Bůh zachraňuje v Sareptě

• Řekla: „Jakože živ je Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeno, mám ve džbánu jen hrst mouky a v láhvi trochu oleje. Hle, sbírám trochu dříví. Pak to půjdu připravit pro sebe a svého syna. Najíme se a zemřeme.“ (1Kr 17,12)

Podívejme se na další příklad Boží péče o vdovu. Situace vdovy ze Sarepty byla vážná. Hladomor ohrožoval nejen Izrael, ale celé okolí včetně Sarepty, která patřila Sidónu. Sidónským králem byl Etbaal, otec Jezábel. Jeho jméno znamenalo „Baal žije“, což bylo ironické, protože Baal jako údajný bůh plodnosti a života naprosto selhal. Tato chudá vdova a její jediný syn trpěli hladem a hrozila jim smrt. Vypadala vyhublá a vyzáblá, tiše smířená se svým údělem. Velmi brzy si hladomor vyžádá další dvě oběti – dokud Elijáš, prorok Pána, Boha Izraele, nepřeruší vdovino zoufalé hledání několika klacků na oheň, aby si mohla uvařit poslední jídlo.

Náš Pán Ježíš Kristus tento příběh dobře znal. V Lukášově evangeliu 4,25–26 vyprávěl, že Elijáš nebyl během hladomoru poslán k vdovám v Izraeli, ale k vdově ze Sarepty, pohance žijící pod vládou modlářského krále. Stejně jako předtím Rút měla i ona zakusit požehnání izraelského Boha a zjistit, že on je živý Bůh a že ji i jejího syna může vysvobodit jedině on. Je to další biblický příběh, který zdůrazňuje, že Bůh se stará o vdovu a je připraven projevit svou moc a laskavost, když to nečeká, když jde o situaci, která je mimo lidské možnosti. To je pro našeho Boha tak příznačné!

Jak se dozvěděla o Elijášově Bohu? To se nedozvídáme, ale z 1. Královské 17,12 se zdá, že nějaké znalosti měla, i když byly nejasné. Elijáš žádal o něco, co bylo na čistě lidské úrovni vyloučeno. Požádal ji, aby pokračovala ve svém sbírání klacků, vrátila se domů a připravila jídlo a pak mu dala první porci! Teprve pak by se ona i její syn najedli (v. 13). Než jí však dal tento pokyn, vyzval ji, aby se nebála. V dalším okamžiku jí Elijáš vysvětlil, proč Hospodin, Bůh Izraele, promluvil. Elijáš ji ujistil, že nádoba s moukou se nevyprázdní a že nádoba, v níž uchovávala olej, nevyschne až do dne, kdy Hospodin opět sešle na zem déšť (v. 14). Tato žena udělala vše, co jí Elijáš řekl, a Hospodin, Bůh Izraele, udělal vše, co slíbil, že udělá (v. 15–16). Tímto způsobem byl Elijáš během hladomoru zaopatřen a vdova a její syn byli zachráněni před smrtí.

Bůh byl ochoten takto jednat ve prospěch vdovy, která nebyla z Izraele. Pokud ještě nejste křesťany, neměli byste se nechat odradit myšlenkou, že na vás Bohu nezáleží. Pán touto ženou nepohrdl ani kvůli tomu, že byla vdovou, ani kvůli tomu, že byla pohankou. Stala se prostředkem, díky němuž Bůh zachoval život svého služebníka Elijáše. Tím byl zachován její vlastní život i život jejího syna. Nebyla bohatá, nebyla známá a neznáme ani její jméno. Přesto se Bůh rozhodl tuto chudou, hladovějící ženu poctít. Bůh ji nejen „použil“, ale pozoruhodným způsobem jí požehnal. Měla tu čest poskytnout Božímu služebníkovi lůžko a stravu po dobu snad dvou let. Bůh jí za její práci „dobře zaplatil“. Za to, že připravila jeden malý chléb pro Elijáše, se jí odvděčila mnoha dalšími chleby pro jejího syna i pro ni samotnou.

Navíc poznala Elijášova Boha. Prokázala svou důvěru v Boha a v jeho slovo. Mohla před Elijášem protestovat a říci mu, že ona a její syn jsou v zoufalejší situaci než on, a proto by měli jíst první. Tady byl hladový muž, který byl na dlouhé cestě a který mohl sníst všechny chleby, které se chystala připravit! Mohla zpochybnit Boží zaslíbení, že bude nadále dodávat mouku a olej. Místo toho tato vdova zareagovala s vírou a Bůh jí požehnal: „Šla a udělala, jak Elijáš řekl, a měla co jíst po mnoho dní ona i on i její dům. Mouka ve džbánu neubývala a olej v láhvi nedocházel podle slova Hospodinova, které ohlásil skrze Elijáše“ (v. 15-16).

To je Boží cesta. Možná máte pocit, že jste naprosto bezvýznamní a že toho moc nezmůžete. Možná jste v zoufalé situaci jako tato vdova. Pán však této vdově v její nouzi ulevil a v zoufalých dnech hladu ji neobvyklým způsobem zaopatřil. Nemyslíte si, že by byl ochoten a schopen stát po vašem boku i ve vašich nesnázích? Pokud jste křesťané, byli jste vykoupeni krví jeho Syna, Pána Ježíše Krista, jste v jeho očích vzácní. Ať se vám stalo cokoli, ať se vaše okolnosti změnily jakkoli, stále mu patříte. Jeho láska se od vás nikdy nemůže vzdálit. Jeho zaslíbení, která vám dal v Ježíši Kristu, nebyla odvolána jen kvůli tomu, že jste najednou zůstali sami. Je připraven vám v nových okolnostech dokázat, že je vaším Bohem.

Co když nejste křesťané? Je váš případ beznadějný? Jste vyřazeni ze hry? Jestliže bylo slitování pro vdovu ze Sarepty, proč by nemělo být slitování pro vás? Jestliže bylo Boží milosrdenství pro Rút, mladou vdovu z Moábu, proč ne pro vás? Nemůže vás vzít pod ochranu svých křídel? Jděte k němu nyní a uvádějte příklady jeho milosrdenství k Rút a vdově ze Sarepty jako důvody, proč by měl vyslyšet vaše volání o milosrdenství a záchranu. Přijďte k němu, aby vaše víra spočinula v jediném pravém a živém Bohu a v jeho Synu, Ježíši Kristu.

Živý Bůh Izraele přišel vdově ze Sarepty na pomoc. Baal ji nechal zahynout, protože nebyl žádným bohem. Takoví bohové, které si vymýšlíme, vždycky selžou, když je nejvíc potřebujeme. Tato vdova udělala přesně to, co řekl Elijáš. Důvěřovala Božímu slovu, poslechla ho a vsadila svůj život na jeho zaslíbení. Nadále se učila žít z víry. Dovedu si představit, že byly dny, kdy měla pochybnosti. Možná byly i jiné dny, kdy považovala Boží zaopatření za samozřejmost. Její pochybnosti a zapomnětlivost byly kárány každý den, když šla do své kuchyně. Byl tam koš s moukou a nádoba s olejem, které den předtím vyprázdnila. Obě byly opět plné. Bůh svůj slib dodržel. Každý den se učila být Bohu vděčná, důvěřovat mu a žít z jeho dobroty a mocného zaopatření pro ni a jejího syna.