Editorial č. 58

• Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. (Ž 104,14–15)

Bůh je dobrotivý dárce. Zahrnuje nás tím nejlepším požehnáním. Kvůli našemu hříchu nám Bůh mohl nechat svět pro člověka šedivý a jednotvárný. Ale Boží štědrá dobrota a jeho mnohotvará moudrost nás zahrnula mnoha různými požehnáními a rozmanitostí nejrůznějších dobrodiní. Bůh nejenom stvořil mnoho nádhery, ale také nás jí obdarovává, jak k našemu užitku, tak také k našemu potěšení.

Tohoto Boha, Stvořitele nebe i země, chceme poznávat a dobrou zprávu o něm a o vykoupení, které je v jeho Synu, Pánu Ježíši Kristu, všude šířit. Tomu mají sloužit i stránky tohoto časopisu. 

V tomto čísle najdete texty tří starších českých autorů – kázání Jana Husa o uzdravení ženy, která trpěla dvanáct let krvácením, kázání(čko) Aloise Adlofa o zapření sebe a nesení kříže, a – jak už je zvykem – také kázání Jana Karafiáta, tentokrát na text žalmu „Ztišením se sluší tebe chválit“ (Ž 65,2). Kromě nich je tu další ze skvostů Charlese Spurgeona z jeho sbírky Obrazy Jana Oráče včetně ilustrace od samotného autora s názvem „Všem se nezavděčíš!“

Ze současných autorů je tu článek Austina Walkera o vdově ze Sarepty, kterou Bůh zachránil skrze proroka Elijáše a článek Austinova syna Jeremyho, v němž se zamýšlí nad vzájemným napomínáním mezi samostatnými sbory. K nim můžete přidat povzbuzení od amerického kazatele Toma Ascola, dále úvodní text mého výkladu 1. Timoteovi 3,1 a – jak jsem slíbil posledně – mé další zamyšlení nad tím, proč by křesťané měli chodit k volbám a zajímat se o veřejné dění. To je celá nálož tohoto letního čísla. Kéž je vám k radosti a požehnání.

Jedině Bohu buď sláva.