Blahoslavený život

• Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal. (J 11,42)

Takže, moji milí přátelé v Kristu, Pán Ježíš, Boží Syn a Syn člověka, se obrací ke svému nebeskému Otci. A při tom mi vytane na mysl, co je napsáno v listě Římanům 15,4: „Všechno, co bylo kdysi napsáno, bylo napsáno pro naše poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které dává Písmo, čerpali naději.“ To je napsáno pro nás, to se stalo pro nás a všechno, co se stalo, nám chce něco říct. Podívejte se, prosím, do Genesis 20,16, poslední věta: „Sára byla poučena.“ Ano, proto se to stalo, abychom se poučili. Není to napsáno jen proto, že se to událo, ale proto, že je v tom něco pro mě i pro tebe.

Rád bych vám předložil čtyři věci.

I. Blahoslavený život Ježíše Krista

Když Pán Ježíš říká: „Já vím, že mě vždycky slyšíš,“ vyvozuji z toho, jaký nesmírně požehnaný život Pán Ježíš na světě vedl, takový, jaký nikdo jiný nikdy neměl. Ale vy namítáte: Ne, on měl na světě ten nejnešťastnější život! – No, záleží na tom, jak se na věci díváte. Každý Boží člověk je lilie mezi trním. Když byl Pán Ježíš na světě, byl teprve lilií mezi trním: On, neomezený v naší omezenosti, to je trápení! On, svatý mezi nesvatými! Což mohl mít radost z toho, co viděl kolem sebe? Proto čtete: „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“ Upadl do lidských rukou a vy víte, jak s ním naložili. To je fakt, co říkáte, ale je také fakt, co říká on: „Já vím, že mě vždycky slyšíš.“

Co to znamená? Ten všemohoucí Otec slyší nejen každé slovo, ale i každý vzdech, každou myšlenku; ale nejen slyší, on podle toho také jedná. A teď si představte tu jeho zkušenost: Vidí tam člověka s uschlou rukou! Pánu Ježíši by udělalo velkou radost, kdyby byl tento člověk uzdraven. Stane se to? Stane! Uvidíte! – A představte si zástup hladových lidí. Pán Ježíš si přeje, aby byli nasyceni. Stane se to? Jak by ne?! Nebeský Otec ho slyší, ale nejen slyší: On jedná. Podívejte se, prosím, do Matouše 26,53: „Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů?“ Dvanáct legií andělů by měl k dispozici! A teď si představte, co zmůže jeden jediný anděl! To je síla!

Ó, to je požehnaný Pán, a když to někdy vidím jinak, je to proto, že dobře nevidím. On vede ten nejpožehnanější život. On je vždycky u něho, nejen když v noci šel k modlitbě, ale on tráví celý den v modlitbách. „Naše občanství je v nebesích!“ Nu, jeho občanství bylo stále v nebesích! Jaký to byl požehnaný život, život Pána Ježíše!

II. Důvod, proč ho Otec vždycky slyšel

Jak to přišlo, že ho vždycky slyšel? To je to druhé. To předpokládá všechno to, co je zapotřebí, aby ho mohl vždycky slyšet. Musí tu být naprosto ve všem vztah poslušného Syna k tomu milujícímu nebeskému Otci. Tady teprve žasnete! Nebeský Otec ho miluje! Jak by pak nebyl požehnaným člověkem? Člověk, který miluje, je vždycky šťastný člověk! Ale jak by mohl být Syn a Otec zároveň? Na to naše logika nestačí. I ten výraz „Otec a Syn“ je jen přibližný, protože lepší nemáme. Když začal tvořit, začal sám sebe zjevovat. A zjevoval to nižší i to vyšší. On zformoval vesmír, všechno to, o čem jedná přírodní věda. To je to naše. Ale že miluje, to je to vaše. On miluje! Pán Bůh je láska. To je to vyšší. Jeho podstata je milování. On se stará i o toho vola a zakazuje, aby se mu zavazovala ústa, když mlátí. Jak by neukazoval svou lásku k člověku?! On přišel na svět sám. Je to nad mé chápání, ale je to fakt. On miluje svého Otce a má jediné přání, aby za každou cenu vykonal jeho svatou vůli. „Koho pošlu? A kdo nám půjde?“ „Hle, zde jsem, pošli mě!“

Když milujete, vždycky máte radost, a ti, které milujete, musejí být svým způsobem takoví, abyste je mohli milovat. Pán Ježíš za každou cenu chce vykonat jeho svatou vůli. Láska nehledá svých věcí. On jde, aby prosadil to jeho.

Připomněl jsem už knihu Přísloví 30,15. Upír má dvě dcery. Jedna se jmenuje „Dej, dej“ a druhá se jmenuje „Dej, dej“. Mluví se o upírovi, ale myslí se na člověka: „Ty jsi takový upír“ a myslíš si: „Přišel jsem, abyste mi dali.“ Nu, tady nikdy nedojde na milování. Milování s sebou nese: nežádat, ale přizpůsobovat se a vyhovět!

Pán Ježíš má k tomu nebeskému Otci a k jeho svaté vůli neskonalou důvěru. Nu, pak se snadno miluje! On do všeho jde jako ten, který ví, že to nejkrásněji dopadne. To, co si přeje, to je to nejlepší na světě. Ale vždyť to tak vždycky nebylo v jeho životě! Vždyť visí na kříži a nemá jistotu, že ho nebeský Otec slyší! „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ – To je omyl. Když visí na kříži a poslušně koná jeho vůli, aby nesl hřích, pak to zde není otázka, ale výkřik bolesti. Jako člověk cítí úzkost smrti. On křičí, jako člověk křičí. Ale poslušně koná vůli nebeského Otce a ten nebeský Otec má nekonečnou radost. Když to malé dítě, které nerozumí, má důvěru k otci, který rozumí, to je pěkné, ale když velké dítě, které rozumí, má důvěru a poslouchá, to je lepší.

III. Proč je mi to tedy vyprávěno?

Abych stejnou cestou dosáhl stejného požehnání. No, jaký život tedy na světě mám, když teprve toho požehnání mám dosáhnout? Takový, jaký ho mohu mít za daných okolností. A jaké jsou ty okolnosti? K příkazům nebeského Otce nemám žádnou důvěru. To mám v srdci. Proč? Protože nemám Pána Boha rád. Nu, jak si mohu slibovat, že mě vždycky slyší? Ale kdepak! Podívejte se do Janova evangelia 9,31: „Víme, že Bůh hříšníky neslyší; ale kdo je zbožný a činí jeho vůli, toho slyší.“ On hříšníky neslyší, protože ten vztah je takový, jaký je. Tu ovšem přirozený světský člověk řekne: „Já to nedělám tak, jak si to Pán Bůh přeje, ale já ho o nic nežádám.“ Tak to chodí s přirozeným člověkem. Vy musíte mít docela jiný vztah k nebeskému Otci. On usoudil, že takové lidi bude mít na světě a že dojdou na tu jeho cestu. „My milujeme jeho, protože on napřed miloval nás.“ On se do toho vloží, pošle svého svatého Ducha. Tu je skutečná neomylnost: každý se zkrotí a řekne: „Já bych si přece jen přál na světě mít nebeského Otce! Já mu to dělám všechno obráceně, ale vidím, že mi to škodí. Kde se toho zbavím?“ Kvůli tomu právě přišel, aby smazal hřích. On mi dá sílu, abych se ho chopil. On vám dá víru, očistí svou krví, dá blahoslavenou jistotu, že jste jeho, a vede vás svým Duchem a začnete to dělat tak, jako Pán Ježíš: „Hle, přicházím, Bože, abych činil tvou vůli!“ „Neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal“ On chce zůstávat v nás. Ale rozumějte: Když je v nebi a také v nás, tak se všechno u nás děje tak jako v nebi! „Zůstaňte ve mně a já ve vás. Budete-li mě o něco prosit v mém jménu, já to učiním.“

Nu, teď jsem tam, kde jsem chtěl být. Pán Bůh člověka slyší. A vy namítnete: „To by byl pořádek! To by každý žádal, co by chtěl!“ Nu, můžete žádat, co byste chtěli?

IV. Dnešní kázání

To mě přivedlo k dnešnímu kázání. Představte si, že vás obrátil, smyl vaši vinu svou krví. Nu, pak si nesmíte počínat, jako by vás neslyšel. Musíte se na své věci dívat tak, že vás slyší. „Ale když to vypadá tak, jako by nás neslyšel!“ Může to vypadat tak, jako by slyšel všechny, jen tebe ne, ale tak to není! Je jisté, že tě slyší. Ale ovšem, že se musíš vpravit do jeho myšlenek. On nevede všechny lidi stejně. Tebe třeba vede jinak, než vedl ostatní lidi. Ve své věčné radě to tak usoudil, že tě povede takhle, a ne jinak.

A teď vidím, že nikdy nebylo jeho vůlí, abych já svými modlitbami dostal jeho na svou stranu, ale aby on těmi modlitbami dostal mě na stranu svou. Když jsem v loďce a mám hák a chci se dostat ke břehu, vypadá to tak, jako bych hákem chtěl přitáhnout břeh k sobě, ale zatím sebe táhnu ke břehu.

A necháte se vést. Nikdy nic neznamená, že nás neslyší. To jen já se chci ubírat jinou cestou, než to on zamýšlel. Ať jsou překážky jakékoli, jemu tyto překážky v ničem nezabrání. Otevřete si Žalm 120, kde naši zbožní otcové do shrnutí vložili velmi krásnou myšlenku: „Církev, připomínajíc si, že je Bohem vyslyšena, aby Bůh s ní ráčil konat milost tak, aby tomu nikdo nemohl zabránit, volá s nářkem, že dlouho zůstává v zajetí.“ Ano, může se stát, že by se našli lidé, kteří by chtěli překážet, a je možné, pokud na vás záleží, že by to i překazili, ale jemu nemohou překazit nic.

On ti připravuje milost, vzácnou milost, a nikdo mu v tom nezabrání. Vždycky dojde na to, co on usoudil před věky.

Jsem hotov a končím tím: Pastýř se chlubil, že má počasí, jaké si přeje. „Když chci, aby pršelo, tak prší, a když chci, aby bylo hezky, tak je hezky.“ – Jak to? – „No, já si přeji to, co si přeje Pán Bůh. Když chci, aby pršelo, tak si to on přeje. Když chci, aby bylo hezky, tak si to jistě přeje i on.“ V tom je hluboká moudrost. Ty máš radost z Boží vůle. Ó, šťastný ty člověče!

A tak se to má s každým Božím člověkem.

Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal. Amen.

Kázáno 12. června 1910.