v nebi nebude příležitost.

To na tebe on dopouští, ne proto, že by tě neměl rád, ale protože ti přeje dobro. A když tě vede do takových těžkostí, tím se vyhneš mnoha jiným problémům, do kterých bys jinak zabředl. On to dopouští, abys byl vyškolen a vycvičen. Kdo je nejlepší námořník? Ten, který prožil největší bouře. Máte mít pokoj. Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj… Ale vidím, že je rozdíl mezi ‚pokojem‘ a skutečným pokojem. Kdo má největší pokoj z Ducha svatého? Ten, kdo prochází školou života mezi těmi ‚lupiči‘ a neděsí se jich. „Se mnou, se mnou!“ I když po tvém boku padne tisíc a po tvé pravici deset tisíc, tebe to nezasáhne. Co je tvoje, ti nikdo nemůže vzít, všechno ti nakonec připadne.

A nyní čtvrtý bod:

IV. Musím s ním jít

Když jdu s ním do těžkostí, pak o to více musím jít s ním i do těch dobrých věcí tohoto světa. Neboť jestliže s ním nepůjdete důsledněji i v dobrých časech, ve světě neobstojíte. Mnozí si říkají: „Když je mi zle, tak se držím Pána Ježíše, ale když se mi daří dobře, tak si docela dobře vystačím i bez něj!“ Ale takto jste ztraceni!

Když byla církev nenáviděná a pronásledovaná, nic proti ní nezmohlo, ani to nejmenší. Stála na skále. Ale když se vítr otočí a stát k ní začne projevovat velkou přízeň, zvýší vám podporu a věší vám na krk zlaté řetězy – kdo pak obstojí? Jen ten, kdo je s ním.

Kdy se vám může v úspěchu dařit dobře? Jen když vám on dává dvakrát více své milosti než těch dobrých věcí. Podívejte se do Žalmu 84,12: „Vždyť Hospodin Bůh je štít a slunce, Hospodin je dárce milosti a slávy, žádné dobro neodepře těm, kdo žijí bezúhonně.“ Když dává více milosti než slávy, pak to může dobře dopadnout, ale když milosti není tolik, nemůže to dobře dopadnout. V čem spočívalo Šalomounovo neštěstí? Že byl v těch šťastných okolnostech až příliš šťastný, že jeho štěstí bylo příliš veliké. Zpočátku to ovládal on, ale později to ovládlo jeho. Jestli vám Bůh nedá pokoru, dočasné štěstí a úspěch vás samy o sobě nepovedou vzhůru!

To je to, co jsem vám chtěl předložit. „Se mnou, se mnou!“ To je standard a způsob života Božího člověka na tomto světě. Takto by to mohlo fungovat, a tak to i funguje, ale jedině mocí Ducha svatého. Enoch a Noe toho mnoho neměli, ale měli Ducha svatého. To je povolání moje i tvoje. Musíme být obrácení, pak můžeme jít „se mnou, se mnou, a jen se mnou“, na všechno se s ním dívat a ničeho se nebát! „Se mnou z Libanónu, nevěsto má, se mnou z Libanónu půjdeš. Rozhlédneš se z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.“ Amen.

Kázáno 5. června 1910.

Závěrečná modlitba

Svrchovaný Hospodine, požehnaný Bože a Otče našeho Pána Ježíše Krista, ty věčná lásko, který jsi nás miloval věčnou láskou a povolal jsi nás k tomu, abychom byli tvoji tělem i duchem, abychom zde na světě tvořili církev bez vrásky a poskvrny. Ty, který můžeš všechno, uveď prosím sám své dílo ve skutečnost. Dotýkej se nás tak svým svatým Duchem, abychom všichni viděli svou tělesnost a hříšnost, a přitáhni nás všechny svou mocí, abychom byli ratolestmi, které zůstávají v tobě, jako ti, které jsi draze vykoupil svou krví. Kéž bychom v tobě přinášeli hojné vzácné ovoce, kterým je oslavován Otec.

Dej, ať všichni jdeme s tebou, s tebou samotným, vždy na tebe spoléhali a na všechno hleděli spolu s tebou. Ať se s tebou nebojíme těžkostí, které přinese příští týden. Veď nás k těm, ke kterým máme na jejich cestě přijít. Dopřej nám radostnou neděli a týden naplněný pokojnou prací, dokud nás opět neshromáždíš kolem svého Slova a nebudeš nás mít u sebe na věky věků. Požehnej nám svým požehnáním.

Ať Hospodin nám žehná a chrání nás, ať Hospodin rozjasní nad námi svou tvář a je nám milostiv, ať Hospodin obrátí k nám svou tvář a dopřeje nám i všemu svému lidu svůj časný i věčný pokoj. Amen.